Polibek na rozloučenou (34)

Nocleh Gabriela našla u Sebastiana. Uložil ji do pokoje pro hosty, který voněl vanilkou. Za normálních okolností by vůně na Gabrielu působila uklidňujícím, relaxačním dojmem. Ale teď ji nevnímala. Teď vnímala jenom bolest, která jí rvala srdce na kusy. Bolest ze ztráty Samuela. Bolest ze ztráty otce svého dítěte.
Nevěděla, co si teď počne. Měla pocit, že se topí ve vlastních problémech. Po tvářích jí kanuly hořké slzy.
Když se ozvalo tiché zaklepání na dveře, neodpověděla. Sebastian vstoupil, beze slova si lehl vedle ní, přitáhnul si ji k sobě a začal ji hladit po zádech. Byla mu za to vděčná. Potřebovala podporu, potřebovala cítit, že je někdo s ní. Někdo, kdo ji podrží.
Setrvali v této pozici asi dvacet minut. Poté se Gabriela odtáhla a zašeptala: ,,Sebastiane, co mám dělat?"
,,Zlatíčko, já nevím." Posadil se a prohrábl se ve vlasech. ,,Nevím ani, na co přesně se teď ptáš. Jestli na to, co máš dělat s tím dítětem, nebo na to, co si počít se Samuelem."
,,Se Samem jsem skončila," pronesla zlomeně. ,,A to bolí. Kristepane, jak strašně to bolí."
,,Vím," kývnul. ,,Miluješ ho."
,,Ano," souhlasila. Po tvářích jí stékaly další slzy. ,,Hrozně ho miluju. Připoutal si mě k sobě."
,,Opravdu je to, že prodává drogy, tak velký problém?"
,,A to mám žít ve strachu, kdy ho u toho chytne policie? To už by mu tvůj táta nepomohl. Mám se bát, kdy se znelíbí nějakému mafiánovi nebo co já vím komu? Mám čekat, až ho někdo zabije?"
,,Ale čekáš s ním dítě."
,,Dám ho pryč. Nic jiného mi nezbyde."
,,Kde na to vezmeš peníze?"
,,Mám na účtu asi deset tisíc. To mi bude bohatě stačit." Setřela si slzy z očí. ,,A i kdybych si ho nechala, což by samozřejmě znamenalo konec s vysokou, a vrátila se k Samovi...Copak ty si myslíš, že by byl Samuel schopný vychovávat dítě?"
,,Není to zrovna rodičovský typ," uznal, ,,ale dokázal by se postarat."
,,Jo. Jediný zdroj příjmů, který teď má, je prodej drog. Uznávám, že mu to asi vynáší, ale...To není normální práce. Nechci, aby mě živili špinavé peníze."
Sebastian pokýval hlavou. ,,Už jsi o tom řekla Emě?"
,,Zatím ne. Zavolám jí zítra."
,,Dobře." Vstal a pokusil se o úsměv. ,,Jdi už teď spát, Gábi. Musíš se vyspat."

Totálně opilý ležel na podlaze v kuchyni. Vedle něj se válela prázdná láhev absintu a popelník přetékající cigaretami. Samuel měl zavřené oči, ale tváře měl smáčené slzami.
Bylo to poprvé, co brečel kvůli nějaké holce. Když Julie zemřela, nebrečel. Uzavřel se do sebe, přestal komunikovat, ale nebrečel. Dnes se neudržel a nechal slzám volný průchod.
Gabrielinu kresbu zmuchlal do kuličky a následně se ji snažil vrátit do původního stavu. Byl zoufalý. Cítil se, jako kdyby nebyl úplný. Jako kdyby rozchodem s Gabrielou ztratil část sebe.
Myslel na ni. Sice byl do němoty opilý, ale myšlenky, ta bouře myšlenek, která mu zuřila v hlavě, patřily jí.
A dítěti.

