Věčnost (4)

Darina měla nádherné husté hnědé vlasy. Nikdy si je nesvazovala do culíku, měla ráda závistivé pohledy slečen a obdivné pohledy kluků.
Seděla za stolem v kuchyni a cpala se večeří, která se jejímu otci až podezřele vyvedla. Erik seděl naproti ní, kotník levé nohy si ležérně opíral o pravé stehno.
,,Tak, jak ve škole?" zeptal se jí.
,,Super," zahuhlala s plnou pusou. ,,Už tři kluci mě pozvali na rande."
,,Kterého si vybereš?"
Pokrčila rameny. ,,Ani nevím. Možná toho fotbalistu."
Erik se zasmál. ,,Jak jinak."
Strčila si do pusy další sousto. ,,A co ty a škola? Jak to tam vypadá?"
,,Mají tam lavice, židle a tabule. Představ si, že v tělocvičně jsou i kruhy!"
Zašklebila se na něj. ,,Dělej si prdel z plastelíny a ne ze mně."
,,Holka, co sedí vedle mě, je velmi milá," pronesl se zářivým úsměvem na rtech.
,,Jméno?"
,,Marina."
,,Fakt?" povytáhla obočí. ,,Myslela jsem si, že to jméno je v kalendáři jenom proto, aby zaplnilo místo."
,,Nebuď taková. Darina není taky zrovna nejobvyklejší jméno."
,,Já jsem to nemyslela zle," řekla okamžitě. ,,Je Marina hezká?"
Kývnul. ,,Ale to je mi v mém současném stavu na nic."
,,Proč myslíš? Copak nemůžeš žít normálně?"
,,Upozorňuju tě, drahá sestro, že nežiju."
,,Ale žiješ," stála si za svým. ,,Jenom jinak než ostatní." Natáhla se pro sklenici minerálky a dopřála si dva hlty. ,,Přece se nemůžeš zahrabat, musíš si užívat."
,,Co mi tím chceš naznačit?" zeptal se. ,,Abych pozval Marinu na rande?"
Zatřpytily se jí oči. ,,Přesně tak."
,,Znám ji dva dny," namítnul. ,,To je trochu brzo, ne?"
,,Eriku," převrátila oči. ,,Nežijeme ve středověku."
,,I tak je to brzo. A já nemám v plánu ji nikam zvát. Kdybychom si snad rozumněli a někam by to s námi směřovalo, tak bych to stejně musel stopnout. Přece jí nezkazím celý život."
Darina si vzdychla. ,,Bráško, vůbec ti tvoji situaci nezávidím."
,,To jsem rád. Není totiž o co stát."
Darina odložila příbor a pohladila bratra po ruce. ,,Pořád si nemůžu zvyknout, že jsi tak studený. Když jsem byla malá, tak jsi mě zahříval, když jsme stanovali u babičky na zahradě. Chybí mi to."
Posmutněl. ,,Mě taky." Očima zabloudil do jejího talíře. ,,Jak to voní?"
,,Večeře?"
,,Jo."
,,Jako grilovací koření. Nebo možná spíš jako grilované kuře. Pamatuješ si na vůni grilovaného kuřete?"
Kývnul. ,,Ale jen matně. Dneska u oběda se Marina chlubila Dominice novým parfémem. Tak zoufale jsem si přál ho cítit."
Darina veděla, jak těžké to pro bratra je. Jak těžce se vypořádává s tím, co se z něj stalo.
,,Miluju tě, bráško," špitla. ,,Jsem ráda, že jsi tady se mnou."
Smutně se na ni usmál.

Následující den po škole pospíchala Marina do papírnictví, aby si koupila další balení průhledných složek.
,,Ta maturita žere peníze," prskala pobaveně.
,,Marino!"
Zastavila se a počkala, až ji Erik dožene.
,,Copak?" zeptala se ho mile.
,,Mám problém."
,,A čím?"
,,S těmi básnickými prostředky. Hrozně se mi to plete. Mám-li být upřímný, poznám jenom ironii a animizaci."
,,Tak to jsi na tom ještě dobře. Dominika nepozná ani tu ironii."
,,Všiml jsem si, že ty tomu rozumíš. Mohla bys mi s tím pomoct?"
Usmála se na něj. ,,Jistě."
,,Kdy máš čas?"
,,Dneska celé odpoledne."
,,Takže mohla bys dneska? Abych zítra na češtině nebyl za vola."
Rozesmála se. ,,Sejdeme se za půl hodiny v podzámce, jo?"
Zamračil se. ,,Kde?"
,,No v podzámecké zahradě."
,,Ježiši," zaplakal. ,,Vždyť ta je hrozně velká. Kde tě tam budu hledat?"
,,Byl jsi někdy u klece s opičkami?"
Kývnul.
,,No super. Tak se sejdeme tam."
,,Tak jo. Zatím pa."

Během nákupu v papírnictví Marina o Erikovi přemýšlela. Byl hezký, dokonce moc hezký. Jejím rodičům by se ale nelíbil, na to se oblékal moc výstředně.
Působil na ni mile, když zapomněla na pichlavé poznámky prvního dne. A vždycky krásně voněl.
Marina se usmála. Uvědomila si, že se jí Erik moc zamlouvá. I přes to, že se místy chová divně, že si zásadně nepodává ruce s lidmi, s nimiž se seznámí, že je bledý jako stěna...Ta tajemná aura, která ho obklopovala, ji začínala silně přitahovat.
Rozhodla se s tím něco udělat.