Věčnost (8)

O víkendu se počasí opět zhoršilo. Bylo sychravo, celou sobotu lehce mrholilo. Ulice byly zaplněny hustou mlhou a foukal studený vítr.
Marina seděla v houpacím křesle u krbu, zabalená v prošívané dece, na nohou nazuty tlusté pletené ponožky.
Přemýšlela o Erikovi. Co asi dělá? Jak se má? A proč v pátek tak kvapně odešel z biologie, když profesorka zjišťovala krevní skupiny všech svých žáků?
Vzdychla si a vytočila na mobilu Dominičino číslo.
,,Mám mu zavolat?" zeptala se, jakmile Dominika telefon zvedla.
,,Cože?"
,,Mám zavolat Erikovi? Kdybys byla nováček ve třídě i ve městě, chtěla bys, aby ti někdo o víkendu zavolal?"
Ozval se smích. ,,Ježiši, tak mu zavolej, když mu chceš zavolat, ne?"
,,Třeba nechce, abych mu zavolala."
,,Jsi jediná, kdo na něj může sahat. Toho sis nevšimla?"
,,Nejspíš asi jo, nevím. Myslela jsem si, že jsem si to vsugerovala."
,,Nevsugerovala. Daniela po něm jede, pořád po něm háže ty své rádoby sexy pohledy, natahuje po něm ruce, ale on ji nenechá, aby se ho dotkla. Pořád ucukává. Kdežto ty se ho můžeš dotknout. A on se dotýká tebe. Takže přestaň řešit, jestli mu můžeš nebo nemůžeš zavolat a udělej to!"
,,Myslíš?"
Ozvalo se odfrknutí. ,,Hele, dělej si co chceš. Já ti říkám, zavolej. Pokud nezavoláš, zkazíš tím náladu sobě, ne mě. Já jsem teď s Ríšou."
,,Dominiko!" vyjela po ní. Okamžitě ji Erik přestal zajímat. ,,Je to tvůj bratranec!"
,,No a co? Nám to nevadí."
,,Ale všem ostatním to vadit bude, jestli na to přijdou." Plácla se dlaní do čela. ,,Bože, vždyť jsme se o tom bavili alespoň týden v kuse a ty jsi mi slíbila, že už se s ním nikdy nespustíš."
,,Mě neřeš," odpověděla ostře. ,,Raději zavolej té své mrtvole."
,,Tím myslíš Erika?"
,,Koho jiného?" zeptala se. ,,Uvidíme se v pondělí. Pa."
,,Ahoj."
Zavěsila, chvíli se snažila vydýchat fakt, že Dominika si opět užívá se svým vlastním bratrancem, poté zavolala Erikovi.
,,Ahoj," ozval se, když zvednul telefon. ,,Já věděl, že zavoláš."
,,Jak jsi to mohl vědět, prosím tě?" Napadlo ji, že je hrozně průhledná a musí s tím něco udělat.
,,Intuice," odpověděl. ,,Jak se máš?"
,,Docela fajn. Napadlo mě, jestli bys třeba nechtěl někam zajít. Teda...pokud se samozřejmě nudíš, že."
,,Co si mám představit pod pojmem někam zajít?"
Zavrtěla se v křesle, deku si přitáhla blíž k bradě. ,,Určitě někam, kde je teplo."
,,No vidíš, Marino. V takové zimě, jaká venku je, bychom neměli být spolu. Ty jsi hrozně zimomřivá, budeš v mé přítomnosti trpět."
Trpět? Chaha, napadlo ji. ,,Pokud půjdeme někam, kde je teploučko, někam, kde mají horkou čokoládu, tak to bude fajn."
,,Coffee bar?" zeptal se.
,,No," kývla nadšeně. ,,Třeba. Nebo jedna z cukráren. Třeba Vendula."
,,Hele, Marino, zatím vím, kde je Bohemka, Oskol a Coffee bar. A podzámecká zahrada, samozřejmě."
,,No jo," řekla tiše. ,,Zapomněla jsem, že to tady ještě moc neznáš. Takže bys se mnou teda šel, jo?"
,,Půjdu rád, ale pouze, pokud mi slíbíš, že se nebudeš třást zimou."
,,Slibuju," řekla, pusu od ucha k uchu.
,,Za dvě hodiny se sejdeme?"
,,Jo. V baru."
,,Tak fajn. Ahoj."
,,Čau."
Odložila telefon, vymotala se z deky a spěchala do kuchyně, aby mohla matce oznámit, že má za chvíli rande a neví, co si obléknout.

,,Kam se chystáš?" zeptala se Darina, když nakoukla do koupelny a všimla si, že se Erik zrovna snaží něco udělat s vlasy.
,,Jdu s Marinou."
Darina se usmála. ,,A kam?"
,,Na kafe."
,,Ty jdeš na kafe, jo?"
Zakroutil hlavou. ,,Hele, co ty vlasy? Dobrý? Je docela průšvih se připravovat, když se nevidím v zrcadle."
Rozesmála se. ,,Máš ty vlasy perfektní jako vždycky." Přistoupila k němu a ještě trochu víc mu je pochuchala. ,,Teď je to ideál."
,,Díky."
,,Takže ty jsi pozval Marinu na rande, jo?"
,,Ona pozvala mě."
,,Ty jsi srabík," zamračila se na něj. ,,Měl jsi ji pozvat ty."
,,Nechtěl jsem. Tuší toho víc a víc."
,,A ty se vůbec nesnažíš s tím něco udělat, když kývneš na to, že s ní půjdeš na kafe. Si ho jako objednáš, jo?"
Zakroutil hlavou. ,,Budu jen kouřit."
,,Marina kouří?"
Pokrčil rameny. ,,Netuším."
,,Tak bacha, aby nebyla zarytý odpůrce." Stoupla si na špičky a políbila bratra na rty. Po zádech jí přeběhl mráz, otřásla se. Všiml si toho.
,,Tohle mi leze krkem," řekl. ,,Až si najdu práci, tak určitě budu klimatizace. Jo, to je práce, která má u mě budoucnost."
Zase se rozesmála. ,,Vypadáš dobře, Eriku. A moc hezky voníš."
,,Jo? Nepřehnal jsem to? Ještě to moc neodhadnu."
,,Jsi ready," řekla mu. ,,Hlavně si nezapomeň dávat bacha na to, co říkáš. Ať se nedozví víc, než chceš."