Věčnost (12)

,,Asi jsem jenom nějaká schránka," řekl Erik a sundal si mikinu. ,,Nejsem si jistý, jestli mám v těle vnitřnosti. Ale určitě nemám žíly."
Marina vykulila oči. ,,Jak to víš?"
Natáhnul k ní ruce. Na vnitřní straně zápěstí se mu pod kůží nerýsovaly tmavé pletence žil. Marina se lehce dotkla bledé kůže zápěstí a přejela po ní prsty. Připadlo jí to, jako by hladila mramorovou podlahu.
,,Pořád tomu nemůžu uvěřit," řekla a zakroutila hlavou. ,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mrtvý."
Křivě se usmál. ,,Možná by bylo lepší, kdybys tomu nevěřila." Podal jí svoji mikinu. ,,Obleč si ji, je ti zima."
,,Náhodou," řekla pyšně, ,,je mi docela dobře. Už jsem se na tvou blízkost docela aklimatizovala."
Usmál se. ,,I tak si ji, prosím, raději obleč."
Vzala od něj mikinu a poslušně se do ní nasoukala. ,,A co ty? Bývá ti zima? Bývá ti horko?"
,,Ne."
,,Když se tě někdo dotkne, tak to cítíš?"
,,Samozřejmě," kývnul hlavou.
,,Kdybych tě štípla, co bys cítil?"
Vypoulil si tvář jazykem a chvíli mlčel. ,,Tlak. Vždycky, když se o něco udeřím, tak cítím místo bolesti tlak."
,,To bych taky brala."
,,Dle mě je bolest náhodou přínosná. Člověk je opatrnější, když ví, že by si nějakou mohl způsobit. Třeba při krájení cibule nebo zatloukání hřebíku."
Pár vteřin nad tím přemýšlela. ,,Asi máš pravdu."
,,Já vím."
Usmála se na něj. ,,No, myslím, že celou noc budu přemýšlet o tom, co jsme se o tobě právě dozvěděla."
,,To nedělej," zaprosil jemně. ,,Neusneš a zítra budeš protivná."
,,Já nebývám protivná, když jsem nevyspalá."
,,To teda býváš," stál si za svým. ,,A já nechci, aby jsi zítra taková byla. Proto se zvednu a půjdu domů."
,,Je teprve deset," řekla tónem, který prosil, aby ještě chvíli zůstal. ,,Já stejně nechodím spát dřív jak v jedenáct."
,,Takže bude stačit, když odejdu v půl jedenácté, chápu to dobře?"
Kývla. ,,Přesně tak."

Druhý den ve škole třídní profesorka všechny pochválila, jak dobře si vedli u písemných maturit a nezapomněla dodat, že by se všichni už měli začít pořádně učit, protože ústní maturita klepe na dveře.
,,Jo, ještě tohle jsem chtěla říct," plácla se po čele. ,,Erik nemá fotku na tablo. Tak s ním někdo zajděte k tomu fotografovi, ať nám ho ještě dodatečně vyblejskne."
Erik a Marina se po sobě letmo podívali.
,,Já ho tam vezmu," nabídla se Daniela.
,,Díky, Danielo," řekl Erik. ,,Ale nemusíš si dělat starosti. Myslím si, že by nebylo vhodné, abych byl na vašem tablu."
,,Proč?" podivila se profesorka. ,,Jsi jeden z nás."
,,Teprve pár týdnů," připomněl jí.
,,To ale přece vůbec nevadí. Měl bys mít fotku na tablu. Maturuješ jen jednou v životě."
Ušklíbl se a myslel si svoje.
,,Já si myslím," vložila se do toho Marina, ,,že ten fotograf nebude zrovna nadšený z toho, že musí Erika dodatečně vyfotit. Má toho hodně, vyfotil nás jenom proto, že zná Tomášova tátu."
,,To je pravda," kývnul Tomáš.
,,Asi by bylo nejrozumnější, kdyby Erik přinesl nějakou svoji starší fotku. A tu tam dáme, někam do rohu třeba."
Erik se na Marinu vděčně podíval. ,,To by šlo zařídit."
,,No dobře," pokrčila profesorka rameny. ,,Když si myslíte, že to tak bude lepší."
Jakmile se začala věnovat výkladu, naklonil se Erik k Marině a pošeptal jí: ,,Děkuju."
Jeho ledový dech ji pošimral na uchu. ,,Nemáš za co. Došlo mi, že by jsi na té fotce stejně nebyl."

,,Tak tady teď bydlíte," řekla tichým, nevýrazným hlasem.
,,Ano, mami," kývla Darina. Vzala ji za ruku a vstoupila s ní do domu.
,,Jsem moc rád, že jsi tady s námi," řekl jí její manžel.
,,Za chvíli pojedu zpátky. Slíbil jsi mi to."
,,Ano," kývnul hlavou. ,,Za hodinu tě zavezu zpátky."
,,I tak jsme ale rádi, že jsi tady, mami," usmála se na ni Darina. ,,Stýská se nám."
,,Kde je tady záchod?" zeptala se náhle.
,,Támhle," ukázala Darina.
Jen co se za matkou zklaply dveře, zeptala se Darina starostlivě: ,,Erik sice má dneska až do čtyř školu, ale co když přijde dřív, než ji stihneš odvézt, tati?"
Pokrčil rameny. ,,Pokud má do čtyř školu, tak tam do čtyř bude, ne?"
,,Ale včera psali písemné. Třeba jim to dneska zkrátí."
Vzdychnul si. ,,Asi by neměla Erika vidět, že?"
,,Asi ne," řekla smutně. ,,Pořád to má v hlavě pomatené."
,,Ještě stále věřím, že se to zlepší," zašeptal. Potom jemně zakroutil hlavou a řekl své dceři: ,,Jdi ji provést domem, ano? Já zatím uvařím kávu. A Erikově pokoji se vyhni obloukem."