Polibek na rozloučenou (26)

Leželi spolu ve vaně plné voňavých bublinek. Ve vzduchu visela horká pára a zrcadlo bylo orosené. Samuel masíroval Gabriele záda. Vrněla slastí jako kočka.
,,Tohle mi budeš muset od teď dělat každý den," zašeptala.
Pousmál se. Věnoval jí letmý polibek na temeno hlavy. Přestal jí masírovat záda a posunul se k prsům.
,,I ty jeden," plácla ho přes dlaně. ,,Nemůžeš ty ruce nechat chvíli v klidu?"
Zafňukal. ,,Udělala jsi mi bobinko."
Vzala ho za ruku a prohlédla si táhlou jizvu na zápěstí. ,,To sis udělal sám."
,,Nebudeš mi teď říkat, že..."
Zakroutila hlavou, čímž ho umlčela. ,,Nebudu ti to vyčítat, nebudu ti za to nadávat. Jen už to, prosím, nedělej."
,,Slibuju."
Políbila ho na jizvu, potom otočila hlavu a políbila ho na rty. ,,A jak je ti, zlato?"
Pokrčil rameny a vzdychnul si. ,,Pořád mi to nějak nedochází, že už ji nikdy neuvidím. Choval jsem se k ní hnusně, to uznávám. A teď je mi to líto. Jenže ona se často chovala jako psychicky narušená. Jako cvok."
,,Možná to bylo tím, že veděla, že má rakovinu."
,,Možná," uznal. ,,No, to je jedno. Já se o tom teď bavit nechci. Chci si užít tuhle chvilku s tebou."
Usmála se. ,,Dobře. Umyješ mi vlasy?"
,,Mým šampónem?"
,,Jistě," kývla. ,,Je to problém?"
Opřel si bradu o její rameno. ,,No to není. Ale budeš potom vonět jako já."
,,Ta představa se mi líbí."
,,Já bych byl radši, kdybys voněla tak, jako obvykle. Po magnóliích."
,,Ty jsi poznal, že jsou to magnólie?"
,,Hmm," zamručel souhlasně. ,,Ale neptej se jak."
,,Jak?"
Zasmál se. ,,Věřila bys mi, kdybych ti řekl, že jsem tři hodiny lítal po botanické zahradě a čichal ke každý kytce, která tam byla, než jsem našel tu, po které voníš?"
Zakuckala se smíchy. ,,To jsi vážně udělal?"
,,Jo. Motala se mi potom palice víc jak po absintu."
,,Ty jsi blázínek." Líbla ho na čelo. ,,Umyješ mi teď tu hlavu?"
,,A umyješ pak ty mě?"
,,Jistě."
,,A celého?"
,,Od hlavy k patě. A nic nepřeskočím."
Natáhnul ruku po šampónu. ,,Tak v tom případě jdu na to."

Uběhlo pár dní. Na pohřeb Samuelovi matky přišla kromě něj i Gabriela a pár známých. Když hrobníci spouštěli rakev do země, stékaly Samuelovi po tvářích slzy. Bylo to poprvé, co ho Gabriela viděla plakat.
Samuel probděl celou noc. Nemohl spát. Pořád viděl, jak dlouhá černá rakev s jednoduchým vyřezáváním klesá do hluboké, vlhké, tmavé díry. Napadlo ho, že jediný způsob, jak se s tím vypořádat, je nakreslit to. Sbalil si do batohu spreje a vyrazil do metra.
Bylo sotva pět ráno, lidí v ulicích bylo jak máku, natož pak v metru. Sam si vybral jednu z čistých, doposud neporušených stěn a dal se do tvoření.
Po deseti minutách se na stěně začal rýsovat obraz pohřebního průvodu. Samuel se zabral do tvoření tak, že přeslechl, že k němu zezadu přistoupil policajt.

