Polibek na rozloučenou (29)

Snídaně vypadala jako podivný sliz a chutnala naprosto příšerně. Kaše se lepila na zuby a zadrhávala se v krku. Samuel snědl jen pár lžiček, poté plechovou misku s kaší odložil na pofidérní, rozviklaný dřevěný stolek, lehl si na postel a začal přemýšlet o snu, co se mu v noci zdál.
Gabriela v něm na sobě měla sněhově bílé šaty a boty na podpatku. Držela ho za ruku a společně kráčeli dlouhou ulicí. Samuel cítil, že je někdo sleduje. Ale nemohl tomu věnovat pozornost, protože mu Gabriela připadla nadpozemsky krásná. Měl oči jen pro ni, mohl vnímat jenom ji. Její vůni. Smála se, vtipkovala a zasypávala ho lehkými polibky. A zrovna, když ho líbala na tvář, ozval se někde z dáli výstřel.
Nestačil ji zachytit, a tak se Gabriela skácela na studenou zem, na bílých šatech se vybarvila rudá skvrna krve. Zemřela mu v náručí.
Sam přemýšlel, proč se mu sakra zdají takové věci. Je to předzvěst něčeho? Nebo na něj jen špatně působí vězeňské prostředí?
,,Freborte!"
Sam sebou cuknul a upřel pohled na dozorce. Ten zarachotil klíči a odemknul celu.
,,Tak se to tomu tvému právníčkovi povedlo. Jsi volný."
Vyskočil z postele. ,,Škoda. Už se mi tu začalo docela líbit."
,,Ty jedovaté poznámky si nechej pro sebe," procedil dozorce mezi zuby.
,,Ta nebyla jedovatá," zakroutil hlavou. ,,To mi šlo od srdce."

,,To si ze mě děláš prdel!" Bruno vztekle uhodil pěstí do stolu. ,,Odkud to víš?"
,,Krysa viděl, jak ho zatýkají. Údajně se ho snaží dostat ven nějaký právník."
,,Za co ho zatkli?"
Krátkovlasý muž s bradkou pokrčil rameny. ,,To nevím."
,,Jestli ho poldové viděli, jak prodává zboží, tak už ho ven nedostane ani papež."
,,Zjistíme vám, šéfe, za co ho zatkli."
,,Samozřejmě, že mi to zjistíte," kývnul přísně hlavou Bruno. ,,A pokud ho zatkli za prodej drog, tak zjistěte, jestli zpíval."
,,Pokusíme se, šéfe," kývnul.
,,Ne," řekl rázně. ,,Vy se nepokusíte. Vy to uděláte."
Polknul. ,,Jistě, šéfe."
Bruno přistoupil k oknu, dvakrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. ,,Teď jdi. A vrať se, až budeš něco vědět."

Nejdřív ho celého zlíbala, několikrát ho objala, a potom mu uvařila oběd. Padalo do něj sousto za soustem.
,,Bože, copak ti tam nedali najíst?"
Samuel polknul a řekl: ,,Ale jo. Jenže se to nedalo jíst. Ani pes by to nežral."
Gabriela si sedla na židli proti Samovi a starostlivě se na něj zadívala. ,,Už to neuděláš, viď?"
,,Co přesně myslíš?"
,,Už nebudeš sprejovat."
,,Budu."
,,Jestli tě zase chytnou, tak už tě z toho Sebův táta nevyseká!"
,,Plně si to uvědomuju." Dal si do pusy další kousek jídla. ,,Příště se chytit nenechám. Byl jsem myšlenkama jinde, když mě teď chytli. Byl jsem u mámy. Nevnímal jsem okolí. Byla to chyba, která se už nebude opakovat."
,,Výborně." Naštvaně si založila ruce na prsou. ,,To jsme tě tam mohli rovnou nechat hnít, když to hodláš udělat znova."
,,Já nehodlám měnit svoje zvyky jenom proto, že s tebou spím."
Vykulila na něj oči. ,,Co prosím?"
,,To, že s tebou spím a trávím s tebou čas, neznamená, že se začnu chovat jinak. Budu si dělat co chci, jak chci a kdy chci. Ty mi v tom nezabráníš."
Vstala od stolu tak prudce, že se židle převrátila. ,,Takže mě máš jenom na sex?!"
Otráveně převrátil oči. ,,To jsem neřekl."
,,Ale řekl!"
,,Neřekl." Odložil vidličku a podíval se na ni. ,,Ty moc dobře víš, že tě mám rád. Moc dobře víš, že pro mě hodně znamenáš, tak tady přestaň tropit scény. Kdybych tě měl jenom na sex, Gabrielo, tak bych si nikdy nenakreslil tvůj portrét. Na to nezapomínej."
Chtěla něco říct, ale spolkla to. Zvedla židli ze země a posadila se na ni. ,,Ty jsi strašně zvláštní, Samueli. Jednou se ke mně chováš krásně, podruhé chladně a odtažitě. Nevyznám se v tobě."
,,Já jsem tě ale upozorňoval, že to se mnou bude těžký, kotě. Neříkej, že ne."
,,Ano," souhlasila tiše.
,,Lituješ, že sis se mnou začala?"
Neodpovídala, a to mu rvalo srdce. Už se chystal něco říct, ale Gabriela ho přerušila tím, že ho začala líbat.