Polibek na rozloučenou (43)

Když se Samuel vrátil do bytu, našel Gabrielu nataženou na gauči. Pokojně oddechovala, tvář měla klidnou a uvolněnou. Kurt Cobain ležel vedle gauče a pozorně si Samuela měřil. Ten se naklonil ke Gabriele a chtěl ji políbit. Pes zavrčel.
,,Kurte Cobaine, co to bylo?" zeptal se Samuel překvapeně. Zakroutil hlavou a chtěl ji znovu políbit. Pes vystartoval a chytil Sama za nohavici.
,,Krucinál," zaklel Samuel. ,,Tak já ji teda nechám spát. Tak jsi to chtěl?"
Počkal, až ho Kurt Cobain pustí, potom zamířil do kuchyně. Uvařil si kávu, s níž se potom posadil na balkón a pozoroval, jak se Praha pomalu probouzí.

Gabriela se probudila kolem půl osmé. Vstala, pohladila spícího psa a zamířila do kuchyně. Ta zela prázdnotou, a tak přešla do ložnice. Všimla si, že Samuel stojí na balkóně. Oblékla si spodní prádlo a Samovo triko, co se válelo na podlaze, a šla k němu.
,,Ahoj," pozdravila trochu nesměle.
,,Ahoj," odpověděl. ,,Jak se ti spalo?"
,,Docela dobře," řekla. Líbla ho na tvář. Neusmál se. ,,Kde jsi byl v noci?"
,,Zkus hádat." Otočil se na ni a podle výrazu její tváře poznal, že moc dobře ví, co v noci dělal. ,,Gabrielo, já s tím nepřestanu."
,,Já vím," hlesla. Posadila se na zem, zády se opřela o zeď a vzdychla si. ,,Proč jsi to udělal?"
,,Proč jsem udělal co?"
,,Proč jsi se se mnou včera pomiloval?"
,,Protože jsem chtěl."
,,A proč ještě?"
,,Protože jsem nedokázal překousnout, že by byl Tony lepší než já."
,,Aha." Smutně sklopila hlavu. Nadávala si za to, že byla tak naivní a myslela si, že by se k sobě mohli vrátit. Poznal to na ní, proto se zeptal:
,,Myslela sis snad, že se k sobě vrátíme?"
Chvíli neodpovídala. ,,Možná."
,,Nefungovalo by to," vzdychnul. ,,Ty moc dobře víš, že by to nefungovalo. My dva k sobě prostě nepatříme."
,,Jak to můžeš vědět?" zeptala se ostře.
Pokrčil rameny. ,,Hele, Gabrielo, o tomhle se bavit nehodlám. Byla jsi to ty, kdo náš vztah ukončil, tak se teď nepokoušej o to, ho obnovit. Já nejsem hračka."
,,Jako hračka si připadám spíš já."
,,Ty?" zeptal se překvapeně. ,,To mi teda vysvětli proč."
,,Protože mě pořád jenom taháš za nos! Lžeš mi, pořád něco skrýváš."
,,Já jsem před tebou nikdy nic neskrýval," řekl chladně. ,,Jen ses mě neptala, tak jsem neodpovídal."
,,Čekala jsem, že mi na tohle odpovíš něco takového," pokývala hlavou. ,,Takže ten včerejšek mám brát jenom jako nezávazné povyražení?"
Vypoulil si tvář jazykem. ,,Hmm, asi jo."
Vstala a přistoupila k němu. ,,Nebylo to takové!"
,,Co?" nepochopil.
,,To, co jsme spolu včera prožili. Cítila jsem z toho, že mě miluješ."
,,Gabrielo, teď se ponižuješ."
Přistála mu facka. ,,Hajzle."
Nehnul ani brvou. Nic neřekl, nijak nezareagoval. Zůstal stát jako solný sloup. Teprve, až když za Gabrielou třískly dveře, dotknul se prsty tváře, která od dopadu Gabrieliny dlaně pálila jako čert a zašeptal: ,,To byla pecka."

,,Proč jsi to udělala, ty huso jedna?!" vynadala Ema Gabriele do telefonu, jakmile jí to všechno povyprávěla.
,,Nešlo mu odolat," řekla. ,,Tím polibkem mě připravil o rozum. Nedokázala jsem myslet, nedokázala jsem konat."
,,Hmm," zamručela Ema. ,,Měla jsi od něj odejít. Pokud vím, tak jsi k němu šla proto, abys mu řekla, že si myslíš, že zabil Tonyho. A nakonec to dopadne tak, že se s ním vyspíš. Ježiši, Gabrielo, ty jsi úplně blbá."
,,Já vím." Přendala si mobil z ruky do ruky. ,,Asi už jiná nebudu. I po tom všem, co mi Samuel udělal, ho stejně miluju."
Emy si povzdychla. ,,Děvče, děvče, jdi se léčit."
,,Myslím, že na něco takového ještě nikdo lék nenaleznul."
,,Kde jsi vlastně teď?"
,,Na Florenci. Autobus mi jede až za dvě hodiny."
,,Proč jsi nešla k Sebovi?"
,,Volala jsem mu, ale nezvedal mi to. Asi má doma chlapskou návštěvu."
,,Hmm, tak to jo. Hele, Gábi, budu muset končit, ale ještě předtím ti řeknu jednu věc. Vykašli se už na Samuela! Prosím."
,,To nejde."
,,Ale jde," prskla. ,,Zkus se trochu snažit. Pa, musím letět."
,,Ahoj."
Zavěsila, schovala mobil do tašky a rozplakala se.

Bylo už dávno po poledni, když k Brunovi přistoupil poskok pověřený zabitím Gabriely.
,,Hotovo?" zeptal se Bruno.
,,Ne, šéfe. Čekal jsem před Samuelovým bytem od devíti do tří. Nevyšla ven."
,,On ano?"
,,Ano. Myslím, že odešla dřív, než jsem přijel."
,,Do prdele," zaklel Bruno. ,,Sleduj Samuela. Ani na okamžik ho nespusť z očí. Ona se určitě ještě objeví."
Poskok kývnul. ,,Jak poroučíte, šéfe."

Většinou pokaždé poznal, že ho někdo sleduje. Proplétal se uličkami Prahy, až se dostal na Staroměstské náměstí. Tam se snažil svého špióna setřást v davu. Chvíli si myslel, že se mu to povedlo, ale pod orlojem si všimnul, že jeden z Brunových poskoků je mu stále v patách.
Samuel pokrčil rezignovaně rameny a šel přímo k němu. ,,Tak co po mně chceš?!"
,,Proč bych po tobě měl něco chtít?"
,,Protože za mnou lezeš už asi hodinu. Co ti Bruno řekl? Máš mě špěhovat?"
,,Co mi šéf poroučí, nemusí tebe vůbec zajímat."
Samuel se zašklebil. ,,No fajn. Tak mi udělej laskavost a nelez za mnou."
,,Já za tebou nelezu."
Samuel zakroutil hlavou a vydal se rovnou k Brunově vile.