Polibek na rozloučenou (47)

Skočila mu kolem krku, na rtech jí vykvetl slastný úsměv. Samuel ji k sobě pevně tisknul a jakmile ji od sebe jemně odstrčil, políbil ji. Polibek byl tak silný, že si Gabriela pomyslela, že jí chce Sam nahradit všechny ty dny, co se neviděli.
,,Ahoj," pozdravil ji s úsměvem.
,,Ahoj, lásko. Jak se máš?"
,,Super. Kde máš tašku?"
,,Pod autobusem."
Líbnul ji na tvář a šel pro tašku. Když se vrátil, objal Gabrielu kolem ramen a vydali se na parkoviště.
,,A ty se máš jak?" zeptal se jí.
,,Dobře."
,,I po zdravotní stránce? Je už všechno v pořádku?"
Kývla. ,,Už se tím nezaobírej."
,,Promiň, že se starám."
,,Já jsem to tak nemyslela, Same," řekla mírně.
Kouknul na ni a pousmál se. ,,Já vím."
,,Tak...Je něco nového?"
,,V podstatě ani..."
Najednou se zarazil. Byl by přísahal Bohu, že viděl na prvním nástupišti postávat jednoho z Brunových poskoků. Zamračil se a přitáhnul si Gabrielu blíž k sobě.
,,Samueli?"
,,Promiň."
,,Stalo se něco?"
Nespouštěl oči z prvního nástupiště. Cítil, jak se v něm něco svírá. Nějaká zlá předtucha. ,,Ne, kotě, nelam si s tím hlavu."
Obrátila pohled a snažila se najít to, po čem Samuel kouká.
,,Kotě, opravdu se nic neděje," řekl, usmál se na ni, aby zahnal jakékoli její obavy a pokračoval v cestě k autu.

Bruno podal jednomu ze svých poskoků chladnou, stříbrnou pistoli.
,,Nezapomeňte přimontovat tlumič," připomněl Bruno přísně. ,,Nesmíte udělat kravál. Tohle je ta nejtišší pistole, kterou mám. Když nezapomenete na tlumič!"
,,Ano, pane," kývnul poskok.
,,Nespouštějte ty dva z dohledu. Jakmile ji nechá Samuel samotnou, využijte toho."
,,Pane, on si nás všimne."
,,Když budete nenápadní, tak si vás nevšimne."
,,Všiml si nás i dnes na autobusáku."
Bruno jej propálil pohledem. ,,Budu dělat, že jsem to neslyšel."
,,Je nám to moc líto, šéfe, ale on má oči všude."
,,Krucinál, vždyť víte, jaký je! Dávejte si větší pozor, jinak zabiju tu holku sám a vás hned potom!"

Stáli spolu ve sprše, vzájemně se mydlili a smáli se.
,,Ty jsi stejně blázen, Samueli," řekla s rozesmátými rty. ,,Copak tě nenapadlo, že když ti ten automat sežral už dvě dvacky, tak ti sežere i tu třetí?"
Pokrčil rameny. ,,Jsem tak nějak nezaregistroval, že mi to sežralu už tu první dvacku. Tak jsem tam lupnul další, no."
Přitáhla si jeho hlavu ke svému krku a pořádně ho podrbala ve vlasech. Zakňoural, protože to neměl rád, čehož si Gabriela byla vědomá. Rozesmála se.
,,Kam půjdeme zítra?" zeptala se.
,,Nevím," pokrčil rameny. ,,Kam bys chtěla?"
,,Rosničky předpovídají na zítra slunečné počasí. Tak co třeba Petřín?"
Otráveně převrátil oči v sloup. ,,Bože."
,,Tak Vyšehrad?"
,,Dvakrát Bože."
,,Tak co navrhuješ ty?"
Natáhnul se přes ni, aby přidal trochu teplé. ,,Oběd na Staromáku. Uslyšíme tikat orloj."
,,To je originální výlet," zamumlala.
,,A Petřín ti přijde originální?"
,,Fajn," vzdala se. ,,Půjdeme na Staromák. A potom bychom mohli jít na bowling."
,,Radši na kulečník," zaprosil.
Líbla ho na bradu. ,,Dobrá."

Druhý den ráno na Samuela čekaly v kuchyni palačinky. Vděčně se na Gabrielu podíval, políbil ji na tvář a pustil se do jídla.
,,Doufám, že se dají jíst," řekla. ,,Ukáplo mi do těsta trochu víc oleje."
,,Jsou dobrý," řekl s plnou pusou.
,,Tak hezky papej..."
,,Nemluv na mě jak na mimino," zabručel nepříjemně.
,,Tak se pořádně nasnídej," opravila se. ,,Já se mezitím převléknu."
,,Proč? V pyžamu jsi sexy."
Odcházela s úsměvem. Když se vrátila, zhořkly Samuelovi palačinky v ústech. Měla na sobě sněhově bílé šaty. Ty stejné šaty, jako v tom snu, co se mu zdál. Ztěžka polknul a snažil se zahnat myšlenky, které mu vířily v hlavě.
Nic se nestane, říkal si v duchu. Byl to jen blbej sen, Gabriele se nic nestane.
,,Kotě, jsi pověrčivá?"
,,Jo," kývla. ,,Proč?"
Trhnul ramenem. ,,Jen tak."