Věčnost (7)

,,Nekecej," vyhrkla Dominika vzrušeně. ,,Děláš si teď ze mně srandu?"
Marina zakroutila hlavou. Podala prodavačce peníze a převzala od ní dvě zmrzliny. Čokoládovou podala Dominice, pro sebe si nechala pistáciovou.
,,Proč jsi mi to neřekla hned?" vyčetla jí Dominika.
,,Protože jsem Erikovi slíbila, že o tom nikomu neřeknu. Asi by se stal středem zájmu, kdybych všem vyslepičila, co se u jezírka stalo. A to je to poslední, co by chtěl. Alespoň myslím."
Dominika kývla hlavou a zamířila na volnou lavičku. ,,Stejně nechápu, jak je to možné."
Marina se posadila vedle ní. ,,A kromě toho je pořád hrozně studený, rty má zabarvené do modra..."
,,Jo, toho jsem si všimla," skočila jí do řeči.
,,Má matné oči. Takové bez života. Mrtvé. A přísahala bych bohu, že dneska nedýchal."
,,Nedýchal?" Dominika se na ni zadívala s nadzdviženým obočím. ,,Jak mohl nedýchat, Marino?"
Lízla si zmrzliny. ,,Prostě nedýchal. A není to upír."
Dominika se rozesmála. ,,Cože? Jak jsi na to přišla?"
,,Zeptala jsem se ho na to, on vybuchnul smíchy a..."
,,Já se ptám, jak jsi přišla na to, že by mohl být upír. Copak ty na ně věříš?"
Kývla. ,,O existenci upírů existuje hromada písemných záznamů a očitých svědectví. A přesto na ně nikdo nevěří. Tak proč bych já nemohla?"
,,Nebudu ti brát tvou víru v existenci upírů," pronesla pobaveně, ,,ale uvědom si, v jakém žiješ století. A myslet si, že by byl Erik upír je taky blbost, protože ho vídáme na slunečním světle. To přece upíři nesmí, ne?"
,,No jo," převrátila oči. ,,Ty jsi sledovala Buffy, co?"
Kývla. ,,No a?"
,,Tak si přečti Stmívání, zlato."
,,To je jako knížka, jo?"
,,Ano, to je jako knížka." Chvíli se věnovala zmrzlině, potom se zeptala: ,,Tak co by mohl být Erik zač?"
,,Duch."
Marina se zarazila. ,,Hej, počkej...Myslíš?"
Dominika pokrčila rameny. ,,Ti nejsou vidět v zrcadlech a tak."
,,To není špatná teorie."
Přestala lízat zmrzlinu a zadívala se na Marinu jako na blázna. ,,Duchové neexistují."
,,Tak co je Erik?"
,,Já nevím. Ale duch určitě ne, to se vymiká zdravému rozumu."
,,Já na to přijdu," řekla. ,,Pomůžeš mi s tím?"
Dominika se zaculila. ,,Jasná páka."

,,A jak ti je, mami?" zeptala se Darina drobné ženy s mahagonovými vlasy, které byly protkány šedinami. Seděla na lavičce pod vysokým stromem, v rukou svírala pletení a každou minutu jí cuklo levé rameno. Vypadala strhaně, vyčerpaně. Přes bílou noční košili měla přehozený bledě modrý župan a na nohou plyšové bačkory.
,,Dobře," odpověděla tiše. ,,Je mi dobře."
,,Tvůj doktor," promluvil její manžel, ,,nám nabídnul, že bys mohla strávit jeden z nejbližších víkendů s námi. Udělali bychom si výlet."
,,Ne," zakroutila hlavou. ,,Bude tam Erik."
,,Bude," kývla Darina. ,,Moc se mu po tobě stýská, mami."
,,Erik je mrtvý," pronesla tiše. ,,Pohřbila jsem ho."
,,Erik je tady pořád s námi. Nevíme proč, ale je to tak. Mami, prosím, buď s námi o víkendu."
,,Ne," řekla rázně. ,,Erik je mrtvý."
,,Mílo," oslovil ji její manžel. ,,Oba dva jsme truchlili nad ztrátou syna. A když nám ho Bůh vrátil zpět, tak bychom se měli radovat."
,,Erik je mrtvý," zopakovala zase. ,,Mrtví jsou mrtví. Neobživnou."
,,Moc ho mrzí, co se stalo," řekla zase Darina. Posadila se vedle ni na lavičku a pohladila ji po vlasech. ,,Dává si za vinu, že jsi tady."
,,Chci tady být," řekla a usmála se. ,,Tady mě nenajde."
,,Kdo? Erik?"
,,Erik."
Darina se zadívala na svého tátu. Ten si jen smutně povzdechl, políbil svou ženu na čelo a řekl: ,,Přijdeme zase za týden."
,,Mrtví neobživnou," zopakovala zase a dala se do pletení.

Erik čekal na sestru s otcem před psychiatrickou léčebnou. Opíral se o kapotu auta a kouřil.
,,Proč tohle děláš?" zeptala se ho Darina.
,,Protože jsem asi jediný na světě, kdo může s jistotou říct, že ho to nezabije," odpověděl. ,,Co máma?"
,,Doktor říká," začal táta, ,,že se její zdravotní stav pomalu zlepšuje. Převoz z Bohnic sem pro ni byl vyčerpávající a stresující, ale údajně se na nové prostředí adaptovala rychle."
,,To jsem rád."
,,Komunikuje s lidmi, dokonce začala zase s pletením."
Erik se pousmál. ,,To mě těší. Ale vidím na tobě, že chceš říct ještě něco. Něco, co nebude zas až tak pozitivní."
Sklopil oči, povzdechnul si a řekl: ,,Stále o tobě nechce ani slyšet."
,,Jsi pro ni mrtvý, Eriku," doplnila ho Darina. ,,Mrzí nás to."
Naposled si potáhnul, vztekle zašlapal nedopalek do země a řekl: ,,Dojdu domů pěšky."
,,Eriku, no tak." Táta mu položil ruku na rameno. ,,Dej jí čas."
,,Kolik ještě?" zeptal se s bolestí v hlase. Poznal, že mu táta nedokáže odpovědět. Sundal jeho ruku ze svého ramene a pomalu odcházel.
,,Eriku!" zavolala na něj Darina.
,,Nech ho," řekl táta tiše. ,,Nech ho být."