,,Ty tady u nás nejseš žádnej nováček," pronesl tlustý policista s pneumatikou kolem břicha. Seděl za svým pracovním stolem a poklepával propiskou po výpisu ze Samuelova trestního rejstříku.
,,Mám jen jeden záznam," řekl vztekle. Byl naštvaný sám na sebe, že si nedával pozor a nechal se chytit.
,,Vidím," kývnul policista hlavou. ,,Před rokem jsi rozmlátil policejní auto baseballovou pálkou, zbil jsi pochůzkáře, který tě u toho nachytal a..."
,,Nezbil jsem ho." Založil si ruce na prsou. ,,Jen jsem ho nakopal do citlivých míst."
,,Skončil v nemocnici."
Nebezpečně se usmál. ,,No jo, měl jsem zrovna steelky."
,,A kromě toho jsi z rozbitého auta odcizil dva obušky."
,,Tan pochůzkář může být rád, že jsem je nepoužil."
Policista se na něj přísně podíval. ,,Tak hele, ty smrade. Já tady s tebou nehodlám ztrácet čas nějakou zasranou konverzací. Doteď jsi byl v podmínce. A teď už se z toho nevysekáš. Teď už ne. Vyfasuješ pruhovaný pyžamo, roli toaletního papíru a půjdeš monte kuku."
,,Jako sedět, jo?"
,,Přesně tak. Viděl bych to tak na rok."
Samuel se rozesmál. ,,Tak to je hustý. Necháte po Praze lítat vrahy a úchyláky, co někde v keřích znásilňují mladé holky, ale mě zavřete. Super."
,,Máš právníka?"
Zakroutil hlavou. Policista se spokojeně usmál. ,,Tak si ho rychle sežeň."
,,Nemůžete mě zavřít!"
,,Proč ne?"
,,Bože, vždyť jsem počmáral jenom jednu posranou stěnu!"
Pokrčil rameny. Bylo vidět, že ho to absolutně netlačí. ,,To je čistě tvůj problém, hochu. Máš právo na jeden telefonát. Potom si půjdeš kecnout do cely předběžného zadržení."
Samuel měl co dělat, aby ho nesevřel pod krkem. ,,Fajn. Dejte mi můj mobil."
,,Tak ty bys chtěl mobil?" Policista mu ukázal vztyčený prostředníček a druhou rukou mu po stole poslal pevnou linku. Sam se zašklebil, zvednul sluchátko a vytočil Gabrielino číslo.

,,Jak zatknout?!" nechápala. ,,Co jsi provedl?"
,,Postříkal jsem stěnu v metru."
,,Já jsem říkala, že tě u toho jednou chytí! Já jsem ti to říkala!"
,,Tohle teď rozebírat nebudeme, ano? Kdysi jsi mi říkala, že Sebastianův otec je právník."
,,No to je," souhlasila. ,,Ale ten zastupuje lidi, kterým chtějí exekutoři zabavit barák. Ne nějaké parchanty, co kreslí po stěnách, Same."
,,Gabrielo, prosím, zkus mi pomoct. Zavolej Sebastianovi, zeptej se, jestli by mi mohl jeho otec pomoct. Já mu to zaplatím."
,,A z čeho, prosím tě?"
,,Z důchodu po matce a po fotrovi."
,,Zavolám mu," slíbila. ,,Ale neručím za to, že bude souhlasit. Bože, Samueli, já věděla, že se brzo dostaneš do nějaké šlamastyky."
,,To neřeš, kotě. To se nějak vyřeší."
,,V to doufám." Zoufale si prohrábla vlasy. ,,Jak se tam k tobě chovají?"
,,Dostal jsem přes držku. Normálka. Dokonce slíbili, že mi uvaří čaj s citrónem. Jsou milí."
,,Cože?!" vyhrkla. ,,Lásko, hned jdu volat Sebovi. Vydrž, ano?"
Oslovení lásko ho přinutilo se kouzelně usmát. Policista se zašklebil, když si toho všiml. ,,Nic jiného mi nezbude. Zatím ahoj, Gabrielo."
,,Pa."
Zavěsil, podíval se na policistu a bez jakýchkoli protestů se nechal odvést do cely.