Polibek na rozloučenou (23)

Pražskou Zoo znala Gabriela i Samuel jako svoje boty. Proto ráno nasedli do auta a vydali se do jiné, do jiného města.
Protože bylo relativně teplo, byla Zoo plná zamilovaných párů, stařenek s berlemi, turistů, rodin s dětmi a výletů ze škol i školek.
Gabriela byla šťastná. Lítala od jedné klece k druhé, krmila kachny a labutě, laškovala se slonem a chvíli si hrála se šimpanzem. Když zvedla ruku, zvedl ji i šimpanz. Když se otočila, otočil se i šimpanz.
,,Myslím, že tě má rád," řekl Samuel pobaveně. Zdálo se, že i on měl dobrou náladu. Výlet mu prospěl. Starosti o matku a o prodej zboží, o němž neměla Gabriela ani ponětí, nechal doma.
,,Je rozkošný," smála se Gabriela. ,,Koupíš mi ho?"
,,Mám takový dojem, že jsme se domluvili na zmrzlině a ne na zablešené, smradlavé opici."
,,Fuj, jak to o tobě ten ošklivý pán mluví? Udělej tohle, opičko!"
Vyplázla jazyk. Opice na ni chvíli koukala, potom otevřela hubu, ukázala zuby a vyplázla jazyk. A skutečně se přitom podívala na Samuela. Gabriela se rozesmála, Samuel se zašklebil.
,,Co kdybychom tu opici nechali být a šli dál?"
,,No tak jo," souhlasila. ,,Pá, opičko."
V pavilonu šelem se zase moc líbilo Samuelovi. Zastavil se u nádherného tygra s lesklou srstí. Opřel se o zábradlí a upřeně se na tygra zadíval.
,,Je nádherný," řekl tiše.
Gabriela k němu přistoupila. ,,Nádherný je. Ale taky nebezpečný."
,,Ale není," zakroutil hlavou.
,,Že ne? Ukousnul by ti ruku, jakmile bys překročil to zábradlí."
Podíval se na ni a zablesklo se mu v očích. ,,A o co, že ne?"
,,O nic."
,,Fajn. Tak jen tak," řekl a přeskočil zábradlí.
,,Samueli!" Gabriela se tvářila naprosto vážně. ,,Pojď zpátky."
Udělal krok ke kleci. Gabriela se zachvěla. ,,Sakra, přestaň blbnout! Pojď okamžitě zpátky!"
,,Pojď ty za mnou."
,,Tak to v žádném případě."
,,Proboha, proč jde k té kleci pořád blíž?" zhrozila se postarší dáma s příšerným slaměným kloboukem na hlavě, která stála poblíž. ,,Zavolejte si ho zpátky, slečno."
Samuel po ní střelil více než pobaveným pohledem. ,,Jsem snad čokl? Přesně tak to totiž vyznělo."
,,Zlato, pojď zpátky, myslím to vážně," zkusila to znovu Gabriela.
Udělal další krok ke kleci. Tygr vstal ze svého místečka, na němž se až doteď vyhříval a přiběhl k mřížím. Zlověstně zařval. Gabriela i postarší paní sebou cukly. Samuel nehnul ani brvou. Zadíval se tygrovi přímo do očí.
,,Same, prosím, pojď ke mně," zaprosila Gabriela. ,,Já se bojím."
,,Pššš..."
Jako mávnutím kouzelného proutku se vražedný výraz v tygrově tváři proměnil v čistou nevinnost. Samuel prostrčil ruku skrze mříže a pohladil tygra po hlavě.
,,Kristepane." Paní se pokřižovala. ,,To je šílenec."
,,Kotě, pojď si ho taky pohladit," řekl Samuel tiše.
,,Ani mě nehne," vyrazila ze sebe Gabriela. Stále nemohla uvěřit tomu, že Sam tygra pohladil.
Pokrčil rameny. ,,Škoda."
Poodstoupil od mříží a lusknul prsty. Tygr se zachvěl a znovu zlověstně zařval. Samuel se pousmál a vrátil se ke Gabriele. Ta mu vlepila dva pořádné pohlavky.
