Polibek na rozloučenou (38)

Gabriela se probudila kolem půl jedenácté. Hlava ji bolela tak, že se bála, že jí každou chvíli vybuchne, a v žaludku jí nějaký šotek tancoval kankán a vyhazoval nohy vysoko do vzduchu. Se zakňouráním se Gabriela posadila a rozhlédla se po pokoji.
Sebastian ležel na zemi zachumlaný v dece, pod hlavou měl polštář ve tvaru srdce, který Gabriele kdysi vystřelil na pouti, a stále spal. Ema ležela na gauči, vlasy jí stály na všechny strany. Měřila si Gabrielu přísným pohledem.
,,Proboha, Gábi, co jsi to včera vyvedla?!"
Gabriela vzdychla. Nejraději by se tomuto tématu vyhnula, ale věděla, že je to nemožné. ,,Já nevím, proč jsem to udělala. Fakt nevím."
,,To mě uklidňuje."
,,Možná jsem potřebovala někoho, kdo by mi pomohl dostat Samuela z hlavy. Pořád jsem na něj včera myslela."
,,Dostat Samuela z hlavy." Ema kývla. ,,Takže sis s Tonym dala rychlovku ve stoje v uličce za barem, abys dostala Sama z hlavy. To zní naprosto logicky."
,,Nebuď ironická, prosím," hlesla. ,,Mě je zle."
,,To Tonymu bude taky, až se dozví, že jsi ho využila."
,,Nevyužila jsem ho."
,,Ne?" Ema se přidušeně zasmála. ,,Hele, Gábi, řeknu ti jednu věc. To, co jsi včera udělala, bylo odporné a laciné."
,,Laciné?" Gabriela se na ni ošklivě podívala. ,,Nejsem žádná štětka."
,,Tak už se tak příště nechovej."
Chtěla něco říct, ale raději mlčela. Došlo jí, že má Ema pravdu. Začínala toho nočního dostaveníčka s Tonym litovat.
,,Asi bych si s ním o tom měla promluvit, co?"
Ema souhlasně pokývala hlavou. ,,Můžeš klidně hned. Spí v obýváku. A Zuzka zase u Kláry v pokoji. Nějak jsme se včera nemohli rozloučit."
,,Rodiče mě zabijou," špitla a vylezla z postele.

Áres odpočíval v přenosné kleci na předním sedadle. Samuel ho kontroloval každou minutu, těkal pohledem ze silnice na klec, aby se ujistil, že je jeho miláček v pořádku.
,,Už tam skoro budeme, pavoučku můj."
Áres, jakmile zaslechl důvěrně známý hlas, zpozorněl. Samuela to pobavilo.
,,Ty jsi můj hodný pavouk, viď?" Samuel přidal plyn a objel dlouhý kamion. Vyhazováním blinkru se neobtěžoval. ,,Musíme udělat důležitou věc. Budu tě potřebovat, Áresi. Všechno leží jenom na tobě. Vždyť víš, jak to chodí. Holka ti zamotná hlavu, a pak se na tebe vykašle. Beztak těhotná není a jenom to na mě hrála. Potřebovala peníze. Určitě se v Brně tahá s bůhví kým. Ale tomu uděláme přítrž, pavoučku můj. Já jsem ji nakreslil! Já jsem se na ní stal závislý! Nikomu jinému to nedovolím."
Na okamžik se odmlčel. ,,Už chápeš, Áresi, co musíš udělat?"

V obýváku Tonyho nenašla. Jen mámu, která zrovna skládala deku.
,,Ahoj, mami."
,,No vítej, opilče," pronesla pobaveně. ,,Včera jsi vypadala nádherně. Ostatně teď to taky není žádná sláva. Pamatuješ si, že jsi poblila koberec v předsíni?"
Gabriela na ni vykulila oči. ,,Cože?"
Máma kývla. ,,Uklízeli jsme to se Sebastianem. Prosím, Gábi, už nikdy to nedělej."
,,Já se strašně omlouvám." Cítila se trapně. Sklopila oči a cítila, jak se jí do bledých tváří vlévá horkost.
Máma mávla rukou. ,,To se stává. Před tátou o tom pomlčím."
,,Děkuju." Lehce se na ni usmála. ,,Kde je Tony? Prý tady spal."
,,Šel ven. Na zahradě není, tak asi sedí na schodech před domem a pije kafe."
Gabriela opravdu našla Tonyho sedět před vchodovými dveřmi. Otočil se na ni, z tváře se mu nedalo vyčíst, na co zrovna myslí.
,,Můžu si přisednout?" zeptala se.
,,Proč ne," trhnul ramenem.
Sedla si vedle něj a záviděla mu kávu. Přesně tu teď potřebovala do žaludku. Horkou, hořkou, silnou kávu.
,,Pokud chceš mluvit o tom, co se stalo v noci," začal Tony, ,,tak si to klidně odpusti. Zuzka mi jasně řekla, jak to s tebou je."
,,Co ti Zuzka řekla?"
Tony si zapálil. ,,Řekla mi, že ses se Samuelem rozešla, protože prodává drogy. A že jsi těhotná. A že sex se mnou pro tebe byl pravděpodobně jenom způsob, jak na to všechno alespoň na chvíli přestat myslet. A já dement ti na to skočil."
Cítila, jak mu z hlasu čiší chlad se špetkou vzteku a zklamání. ,,Tony, já..."
,,Vůbec nic neříkej," skočil jí do řeči. ,,Maloval jsem si to jinak. Myslel jsem, že bychom to spolu mohli zkusit. Ale, jak jsem řekl už včera, náhrada za toho pražského kreténa být nehodlám."
,,Zlobíš se na mě hodně?" zeptala se tiše.
Odpovědí jí bylo nesrozumitelné zafrflání. ,,Ber to tak, Gabrielo, že se pokusím na to zapomenout. Budeme kamarádi. Budu se snažit, abychom mohli být kamarádi, protože nevím, jestli to po včerejšku dokážu."
,,Děkuju, Tony. Moc se ti za včerejšek omlouvám, byla to chyba."
,,Byla," souhlasil. ,,Zapomeňme na to."
Kývla a nechala se obejmout. Tony ji políbil do vlasů a zašeptal: ,,Včera jsi ji měla jak z praku. Je ti alespoň zle?"
Zasmála se, odtáhla se od něj a řekla: ,,Je ti můj vyblitý obličej dostatečnou odpovědí?"
S úsměvem kývnul. A právě v tu chvíli zastavilo před domem Samuelovo auto.