Polibek na rozloučenou (31)

,,A kdy budou výsledky?" zeptala se Gabriela.
,,Přijďte se zeptat za dva dny," odpověděl doktor.
,,Dobře." Gabriela vstala ze židle. ,,Na shledanou."
Z ordinace zamířila rovnou k Zuzce domů. Otevřela jí ještě v pyžamu.
,,Co tak brzo?" vysoukala ze sebe ospale.
,,Promiň," řekla omluvně. ,,Nenapadlo mě, že v jedenáct budeš ještě chrnět."
,,Včera jsem byla s Tonym v baru. Vrátila jsem se kolem čtvrté ráno, tak se není asi čemu divit."
Posadila Gabrielu do obýváku a spěchala do kuchyně.
,,Chceš do kávy i smetanu?" zavolala na ni.
,,Já nechci kafe," vyhrkla rychle. ,,Čaj."
Zuzka se vrátila za pět minut. Na prosklený konferenční stolek položila tác s dvěma hrníčky. Usadila se do křesla a nemohla se nezeptat: ,,Proč ne kafe? Já myslela, že jsi kofeinový závislák jako já a Tony. Proč čaj?"
,,Právě proto jsem tady."
,,Nechápu," zakroutila Zuzka hlavou.
,,Víš," začala nervózně. Propletla si prsty a pokračovala: ,,Možná jsem těhotná."
,,Do prdele," uklouzlo Zuzce. ,,Možná? Nebo určitě?"
,,Nevím." Zoufale si vzdychla. ,,Teď jdu od doktora, výsledky budu mít za dva dny."
,,Proč sis neudělala test?" Zuzka si sundala ze zápěstí gumičku a začala si stahovat vlasy do culíku. ,,Tak bys měla výsledek hned."
,,No jo. Ale já těm testům moc nevěřím. Radši si počkám na výsledky z gynekologie."
,,Taky pravda," kývla Zuzka. ,,Ježiši, Gábino, co bys dělala?"
,,Nevím. Přemýšlela jsem nad tím celou noc. A nenapadlo mě jediné rozumné řešení."
,,Samuel o tom ví?"
Zakroutila rázně hlavou. ,,Ne. Nechci zbytečně strašit."
,,To je dobré rozhodnutí. Určitě by začal panikařit. Chlapi jsou poseroutkové."
,,Spíš se bojím, že by se na mě vykašlal," špitla a pocítila bolestivé sevření kolem srdce.
,,Podle toho, jak o něm mluvíš, tak si myslím, že ne," řekla konejšivě. ,,Určitě by se snažil najít nějaké řešení."
Gabriela chvíli mlčela, potom se rozplakala. ,,Já se strašně bojím."
Zuzka k ní hbitě přiskočila a objala ji. ,,Neplakej. To bude dobré. Uvidíš."

Přitiskl prst s černě nalakovaným nehtem na zvonek a chvíli jej na něm podržel. Otevřela mu Gabrielina maminka.
,,Dobrý den," pozdravil Samuel.
,,Samueli," řekla překvapeně. ,,Ahoj."
,,Je Gabriela doma?"
,,Ne," zakroutila hlavou. ,,Šla k doktorovi."
,,K doktorovi? Je nemocná?"
,,K ženskému doktorovi."
,,Aha," hlesnul. ,,Kdy se vrátí?"
,,Netuším," řekla na rovinu. ,,Můžeš tady na ni počkat, jestli chceš."
,,Ne, nechci obtěžovat. Půjdu se někam projít a zavolám jí."
,,Dobře." Mile se na něj usmála. ,,Neříkala mi, že přijedeš."
,,Však ona to taky neví."
Maminka si přiložila ruce na srdce. ,,To je od tebe krásné. Tak romantické. Určitě bude ráda, že tě uvidí."
Lehce se na ni usmál. ,,Zatím na shledanou."

,,Nedokážu si to vůbec představit." Zuzka zadusila cigaretu o rám okna a vajgl hodila na ulici. ,,Horda pokakaných plínek, věčný pláč, vyblinkané mléko. Asi bych to nezvládla."
Gabriela souhlasně pokývala hlavou. ,,Mi povídej. Divím se, že z toho ještě nemám noční můry."
Zuzka chtěla odpovědět, ale zarazila se, když Gabriele začal zvonit mobil.
,,Samuel," řekla Gabriela.
,,Ten si teda umí vybrat chvilku," utrousila a dala se do zavírání okna. ,,Řekni mu, že ho zdravím. Taťku."
Gabriela rychle zakroutila hlavou a přijala hovor. ,,Ahoj, lásko."
,,Ahoj, kotě. Ještě pořád jsi u doktora?"
Zarazila se. ,,Jak víš, že jsem šla k doktorovi?"
,,Byl jsem u tebe doma a tvoje máma mi řekla, že jsi šla na gyndu. Tak se ptám, jestli tam ještě pořád jsi."
,,Ty jsi v Brně?"
,,Jo."
Plácla se dlaní do čela. ,,Aha."
,,Vadí to? Jestli jo, tak pojedu zpátky do Prahy."
,,Nevadí," řekla. ,,Samozřemě, že to nevadí. Uvidím tě ráda."
,,Opravdu? Připadne mi, že ti moje návštěva moc nemedí."
,,Uvidím tě ráda, Same. Stýská se mi. Kde jsi teď?"
Zasmál se. ,,Vím já? V nějakým parku."
,,Víš, kde je Zvonařka?"
,,Autobusák? Přibližně jo."
,,Já jsem kousek od něj. Přijď tam. Za půl hodiny."
,,Hej, já nevím, kudy se tam dostanu."
,,Sleduj šipky ke galerii Vaňkovka. A kdyžtak se někoho zeptej. Máš přece hubu."
Znovu se zasmál. ,,Tak jo, kotě. Zatím pa."
Zavěsila a zadívala se na Zuzku. Ta se zeptala: ,,Řekneš mu to?"
Gabriela pokrčila rameny.

Přivítali se několikaminutovým polibkem.
,,Co tady děláš, ty blázínku?" zeptala se ho Gabriela s úsměvem.
,,Řekl jsem si, že už jsem bez tebe moc dlouho. Začalo se mi stýskat. A taky jsem tě chtěl zkontrolovat, jestli tady nebalíš místní podivíny."
,,Nikdy," řekla a dala mu pusu na tvář. ,,Jediný podívín, o kterého stojím, jsi ty."
,,Tak to mě uklidnilo." Pohladil ji po tváři. ,,Půjdeme někam na kafe, ne?"
Zakroutila hlavou. ,,Nechci kafe. Ale klidně si dám třeba čokoládu."
,,Tak jo. Tak mě někam zaveď."