Polibek na rozloučenou (10)

Ráno Gabrielu probudil štěkot psa. Pomalu rozlepila oči a chvíli jen tak mžourala kolem sebe. Hlavu měla položenou na Samuelově rameni a pravá ruka jí spočívala na jeho hrudi. Pocítila nával spokojenosti. Trochu se zavrtěla, aby Samuela probudila.
,,Ještě ne," zakňoural. ,,Ještě chvíli."
Usmála se, posadila se a políbila ho na pootevřené rty. Neušlo jí, že se usmál. ,,Vstávej, ty lenochu. Musíme do školy."
,,Musíme jenom umřít. O ostatních věcech si rozhodujeme sami a já jsem se dneska rozhodl, že nikam nejdu."
,,A co budeš dělat? Válet se celý den v posteli?"
Vypoulil si tvář jazykem. ,,Ne. Mám lepší nápad."
,,A svěříš mi ho?"
,,Jo," kývnul. ,,Nejdřív tě budu lechtat tak dlouho, dokud nebudeš brečet smíchy, potom se nasnídáme a půjdeme do mořského světa."
,,Co tam?"
,,Za žralokama."
,,Aha." Prohrábla se ve vlasech. ,,Jenže já bych radši do školy, dneska má Ema referát a já ji musím psychicky podpořit."
,,No jak chceš." Posadil se a věnoval jí polibek. ,,Ale asi zapomínáš na to, že je půl jedné, Gabrielo."
Vykulila na něj oči. ,,Cože? Kolik je hodin?!"
Ukázal na hodiny na nočním stolku. Když se Gabriela chytila za hlavu a začala si nadávat, zasmál se.
,,Vždyť se nic nestalo," řekl prostě. ,,Jen jsi zameškala jeden den."
,,Ještě mám jednu hodinu od čtyř," řekla. ,,Tam půjdu."
,,To je ale přednáška, ne?"
Kývla. ,,A co?"
,,Ta není povinná."
,,Ale ve staroslověnštině docela plavu, měla bych tam jít." Vstala a cupitala do koupelny, kde měla věci.
,,A kdo v ní neplave?" řekl sám sobě a taky vstal, aby se obléknul.
,,Ty máš tu hodinu taky, ne?" zavolala na něj.
,,Jo. Ale nejdu tam." Natáhnul si kalhoty a chvíli zápasil s páskem.
,,Pojď," zaprosila. Přiřítila se k němu jen ve spodním prádle a objala ho kolem pasu. ,,Prosím."
Rázně zakroutil hlavou. ,,Nepřesvědčíš mě, ani kdybys klečela na kolenou."
Uraženě nafoukla tváře. ,,No jak myslíš. Když ty nepůjdeš se mnou na přednášku, tak já s tebou nepůjdu večer ven."
,,To je dobře," řekl a snažil se ignorovat její posmutnělou tvář. ,,Hele, to, co se v noci stalo, neznamená, že spolu chodíme. Víš to, ne?"
,,Myslela jsem si něco jiného," přiznala.
,,Hele, Gabrielo, mám tě rád. Chci s tebou trávit čas. Ale držení se za ručičky, pusinky před lidma...To není nic pro mě."
,,Takže jak to teda s námi teď bude?" zeptala se ostře. Samuel poznal, že je zklamaná. A naštvaná.
,,Tak, jak to bylo doteď. Jen se můžeme líbat."
,,Po takovém vztahu jsem vždycky toužila," utrousila a vrátila se zpátky do koupelny.
Chtěl něco říct, ale spolknul to. Nechal ji se obléknout a odejít.

Fascinovaně pozoroval, jak žralok ucítil krvácející flákotu masa, která volně klesala ke dnu nádrže. Ladně k ní připlul, otevřel hubu s dvěma řadami zubů ostrých jako břitva a zakousnul se. Začal cukat tělem ze strany na stranu, až z masa upadávaly kousky.
Samuel se pousmál. Nechal žraloka žralokem a zamířil k další nádrži.

,,Idiot," pronesla Ema. ,,Něco podobného mi udělal Tadeáš, pamatuješ?"
Gabriela kývla. ,,Pamatuju. Teď už chápu, jak mizerně jsi se tenkrát cítila."
Ema si přendala tašku z jednoho ramene na druhé. ,,Gábi, nemyslíš si, že by bylo vážně lepší, se na něj vykašlat?"
,,Nemůžu."
Ema si jen smutně povzdychla. ,,Tak v tom případě ti poskytnu radu."
,,Jakou?"
,,Přinuť ho, aby se do tebe zamiloval."
,,Jak to mám jako udělat?"
,,Dělej, že jsi se smířila s tím, jak to teď mezi vámi je. Chovej se tak, jako doposud a uvidíš, že se do tebe zamiluje. Vždyť ti řekl, že tě má rád. To je po necelém týdnu velký úspěch."
Gabriela přemýšlela. ,,Tohle by platilo na obyčejného kluka. Ne na takového podivína, jakým je Samuel."
,,Za zkoušku nic nedáš."
Musela uznat, že má pravdu. ,,Tak jo. Zkusím to."
Ema kývla hlavou a ve tváři se jí usadil šibalský výraz. ,,Ty, Gábinko. A jaké to vlastně bylo?"
,,Co?" nepochopila.
,,No ta noc se Samuelem."
Rozesmála se. ,,Do toho ti nic není, zlato."
,,No tak," zakňourala. ,,Prosím. Umírám zvědavostí."
,,Asi bych ti to měla říct, viď? Jsi moje nejlepší kamarádka."
,,Ano," souhlasila okamžitě. ,,Musím vědět všechno."
,,Řeknu to jedním slovem. Bomba."
Obě dvě se daly do hlasitého smíchu.

Gabrielin otec seděl na balkóně a bafal z dýmky naplněné kvalitním tabákem. Jeho žena seděla vedle něj a popíjela čaj.
,,Neměl bys to brát," řekla mu opatrně.
,,Jedná se tady o hodně peněz navíc, Magdo."
,,Ano," uznala. ,,Ale Klárka tady má kamarády. A Gabriela školu."
,,No tak by začala Gabriela dojíždět. Byla by na koleji. A Klárka by přestoupila na gymnázium do Brna."
,,Nevím." Přinesla kouřící šálek ke rtům. ,,Nelíbí se mi to. Já si práci najdu bez problémů. Ale pro holky by asi stěhování nebylo to pravé ořechové."
,,Rozhodnu já," řekl jasně. ,,Už večer."