,,Zblánil ses?!" zaječela. ,,Vždyť tě mohl zabít!"
,,Laskavě se uklidni," řekl chladně. ,,Věděl jsem, co dělám."
,,Jo. Jasně. Ty vždycky víš, co děláš. Proboha, ty jsi blázen. Magor. Šílenec!"
,,Jak jsi to udělal?" ozvalo se jí za zády.
Otočila se a naskytnul se jí pohled na černovlasé děvče asi jejího věku. Byla oblečená celá v černém, oči si podbarvila černou tužkou a na spánku měla vytetovaný podivný obrazec. Samuel nechal Gabrielu Gabrielou a přistoupil k dívce.
,,Šlo jenom o hypnózu."
,,Hypnózu?"
,,Kdyby jsi víc četla, dokázala bys to taky."
Usmála se na něj. ,,Já jsem Dita."
,,Samuel."
Potřásli si rukou a dali se do debaty. Gabriela je pozorovala s otevřenou pusou. Ostré žihadlo žárlivosti ji bodalo po celém těle, nevědomky zatnula pěsti. Po dvou minutách nabyla pocitu, že spolu ti dva mluví už nějak moc dlouho. Přišla k nim, vzala Samuela za ruku a silně ho za ni zatahala.
,,Půjdeme?" zeptala se ostře.
,,Povídám si."
,,Jsi tu se mnou! Se mnou si máš povídat!"
,,To je tvoje holka?" zeptala se Dita.
Sam se sotva stačil nadechnout, když ze sebe Gabriela vyrazila: ,,Jo, jsem jeho holka! A on se mnou teď odchází." Přísný pohled na Samuela. ,,Rozluč se!"
Nevycházel z údivu. ,,Ahoj, Dito."
Jen, co to vyslovil, táhla ho Gabriela pryč. Usadila ho na lavičku, bojovně se před něj postavila a sputila:
,,Co to jako mělo znamenat?!"
,,Co?"
,,Ty ses na mě normálně vykašlal uprostřed hovoru a šel jsi k ní! Jako bych byla vzduch. Proč? To ti jako přišlo normální?"
,,Nekřič, kotě. Dívají se po tobě lidi."
,,Mě je šumák, kdo se po mně kouká! A neříkej mi kotě, když jsem na tebe nasraná!"
,,Proboha, kotě, jen jsem si s ní povídal. Ty ses mě nezeptala, jak jsem to udělal. Jen jsi mi nadávala. Ona se zeptala, tak jsem jí šel odpovědět."
,,A vůbec ti nevadilo, že po tobě jede, co?"
,,Nejela po mě."
,,Ale jela," stála si za svým. ,,Jela. Jak čokl po uzeném."
,,Tak už to neřeš." Vztáhnul k ní ruce. ,,Pojď ke mně."
,,Ne." Vzdorně si založila ruce v bok.
,,Tak ne," trhnnul ramenem. ,,Když chceš být napučená, tak si buď. Já jdu na hady, tam jsme ještě nebyli. Až tě ten neoprávněný vztek na mě přejde, tak přijď."
Nechala ho ujít sotva pár metrů. ,,Počkej!"
Zastavil se a otočil se na ni. Přiběhla k němu a objala ho. ,,Promiň. Žárlila jsem."
,,Všiml jsem si." Políbil ji. ,,Mám tě rád, Gabrielo."
,,A já tě..." zarazila se. Odtáhnul ji od sebe a podíval se jí přímo do očí. Viděl v nich to, co chtěla říct.
,,Ty mě co?"
Polkla. ,,Mám taky ráda."
Kývnul, políbil ji a vydali se k hadům.

Doktor se sklonil nad mrtvým tělem, zatlačil oči a zapsal čas úmrtí do papírů.
,,Zavolejte jejímu synovi," přikázal sestře. ,,Telefon na něj by měl být v sesterně."
,,Zavolám mu," kývla a odešla.
Doktor chvíli přemítal nad ztrátou dalšího lidského života. Potom zakryl šedý obličej Samuelovi matky prostěradlem a odešel.