Polibek na rozloučenou (42)

Paprsky zacházejícího slunce se draly do pokoje skrze polozatažené žaluzie a tančili po kůži dvou postav, které se na posteli oddávali té nejintimnější činnosti.
Gabriela měla slastně přivřené oči. Pokožka jejího těla byla citlivější než kdykoli předtím. Vnímala i ten sebemenší Samuelův dotek. Jeho dlaně klouzaly po Gabrielině těle nahoru a dolů, nevynechal jediné místečko, jediné zákoutí.
Každý Gabrielin tichý vzdech mu rozdmýchával v těle plameny. Chtěl si ji vzít hned, rychle ukojit chuť, která mu proudila tělem jako droga. Ale snažil se být trpělivý, chtěl si ji vychutnat. Cítil totiž, že tohle je jejich poslední milování.
Gabriele tlouklo srdce jako zvon, který svolává věřící k motlitbám. Cítila se omámená, chvěla se, víčka měla pevně semknutá. Samuelovy ruce, prsty, jeho rty a jazyk ji přívaděly k šílenství.
Když spojil jejich těla v jedno, prohnula se jako luk. Objala ho pažemi kolem krku a přitiskla ho co nejtěsněji k sobě. Políbil ji do vlasů a zašeptal něco, čemu Gabriela nerozuměla.
Pár vteřin si oba vychutnávali, že jsou opět jedno tělo, jedna duše. Jakmile se Samuel opět ujal aktivity, připadlo Gabriele, že se jí tělo tříští na malé kousky. V mysli si stále opakovala jeho jméno, neuvědomovala si, že ho říká nahlas.
Během pár okamžiků je oba roztrhaly ostré spáry orgasmu...

Usnula téměř okamžitě. Samuel ji přikryl, vstal, natáhnul na sebe kalhoty a vyšel na balkón. Zapálil si cigaretu, posadil se na zem a začal přemýšlet.
Idiote, nadával si v duchu. Nechtěl se s ní milovat. Ale vyprovokovala ho k tomu. Jeho ego nedokázalo přijmout, že by byl Tony lepší než on.
Potáhnul si a pozoroval, jak šedavý dým zápasí s lehkým větříkem, když ho následně z úst vyfouknul.
Komplikace, komplikace a zase komplikace, opakoval si stále dokola. Myslel si, že kapitolu svého života jménem Gabriela uzavřel tím, že roztrhal její kresbu. Ale moc dobře si uvědomoval, že se mýlí.

Když se probudila, byla už tma. Našmátrala na nočním stolku lampičku a rozsvítila. Samuel v ložnici nebyl. Zato Áres byl přilepený na skle a pozoroval ji. Otřásla se nechutí, vyklouzla z postele, kolem těla si obmotala peřinu a vydala se hledat Samuela. Prošmejdila celý byt, ale nenašla ho.
Posadila se do obýváku na gauč, nechala peřinu sklouznout k pasu a zachtělo se jí plakat. Bylo jí nad slunce jasné, že Samuel teď kráčí noční Prahou a prodává hnusným, vychrtlým, smradlavým fěťákům dávku.
Vzdychla si. Kurt Cobain, jako by vycítil, že je smutná, skočil na gauč vedle ní, oblíznul jí tvář a hlavu poslušně složil do klína. Usmála se na něj, podrbala ho na hlavě a řekla si, že počká, až se Samuel vrátí.

,,Jsem s tebou moc spokojený, Samueli," řekl Bruno, když spočítal peníze, které mu Sam přinesl z prodeje. ,,Že by tvoje lajdácké období skončilo?"
,,Dejme tomu," trhnul ramenem. ,,Došlo mi zboží."
,,Dám ti, jakmile budeš odcházet."
,,Odcházím už teď," řekl a vstal.
Bruno po něm střelil pohledem. ,,Já jsem ale ještě neskončil."
,,Spěchám, Bruno."
,,Snad ti nějaká neslíbila, že tě potěší?"
Samuel se zakřenil. ,,Už se stalo."
,,Že by ta, co ti v metru udělala scénu?" zeptal se kousavě.
Sam se zamračil. ,,Jak o tom, sakra, víš?"
,,Mám své zdroje," pronesl jednoduše. ,,Tak je to tamta?"
,,Po tom je ti hovno."
,,Radil bych ti, aby jsi na mě nebyl drzý. Mohlo by se ti to vymstít."
Samuel se rozesmál. ,,Jo, to slýchám od chvíle, co jsi mě najal. Tak co, dáš mi nějaké zboží?"
Bruno chvíli přemýšlel, převracel v prstech propisku. ,,Dám."

Jakmile Samuel opustil Brunovu kancelář, zavolal si k sobě Bruno jednoho ze svých poskoků.
,,To děvče, které jsem ti přikázal zabít," začal Bruno, ,,je teď u Samuela doma. A myslím, že dřív jak před obědem neodejde. Takže dělej, co jsem ti přikázal."
Poskok se snažil zachovat kamennou tvář. Kývnul a tiše, avšak kvapně se odporoučel.