Polibek na rozloučenou (45)

Za spánku ji vytrhla vůně. Ponechala oči zavřené a snažila se vůni zařadit. Jakmile si uvědomila, že takhle voní Samuel, rozbušilo se jí srdce a rychle otevřela oči. Stál kousek od postele, opíral se zády o zeď a ruce měl složené na prsou. Pár vteřin ji mlčky pozoroval, než řekl:
,,Ahoj, Gabrielo."
,,Ahoj," opověděla mu zmateně na pozdrav. ,,Co tady děláš?"
,,Klára mi včera volala. Musel jsem přijet."
,,Nic jsi nemusel," řekla mu ostře. Jeho přítomnost ji znepokojovala. ,,Takže Klára ti včera zavolala a oznámila ti, že jsem potratila. Fajn. A ty sis přijel pro peníze, které jsi mi dal na potrat, mám pravdu?"
V očích se mu zlostně zablýsklo. ,,Ne."
,,Tak proč jsi potom tady?"
,,Měl jsem o tebe starost," přiznal.
,,Hmm," zamručela. ,,To mě teda těší."
,,Proč jsi tak zlá?" zeptal se náhle.
,,Ty jsi byl zlý na mě, takže nevidím důvod, proč bych měla být já na tebe hodná. Jestli sis myslel, že budu nadšením skákat až ke stropu, protože jsi přijel, tak ses šeredně spletl, Samueli."
Mlčel. Z tváře se mu nedal vyčíst jakýkoli pocit, jakákoli myšlenka. ,,Jen jsem chtěl mít jistotu, že jsi v pořádku."
,,Budu dobrá."
,,Jak je ti?"
Cítila se stále ještě slabá, pobolívala ji hlava a při sebemenším pohybu pocítila křeč v podbříšku. Nehodlala mu to ale přiznat. ,,Mám se fajn."
,,Opravdu?"
,,Ano, opravdu."
,,Nevěřím ti ani slovo," řekl tvrdě. ,,Vypadáš strašně."
,,Dokážeš být neskonale milý," prskla po něm.
,,A ty neumíš lhát. Proč prostě neřekneš, že je ti zle?"
,,K čemu by mi to bylo? Abys mě politoval? O to nestojím."
,,Já bych tě nelitoval," řekl jasně. ,,Jen bych ti popřál brzké uzdravení."
,,Ty bezpáteřní parchante," procedila mezi zuby a ani nevěděla proč.
,,Tak jsi mi ještě nikdy neřekla." Usmál se. ,,Když mi Klára oznámila, že jsi v nemocnici, dostal jsem strašný strach. Musel jsem přijet, musel jsem zkontrolovat, že jsi živá."
,,Ale proč?" nechápala.
,,Protože mi na tobě záleží. Vždycky mi na tobě záleželo a vždycky bude."
V obličeji jí vyvstal bolestivý výraz. ,,Nedělej to, Samueli."
Na okamžik vypadal zmateně. ,,Co nemám dělat?"
,,Nemuč mě."
,,Já tě mučím?" Absurdně se zasmál. ,,A jak bylo mě, když jsi mi dala kopačky, potom ses vychrápala s Tonym a pár dní na to jsi skočila zase do postele se mnou? To není mučení?"
,,Chtěla jsem, abychom byli zase spolu!" rozkřičela se po něm. ,,Ale to ty jsi to bral jako jednonoční povyražení."
,,Nerozčiluj se, Gabrielo. Jsi ještě slabá."
,,A proč jsem se asi tak rozčílila, hmm?" zeptala se vyčítavě.
,,Mám odejít?"
,,Asi by to bylo lepší. A úplně nejlepší by bylo, kdyby ses už nikdy nevrátil."
Pocítil podivnou bolest u srdce, kterou se rozhodnul ignorovat. ,,Pokud to tak opravdu chceš..."
,,Samueli," vzdychla. ,,S tebou je to těžké. Hele, přiznávám, že jsem ráda, že jsi o mě měl strach. Ale teď už vidíš, že jsem v pořádku, tak jdi pryč. My dva bychom se sobě měli vyhýbat."
,,Což půjde naprosto bez problémů, když studujeme stejnou vysokou a stejný obor."
,,Nebuď takový," zaprosila.
Rozhodil rukama. ,,Tahle debata nikam nevede."
,,Máš pravdu," souhlasila.
,,Tak já teda půjdu."
Zoufale chtěla zakřičet, ať zůstane. ,,Dobrá."
Opustil svoje místo u okna a zamířil k ní. Když se k ní sklonil, aby ji mohl políbit na čelo, pohladila ji znovu jeho vůně po nose. Rozbrečela se.
,,Gabrielo?" Opravdu nečekal, že by se teď rozbrečela. Věděl, že je za ty slzy zodpovědný on, a to přímo nesnášel. ,,Gabrielo, proč pláčeš?"
,,Já tě miluju," vyhrkla ze sebe. ,,I po tom všem, co jsi mi udělal. Po to všem, co jsme spolu prožili. Miluju tě a nevím si s tím rady."
Vzdychnul si. Posadil se na kraj postele a bříškem ukazováčku jí setřel slzy z očí. ,,Ty jsi děsná. Ještě před chvílí jsi mě posílala do háje a teď mi tady s pláčem říkáš, že mě miluješ."
,,Jsem trapná, já vím," uznala a popotáhla. ,,Ale to zamilované holky bývají."
Usmál se. ,,Já jsem vztah mezi námi nechtěl ukončit. Udělal jsi to ty."
,,Protože jsem nesnesla, že...Vždyť víš."
,,Vím," kývnul. ,,Je mi jasné, že je to pro tebe velká komplikace. Asi jsi ještě nenarazila na někoho, kdo by si vydělával drogama."
,,No to teda ne."
,,Chtěl jsem tě zpátky. Na Florenci jsem ti řekl spoustu věcí, které tě v tom museli utvrdit. Opravdu jsem tě chtěl zpátky."
,,Já vím."
,,Ale zase jsi to byla ty, kdo to pokazil."
,,Jsem blbá kráva," zaplakala. ,,Doufala jsem, že se k sobě vrátíme, když jsme se pomilovali. Ale to jsi byl zase proti ty."
,,Krásná rekapitulace našeho vztahu," pronesl smutně. ,,Mám tě rád, Gabrielo."
,,Já tě miluju."
,,Začneme znova? Chceš začít znova?"
Kývla. Kolem srdce se jí rozlil slastný pocit. ,,Ale ty nepřestaneš s tím...prodejem?"
,,Nepřestanu." Zadíval se jí upřeně do očí. ,,Zvládneš to?"
,,Myslím, že ano.Jen mi slib, že mi tě nějaký obří mafián nezastřelí."
Hlavou mu prolétl sen, který se mu dál, když byl ve vězení. Vzpomněl si, jak mu Gabriela zemřela v náručí.
,,Samueli?"
,,Promiň," řekl a mírně zatřásl hlaou, aby sen vypudil. ,,Slibuju ti, Gabrielo, že mě žádný mafián nedostane."
Usmála se na něj. ,,Myslíš, že bys mi teď mohl dát pusu?"
Zářivě se na ni usmál. ,,Sice se budu muset přemáhat, kotě, ale asi to zvládnu."
Oslovení kotě ji polechtalo na duchu. Věděla, že teď už je všechno v pořádku. Usmála se na něj a vychutnala si dotek jeho rtů na svých.