Polibek na rozloučenou (16)

V pondělí, jakmile skončila přednáška ze světové literatury, oznámil Samuel Gabriele, že si společně musí něco zařídit. Ať se vyptávala, jak chtěla, neřekl jí, o co se jedná. Když pochopila, že míří do obchodu s cédéčky, zastavila se a ostře se ho zeptala:
,,Proč tam jdeme?"
,,Protože ti dluží výplatu. A odstupné."
Vzdychla si. ,,Mě je jedno, že mi něco dluží. Nechci tam. Nechci toho prasáka už v životě vidět."
,,Bojíš se ho?"
S odpovědí váhala. ,,Asi ano."
,,Tak se neboj. Půjdu tam s tebou."
Na dveře šéfovy kanceláře zaklepal Samuel. Šéf seděl za svým stolem a vyplňoval nějaké papíry. Jakmile si všiml, kdo do kanceláře vstoupil, orosilo se mu čelo potem. Přestal s papírováním a nevědomky si pohladil zafačovanou ruku.
,,Dobrý den, Gabrielo," pozdravil. Kývnul na Sama. ,,Vám také dobrý den."
,,Gabriela si přišla pro to, co jste jí slíbil."
Rychle pokýval hlavou. ,,Ano. Mám to všechno připravené."
Šéf se chvíli štrachal v zásuvkách stolu, poté podal Gabriele naditou obálku a tři cédéčka.
,,Údajně máš tyto interprety ráda," vysoukal ze sebe šéf. ,,Ber to jako pozornost. Ode mně. A v té obálce je tvá výplata za tento i příští měsíc. A odstupné."
Zmateně se zadívala na Samuela. ,,Ty jsi tady byl?"
Kývnul. ,,Trochu jsme si pokecali."
Šéf se ironicky uchechtnul. ,,Trochu. Ublížil jste mi."
,,Cože?" zeptala se Gabriela překvapeně. Šéf jí ukázal ovázanou ruku. Přesměrovala pohled na Samuela. Ten měl ležérně vraženy ruce v kapsách. Trhnul ramenem. ,,Co jako? On ublížil tobě."
,,Same," vzdychla si. Rozhodla se, že to raději víc rozebírat nebude.
,,Můžeme jít, ne?" zeptal se jí.
Pokývala hlavou, překontrolovala, jestli má u sebe obálku a cédéčka, přijala Samuelovo nabízené rámě a společně odešli.

Po celý zbytek týdne se moc neviděli. Samuel musel vyřizovat nějaké důležité věci, a tak Gabriela trávila čas s Emou a Sebastianem.
,,Vsadím se o cokoli," začal Sebastian, ,,že ti zítra napíše esemesku."
,,Zítra," vysoukala ze sebe Ema s obtížemi. ,,Zítra je pátek?"
Gabriela s úsměvem zakroutila hlavou. ,,Zítra je sobota."
,,To je pozpátku atobos," řekla a začala se strašně smát. ,,Už bych asi neměla bumbat."
,,To bys možná asi fakt neměla," souhlasil Sebastian.
,,Vraťme se zpátky k tématu Samuel," zaprosila Gabriela. ,,Vážně nevím, co měl celý týden tak strašně důležitého na práci."
,,Určitě dělal něco zakázaného. Něco tajného."
,,Například?"
,,Nevím," pokrčil rameny. Ema se začala nebezpečně naklánět na pravou stranu, a tak jí pomohl do původní pozice.
,,Třeba má nějakou jinou," posmutněla Gabriela.
,,Ale prd," mávnul Sebastian rukou. ,,Nemyslím si, že je to typ na nevěru."
,,Koneckonců spolu vlastně ani nechodíme."
,,No," přitakal. ,,Máte ten vztah dost divnej."
Chtěla odpovědět, ale zacinkala jí esemeska. Omluvně se na Sebastiana usmála a vyndala mobil z kabelky. Psal jí Samuel.
,,Jupí," zajásala. ,,Prý se můžu stavit."
,,Jasně, běhej za ním jako poslušný psíček."
Propálila Sebastiana pohledem. ,,Kdyby ti Robin napsal, ať k němu přijdeš, že je mu smutno, tak bys odsud vyletěl rychleji než raketa."
,,To je sporné."
Usmála se. ,,Tak já jdu. Zavedeš Emu na kolej, že?"
,,Myslím, že ji radši vezmu k sobě. Bude to bezpečnější."

Brečela smíchy. Lechlal ji už asi dvacet minut. Několikrát se snažila o protiútok, ale bezvýsledně.
,,Same," vyrazila ze sebe. ,,Prosím, nech už toho."
,,Proč?" zeptal se s úsměvem a znovu ji polechtal pod krkem. ,,Vždyť se u toho tak krásně směješ."
,,Ale já už pláču."
,,Třeba se tvoje slzy promění v diamanty. Budeme boháči."
,,Moje slzy, moje diamanty. Nedostaneš nic."
Vysloužila si za to další dvě minuty lechtání. Když Samuel usoudil, že je načase přestat, posadil se na postel tak, že se zády opíral o pelest, a zapálil si.
,,Samueli?"
,,Hmm?"
,,Můžu dotaz?"
,,Jistě," kývnul.
,,Co jsi dělal celý týden?"
,,Vyčítáš mi, že jsem na tebe neměl čas?"
,,Ne. Jen mě zajímá, co jsi dělal."
,,Nezajímej se."
Urazila se. ,,No jak chceš."
,,Jejda, kotě," řekl a dloubnul ji do ramene. ,,Nehodlám se ti svěřovat s každou věcí, co dělám. Soukromí. To je něco, co je mi svaté."
,,Tak mi to alespoň naznač."
,,Prostě jsem měl práci," odbyl ji. ,,Chápeš?"
,,Jo, já to chápu. Omlouvám se."
,,V pohodě." Potáhnul si a šibalsky na ni mrknul. ,,O co, že se zakuckáš, když si z té cigarety potáhneš?"
,,O to, kdo bude nahoře."
Rozesmál se. ,,Fajn. Když se nezakuckáš, můžeš být nahoře."
Vzala si od něj nabízenou cigaretu, potáhla si a dostala příšerný záchvat kašle.