In the army now V

V-Lesk a bída Bagdádu

Probudilo mně silné ranní slunce , které se dralo přes žaluzie do našeho pokoje.bylo to příjemné slunce hladilo a volalo , že začal nový den .Ale nikde jsem neslyšela zpěv ptáků, jen popojíždění aut , volání na nástup a troubení klaksonu.Podívala jsem se na postel vedle sebe.Tera se na mne rozespale usmála:“Dobré ráno mám pocit , že nejsem na vojenské základně , ale na staveništi.“
„Dobré,řekla bych , že válka v Iráku skončila a jedeme domů.“Usmála jsem se a znovu zabořila hlavu do polštáře.Chci spááát znělo mi v hlavě ale ten hluk byl nesnesitelný v rychlosti jsem se posadila na posteli .Bezmyšlenkovitě jsem sebrala ručník a pečlivě složené maskáče a odkráčela jsem do koupelny.Prohlédla jsem si svůj obraz v zrcadle a zhrozila jsem se nad ním vlasy mi stáli do všech směrů a rozmazaná maskara podtrhovala vzhled jezinky .
Další slovo , které mě napadlo bylo sprcha .Svou myšlenku jsem realizovala a těšila se na horké kapky vody..Ale zrada potrubí zachrčelo a začalo prskat nevábně vonící rezavou tekutinu . S tygřím řevem s smrtí v očích jsem vyběhla z koupelny,ale to mě ten největší šok teprve čekal. V pokoji stál Erik a Liam a vášnivě o něčem diskutovali s Terou .
Zastavila jsem se , ale nohy stále běželi .Jak dlouhá tak široká jsem se rozplácla na zemi.Tři páry očí se na mě vyjeveně podívali .Ležela jsem před nimi jako kurtizána
„Není Ti něco??“, zahýkala smíchy Tera. A podávala mi koupací plášť.Ve vteřině jsem se vzpamatovala a zaběhla jsem zpět do koupelny.Díky pootevřeným dveřím jsem slyšela Liamův hlas „Tero nepůjdeš ji zkontrolovat??Nepraštila se do hlavy.No to nám to skvěle začíná.“ „ Ale postavu má pěknou.“Pronesl znalecky Erik. „Pojď ,jdeme na snídani vy nás dojdete.“ Zavelel Liam .Pustila jsem si vodu a smyla ze sebe maskaru , nevábně páchnoucí rezavou hmotu a když byla voda studená cítila jsem se dobře.Oblékla jsem si kalhoty a košili.Usmála se na sebe do zrcadla a sepnula si vlasy vysoko na hlavě.Vrátila jsem se k Teře do pokoje. „Tak si připíšu do deníčku další věc , kterou jsem podělala.Milý deníčku dneska jsem spadla před velitelem a jedním mužem z jednotky.Jsem to , ale jelito.Dobrou noc deníčku mám tě ráda.“Dramaticky jsem se zatvářila. A pohled na Teru jak se válí po posteli a směje se .Mě taky rozesmál .
O půl hodiny později jsem přešlapovala před pokojem .Kručelo mi v břiše a Tera nikde.
Sklopila jsem hlavu a pohrávala jsem si s pramínkem vlasů. „Áááá moje oblíbená fotografka ,stále krásná a okouzlující .“ Probral mě z letargie Charlieho příjemný hlas a jeho střapatá hlava. „ Dobré ráno Charlie,“Pokusila jsem se o co nejvíce okouzlující úsměv .S pokoje vyběhla Tera a zmateně se na mě usmála . „ Menší problém s kohoutkem.“
Já a Tera jsme se belhali k jídelně .Podívali jsme se směrem ,odkud vycházel ten zvuk , který nás ráno vzbudil.A bylo nám to jasné prašná cesta se změnila v jedny velké bahenní lázně.Obě jsme se hlasitě rozesmály .Charlie se na nás podíval nevěřícně.
V jídelně jsem si naložila na talíř sýr , toast a nalila jsem si velký šálek kávy.Při jídle jsme si s Terou povídaly o škole a její rodině .Najednou mi na rameno dopadla těžká ruka a pohladila mě po rameni. „Dobré ráno dámy,“usmál se na nás Liam .Ten snídal snad kávu s whisky.Usmála jsem se na něho .
„Dobré ráno , pane.“Něžně jsem se na něj podívala.Odešel pozdravit další ze své jednotky.
„Nino on snad dostal ránu do hlavy.“začala se smát Tera .