Ráno Samuela probudilo chrčivé zvonění zvonku a soustavné bušení na dveře. Se značnými obtížemi se zvedl ze země, hořkosladkou bolest hlavy ignoroval, a šouravým krokem se potácel ke dveřím.
,,Sebastiane?"
,,Ahoj, Samueli. Můžu dál?"
Kývnul. ,,Co chceš?"
,,Promluvit si."
Samuel ho zavedl do obýváku. Tam se zhroutil na gauč a zakňoural. ,,Zasraný absint."
,,Co teď hodláš dělat?" zeptal se Sebastian.
,,Asi si dám ledovou sprchu. A možná se i pozvracím, ještě jsem to moc nepromýšlel."
,,Myslím s Gabrielou."
Upřel na něj krví zalité oči. ,,Jak co s ní hodlám dělat? Včera mi dala vale."
,,Ale je těhotná!"
,,To si sakra moc dobře uvědomuju," štěknul po něm. ,,Řekla mi, že to dítě dá pryč. Bude to asi nejlepší řešení, když nehodlá nosit pod srdcem něco, co jsem jí udělal já."
,,Jsi srab, Samueli."
,,Co prosím?!"
,,Místo aby sis našel normální práci, tak koketuješ s drogama. Jsi zamilovaný do Gabriely, ale nehodláš si to přiznat. Ona teď nosí tvoje dítě a ty klidně řekneš, ať jde na potrat. Jako by to byla naprosto normální věc."
,,Mám dřít někde ve fabrice za usraných osm tisíc?" Absurdně se zasmál. ,,To bych se neuživil. A Gabrielu s dítětem už tuplem ne. Job, který teď mám, mi vynáší. A velmi. Copak si myslíš, že bych zvládal platit vysokou, nájem, vodu, plyn, elektřinu a jídlo, kdybych nedělal to, co dělám?"
,,Prodal jsi dům. A pravidelně odebíráš prachy po otci. A určitě už i po matce."
,,Ta měla sotva na pomazánkové máslo," mávnul rukou. ,,To fotr byl v balíku. A taky neměl zrovna obvyklé povolání."
,,Samueli, promluv si s Gabrielou ještě."
,,No to se neboj, mám to v plánu. Jen tak se mě nezbaví, na to ji mám moc rád."
,,Ty ji nemáš rád," řekl rázně. ,,Miluješ ji."
,,Copak ty mi vidíš do hlavy? Umíš mi číst myšlenky?"
,,Stačí mi, že vím, co vím. Miluješ ji."
,,Neser se do mého života."
,,A když jsi potřeboval, aby tě můj táta vytáhnul ven z basy, to jsem ti byl dobrý, co?" Sebastian se naštval. ,,Jsi nezodpovědný idiot! Gabriela si s tebou neměla vůbec začít."
,,Jasně," kývnul. ,,Já jsem jí to říkal."
,,Mohl by ses přestat chovat tak sebestředně? Tak nadneseně?"
,,Nadneseně a sebestředně?"
,,Přesně tak," kývnul. ,,Gabriela mi často vyprávěla, jak se chováš. Vytvořil jsem si o tobě takový malý obrázek. Původně jsem si o tobě myslel něco úplně jiného, ale teď..Dle mě jsi sobecký kretén, který má rád jen sám sebe. A pokud začne mít doopravdy rád i někoho jiného, raději mu ubližuje, aby ho od sebe odehnal. A to je slabošské, takže si myslím, že jsi srab. A parchant. Chováš se povýšeně, jako by všichni kolem tebe byli nějaký odpad. Já osobně si myslím, že nemáš nejmenší důvod se takhle chovat."
Samuel nestačil zírat. ,,Teda. Že ses ale rozšoupnul. Dal sis ráno místo kafíčka se smetanou pořádného turka, co?"
Ta sarkastická poznámka zapůsobila na Sebastiana jako bodnutí žihadlem. ,,Teď bych ti rád jednu vrazil."
,,Jak je libo. Já ti ji potom oplatím."
,,Nepřišel jsem se prát. Přišel jsem ti říct, že by sis měl s Gabrielou ještě promluvit. Vyřešit problémy, které máte. Nebo jí přinejmenším alespoň zaplatit ten potrat."
,,Jo. Samuel všechno zaplatí."
,,Ty jsi vážně debil." Sebastian vstal a šel ke dveřím. ,,Ještě ti řeknu jednu věc. Nesnesu vidět, jak Gabriela pláče kvůli tomu, že se zamilovala do špatného chlapa."
,,A dle jakého parametru soudíš dobré a špatné chlapy?"
Nevěděl, jak zformulovat odpověď. ,,Víš co, já radši jdu. Není s tebou rozumná řeč."
,,Byla by, kdybys věděl, jak odpovídat."
Sebastian převrátil oči a šel. Jakmile za ním bouchly dveře, dostal Samuel záchvat smíchu, který postupně přešel v neskutečně zoufalý řev.