Polibek na rozloučenou (27)

Sebastianův otec se skláněl nad pracovním stolem z višňového dřeva, v prstech svíral cigaretu a zíral do hromady lejster. Sebastian k němu opatrně přistoupil, protože věděl, že nesnáší, když ho někdo ruší od práce.
,,Tati?" oslovil ho opatrně.
,,Co je?" ozval se nevrle. Hlavu od papírů nezvedl.
,,Mohl bych se tě na něco zeptat?"
,,Proboha, copak nevidíš, že mám spoustu práce? Hájím ženskou, které chtějí zabavit dítě a manželský pár, který zažaloval svého souseda, protože ve dne v noci něco kutá na zahradě."
,,Myslíš, že bys zvládnul ještě jeden případ?"
Konečně zvednul hlavu a změřil si svého syna od hlavy k patě. ,,Prosím? Máš nějaký malér?"
,,Já ne," uklidnil ho rychle. ,,Ale Gabriela. Vlastně její přítel."
,,Co se stalo?"
,,Samuela, to je ten Gabrielin přítel, zatkli, protože postříkal v metru stěnu."
,,Čím?"
,,Sprejem přece."
,,No," rozhodil rukama, ,,dobře mu tak. To mu patří."
,,Tati. On teď prožívá velmi špatné období, zemřela mu matka. Nikoho nemá. Ví, že udělal blbost, moc ho to mrzí. A oni ho za to chtějí zavřít."
,,Za posprejovanou stěnu?" To se mu nepozdávalo. ,,Za stěnu?"
,,Má už záznam z dřívějška."
,,Za co?"
Sebastian pokrčil rameny. ,,Nevím."
,,A já ho z toho mám vysekat, jo?"
,,Samozřejmě by ti to zaplatil."
,,Nehodlám ztrácet čas s nějakým hajzlíkem, co čmárá po stěnách. Bohužel, bude mít asi smůlu."
Sebastian se poškrábal na hlavě. ,,Já nechci, abys to udělal pro něj. Ale pro Gábinu. Máš ji přece rád, ne?"
,,Mám," kývnul.
,,Tak přece nechceš, aby byla smutná, že jí zabásli kluka."
Chvíli bylo ticho. ,,Podívám se na to."
Sebastian se vděčně usmál. ,,Díky, tati."

,,Slíbili jste mi čaj, sakra!" zařval Samuel na dozorce. ,,Je tady strašná zima."
,,Proto se tomu taky říká chládek," odpověděl dozorce a pokračoval v prohlížení časopisu.
,,Přineste mi ten čaj! Nebo kafe!"
Zvedl oči od stránek. ,,Ty budeš poroučet mě?!"
Objal mříže dlaněmi a vyčaroval na tváři zoufalý pohled. ,,Prosím. Zimou mi drkotají zuby."
,,Tvůj problém."
Vztekle mříže nakopl. ,,Ty šmejde!"
,,Takže do rejstříku připíšeme i urážku veřejného činitele. Že se ti to ale kupí, co?"
Samuel se zašklebil, když se dozorce rozesmál. Odstoupil od mříží, sedl si na tvrdou postel a hlavu skryl do dlaní.

,,Jen na okamžik," zaprosila Gabriela. ,,Chci mu jen říct, že právník už začal jednat."
Policista se poškrábal na hlavě. ,,Klidně mu to vyřídím."
,,Ale já s ním chci mluvit osobně."
,,No dobrá. Ale jen na pět minut. Víc si ten parchant stejně nezaslouží."
,,Můj přítel není žádný parchant," štěkla po něm.
,,Co si o něm myslíš ty, je mi úplně jedno. Pro mě je podstatné, co si o něm myslím já."
Po dalším desetiminutovém přemlouvání policista přeci jen svolil a pustil Gabrielu k Samuelovi. Přiřítila se k mřížím a vyhrkla:
,,Sebastianův táta už začal jednat. Říkal, že do večera bys mohl být venku, když všechno půjde tak, jak má."
Samuel vstal z postele a přistoupil k ní. ,,Děkuju."
,,Jak je ti? Jsi v pořádku?"
Křivě se pousmál. ,,Dá se to."
Natáhla k němu přes mříže ruku. Vzal ji za ni, přinesl ji ke rtům a políbil. ,,Omlouvám se, kotě, že jsem tě s tím otravoval. Jen jsem nevěděl, na koho se obrátit."
,,To je v pořádku," řekla. ,,Nějak se to vyřeší, zlato, neboj. Věřím Sebovu tátovi. Do večera budeš volný."
,,Hmm. S dalším záznamem a přísnou podmínkou."
,,Ale budeš na svobodě."
Usmál se. ,,Jo."
,,Není ti zima?" zeptala se starostlivě. ,,Máš úplně studené ruce."
,,Solárko to tady zrovna není," připustil. ,,Ale nejsem sračka. Nějak to tady zvládnu."
,,Dali ti najíst?"
Zakroutil hlavou. ,,Ale už několik hodin mi slibují čaj."
,,Tak, už sis postěžoval?" zeptal se dozorce. ,,Dáma už by měla odejít."
,,Nechci," řekla vzdorně. ,,Bylo mi slíbeno pět minut!"
,,Jdi." Samuel se na ni usmál. ,,Mám tě rád."
Podívala se mu upřeně do očí. ,,Miluju tě."
Hned potom kvapně odešla. Samuel už nějaký čas cítil, že ho miluje, ale nečekal, že mu to řekne tak brzy. A v téhle situaci. Svalil se na postel, civěl do stropu a přemýšlel, jestli ji má jenom rád, nebo jestli ji miluje.