Po snídani jsme vyrazili k jeepu .V jedno jsem jela já ,Tera,Liam a Erik .Ve druhém Charlie a ti , které jsem zatím moc nepoznala .
Vyjeli jsme z brány a před námi se otevřel nefalšovaný Irák.Čekala jsem všude samý písek, ohořelá auta , ale omyl .Rozprostřela se před námi krásná ulice olemovaná zelení, kaktusy a palmami .Zírala jsem s otevřenou pusou .Přejížděli jsme jeden most z jedenácti, který spojoval východní Rusfah se západním čtvrtí Karkh .
.Město bylo upravené a nikde nebyli stopy po válce…Vytáhla jsem fotoaparát a spoušť zběsile cvakala .Okouzlila mě nádhera tohoto města.Zdálo se že nikde nebezpečí nehrozí , že není proč se bát.Připadalo mi , že Bagdád je momentálně jedno z nejromantičtějších míst hned po Paříži nebo Madridu
„Kontrolujeme tu klid na ulicích, a zdá se že dnes tak těžká služba nebude.Okolo 15:00 nás přijedou vystřídat. A jestli chcete tak si zapalte, ven vás nepustím.“Nejprve nasadil celkem milý tón , ale potom zase zledověl.Nevyznám se v něm.Sáhla jsem do kapsy a vytáhla jsem krabičku cigaret.Rozhlédla jsem se po autě. „Chcete někdo?“Zeptala jsem se snad s příjemným úsměvem svých „spolubojovníků“. Tera si vzala. „Díky Nino.“ Erik je nekuřák a Liam se na mě ani nepodíval jen zavrtěl hlavou .Pokrčila jsem rameny a dívala jsem se ven z okna.
Projížděli jsme nejluxusnější ulice Bagdádu z dálky jsem viděla. Palác ve kterém bydlel Sadám Husajn .Největší z diktátorů hned po Pol-Potovi a Hitlerovi.Kdybych měla seřadit pětici největších diktátorů světa tak by mi to netrvalo ani pět minut a pan Husajn by obsadil čestné místo .Kdybych měla vyhodnotit pětici nejnepříjemnějších lidí tak zlatou příčku by měl náš Liam .Winner Is Liam . A zlatou ruličku toaletního papíru by mu předal můj učitel ze střední nepříjemný starý zahořklý profesor na kterého nepůsobil ani můj nevinný úsměv .
Vyhodila jsem z okna nedopalek.A dívala se na horizont .Hlavou mi běhali různé myšlenky , nechtěla jsem si připustit mám strach bojím se o tyhle lidi co tu semnou sedí .Nikdy nedokážu pochopit válku.Nikdy nepochopím sebe samu .
Zastavili jsme kousek za městem .Tady už to tak slibně nevypadalo.Vraky aut,zdi popsané arabštinou, které nerozumím.Všudy přítomný písek a zápach čehosi co jsem raději ani nechtěla identifikovat. A to jsme byli necelých 8 km od Bagdádu. „ Držte si foťák a jestli máte u sebe něco cenného tak to taky“.Ozval se hrubý hlas těsně za mnou a nepatřil nikomu jinému než ledovému Liamovi .Cenného?proběhlo mi hlavou .Chytla jsem ho za ruku a podívala jsem se mu do očí.Najednou se spoza rohu vynořil tak pětiletý chlapec .Bylo mi ho líto , černé oči se na nás tak smutně dívali . Přišel ke mně a zatahal mě za vestu a promluvil na mě Arabsky . „ Ptá se jestli nemáte zvýkačku“, promluvil Liam . Usmála jsem se a z vesty jsem vytáhla balíček a dala mu ho .Vydali jsme se na obhlídku všichni měli v ruce samopaly jen já měla fotoaparát . Zběsile jsem mačkala spoušť a fotila utrpení lidí .
Byla jsem součástí ze mě kde se přepychové paláce snoubí s chudobou a špínou .
Najedou mě strhla čísi ruka nevěděla jsem co se děje a proč.
Něco zasvištělo a pochvíli dopadlo asi tak 500 metrů od našeho vozidla.Rozhostil se všude příšerný zmatek .Pevná ruka mě držela za vestu a vypadalo to tak , že mě v nejbližší době nepustí .Nemohla jsem se zbavit písku v očích a nepříjemného bzučení v uších.Neslyšela jsem nic jen to monotóní bzučení .
Liam mě chytl za vestu a postavil mě proti sobě čelem.Odezírala jsem z úst pomalu artikuloval , že vše bude ok . Přitiskl mě k sobě a pevně nedržel..Sluch se mi pomalu vracel.
„Tero,Eriku jste v pořádku?“ Ptala jsem se s náznakem hysterie v hlase Tery.
„Nic nám není“, objala mě Tera a Erik mi podal ruku .
Z dálky přijížděli sanitky a další bojové vozy . Pociťovala jsem slabost, myslela jsem si , že každou chvíli omdlím.Roztřesenýma rukama jsem si zapálila cigaretu a posadila se na sedadlo auta.“Jsi v pořádku?“ Upřel na mě svůj ledový pohled Liam.Ani teď v něm nebyl náznak něhy.“Ano, jsem .Mohl si umřít , když si mě strhl na zem“podívala jsem se mu do očí .Z očí se mi spustily slzy.“Nikdy bych si neodpustil, že se ti něco stalo.“Sledoval stopu mích slz svým palcem. A já měla konečně pocit že mu na mě záleží.
Najednou , ale vstal a napřímil se jako by ho do zadku uštkla kobra.“Jestli jsou všichni v pořádku , tak pohněte zadky ať jsme co nejrychleji s této díry na základně.“