Polibek na rozloučenou (22)

Zabalil ji do deky až po bradu a uvařil jí kávu, kterou ozdobil šlehačkou a barevným sypáním. Když před ni hrníček položil, rozesmála se.
,,Že by se v tobě probudil kuchařský duch?"
,,Spíš dekoratérský," odpověděl pobaveně. Posadil se vedle ní na gauč a přitáhnul si ji k sobě. Pobavený výraz v tváři byl rázem tatam. ,,Dneska jsem na mámu mluvil. Vůbec nereagovala."
Věnovala mu pusu na krk. ,,Musíš doufat, že se jí uleví. Musíš doufat, že se z toho dostane."
,,Já v to přece doufám."
,,A já doufám s tebou."
Podíval se na ni a usmál se. V očích mu však zůstal lesk trápení. ,,Děkuju."
,,Nemáš za co."
Dopřáli si dlouhý polibek. Ten se za chvíli proměnil v divoký, smyslný tanec jazyků. Když už oba leželi na gauči jen ve spodním prádle, zrovna když Samuel líbal dlouhý bledý sloup Gabrielina krku, zavrtěla se pod ním a řekla: ,,Vystydne mi kafe."
,,Už se stalo," zamumlal a pokračoval v činnosti.
,,Same, dneska ne."
,,Prosím. Potřebuju to."
,,No..." zadrhla se. ,,Já...Já mám..."
Zvedl k ní oči. ,,Jo tak. Tak to jsi měla říct hned. Poručil bych svému mozku, aby na tebe nedostal chuť."
Zasmála se, on se také pousmál a odtáhnul se. Chvíli ji pozoroval, jak nabírá šlehačku na prst a dává si ji do pusy, než se zeptal: ,,Užila sis to v baru?"
,,S Tonym? Jo, užila. Je to dobrej týpek. A jeho kamarádka Zuzka, se kterou mě tam seznámil, je taky skvělá. Líbila by se ti."
,,Mě se líbíš ty a to mi stačí."
,,To mě těší." Naklonila se k němu a políbila ho na tvář.
,,A ten Tony...Líbí se ti?"
,,Jo, je fajn."
,,Myslím vzhledově."
,,Není ošklivý."
,,Aha."
,,Nežárli."
,,Nežárlím," řekl rychle. Ale moc dobře věděl, že lže.
,,Žárlíš," pokývala hlavou. ,,Tak si to přiznej."
Plácnul se dlaněmi do stehen. ,,No tak trochu žárlím. Ale jen co se za nehet vleze. Nějakej brněnskej debil pro mě neznamená žádnou konkurenci."
Zasmála se. ,,Opravdu žárlíš jen trochu. Ale nemáš proč. Pro mě existuješ jenom ty."
,,To taky není dobře," řekl ledově. ,,Upnout se na mě...To fakt není dobře."
,,Tohle jsi mi už párkrát řekl a zatím jsem nezaznamenala, že by to byla pravda."
,,Ještě mě pořádně neznáš." Podíval se na ni. ,,A nikdy mě pořádně nepoznáš."
,,To jsem ráda. Protože jinak by to s tebou byla nuda."
Takovou odpověď nečekal. ,,To je dobrý argument."
,,Viď? Já si taky myslím. Půjdeme zítra někam? Potřebuješ se odreagovat."
,,Kam jako?"
,,Třeba do Zoo. Máš rád Zoo?"
,,Miluju zvířata. Obzvlášť ty, co mají na kleci ceduli kouše, nebezpečný nebo zákaz vstupu za ochrannou bariéru."
,,To jsem si myslela."
,,Takže půjdeme do Zoo?"
Kývla. ,,Koupíš mi srdce z perníku?"
,,Ne," řekl okamžitě. ,,Koupím ti zmrzku."
Zahrála naštvanou. ,,Ty šmejde."
,,Zmrzku s lentilkama."
,,Myslíš si, že když přidáš lentilky, tak bude všechno v pohodě, jo?"
,,A taky s čokoládovou a karamelovou polevou."
Usmála se. ,,Beru."
,,Fajn." Vstal z gauče a zapískal. ,,Kurte Cobaine!"
,,Proč jsi sakra pojmenoval psa Kurt Cobaine?"
,,Protože Kurt Cobaine byl někdo. Byla to ohromná osobnost. Věřím, že ho zabili, že nespáchal sebevraždu. Ale to jsou pouze spekulace. Tak jako tak, je ho škoda."
Psisko stálo před Samuelem, upínalo na něj své černé oči a vrtělo ocasem.
,,Tak co, ty stvůro, chceš vyvenčit?"
,,Myslím, že chce," řekla Gabriela. ,,Koukej, jak vrtí tím ocasem."
,,Zajdu s ním na zahradu. Kdybys chtěla, tak přijď."
,,Dobře," kývla hlavou.