Věčnost (16)

Dominika otevřela Marině jen v županu.
,,Ahoj," pozdravila překvapeně. ,,Co ty tady?"
,,Promiň, že otravuju. Ale potřebovala bych si s tebou o něčem promluvit."
,,Jasně," kývla a pustila ji dál. ,,Jdi se posadit na zahradu, hend přijdu, jen na sebe něco hodím. Chtěla jsem jít do sprchy."
Marina se usadila do jednoho z proutěných křesel, z kapsy mikiny vyndala krabičku cigaret, kterou si po cestě sem koupila a rychle ji rozbalila. Když za ní Dominika přišla, už kouřila.
,,Teda," řekla Dominika starostlivě a posadila se do protějšího křesla. ,,Co se stalo? Určitě něco vážného, že jo? Kouříš totiž, jenom když jsi ve srabu."
,,Hmm?" zamručela souhlasně. ,,Líbala jsem se s Erikem."
Vykulila na ni oči a otevřela pusu. ,,Houby! Kdy?!"
,,Před chvílí. Byli jsme spolu venku."
,,Páni. Takže se dáte dohromady?"
,,Právě že ne!" zaplakala. ,,Tak trochu jsme se pohádali a já mu řekla, že už se s ním nechci vídat. No nejsem já kačena?"
Dominika svraštila obočí. ,,Proč jste se chytli?"
,,Protože Erik si nechce s nikým nic začít. A já naprosto chápu proč."
,,Já ne. Proč?"
,,To ti nemůžu říct," podívala se na ni omluvně. ,,Je to intimní. Slíbila jsem, že to nikomu neřeknu."
,,Dobře," kývla hlavou. ,,Tak mi teda pověz, proč jsi mu řekla, že už se s ním nechceš stýkat?"
,,Nevím," pokrčila rameny. Potáhla si, aby se trochu uklidnila, začínala histerčit. ,,Asi jsem v tu chvíli nedokázala překousnout, že mě odmítnul."
,,Tak to je ale pěkný vůl," řekla nahlas. ,,Ty jsi úžasná holka a jestli tě on nechce, tak ty neplýtvej slzami pro něj."
Marina zavřela oči a toužila Dominice všechno říct. Úplně všechno. Jak jí mohla Dominika poradit, když nevěděla, co je Erik zač?
,,Domčo, ono to není tak jednoduché."
,,Přece nejsi zamilovaná."
,,To nejsem, ale...Proboha, jak se mám v pondělí chovat?"
,,Normálně," odpověděla jednoduše. ,,Žádný stres."
,,Hmm," zabručela. ,,To se ti lehce řekne."
,,Dáme baňku?" zeptala se najednou.
,,Cože?"
,,Jsi tak trochu rozhozená. Myslím, že jedna baňka by tě postavila na nohy."
Marina zadusila nedokouřenou cigaretu a kývla. ,,Jo. Jdeme na baňku."
,,Kam? Na Steak?"
,,Třeba," kývla.

Marina se vrátila domů opilá, z jedné baňky se nakonec vyklubala půlka láhve. Matka ji osprchovala, uložila do postele a ráno, když Marina kňourala, že je jí zle, jí uvařila silnou kávu bez cukru.
Celou sobotu zůstala Marina v posteli. Když se jí trochu ulevilo, pustila si televizi. Film Duch, který zrovna vysílali, jí zvednul žaludek. Vztekle televizi vypnula a mrmlala si něco o tom, že jí Erika bude připomínat snad všechno.

Erik celou noc z pátku na sobotu přemýšlel o Marině a o tom, co se mezi nimi stalo. A nepřestal ani ve dne. K večeru se odhodlal k Marině zajít, protože se nechtěl vyrovnat s tím, že by přestali být kamarádi.
Otevřela mu její matka. Mile se na něj usmála, v duchu si ale myslela něco o tom, že takhle bledí a hubení lidé by neměli chodit po ulicích, že to pak není divu, že se anorexie tak rozšířila.
,,Dobrý den," pozdravil Erik slušně. ,,Je Marina doma?"
,,Je," kývla a nepřestávala se usmívat. ,,Ale není jí dobře."
V první chvíli ho napadlo, že onemocněla. Pořád si v jeho přítomnosti stěžovala, že je jí zima. ,,Je nemocná?"
,,Ne," zakroutila pobaveně hlavou. ,,Jen má doznívající kocovinu."
Povytáhnul obočí, překvapilo ho to. ,,Mohl bych s ní mluvit?"
,,Počkej tady, ano? Zeptám se jí."
,,Děkuju," řekl a sledoval, jak se před ním zavřely dveře.

,,Koťátko," zaklepala tiše matka na Marinin pokoj. ,,Je tady."
,,Kdo?"
,,No ten tvůj smrtihlav, jak jsi ho včera nazvala."
Marina se práskla dlaní do čela, čehož hned zalitovala, protože řezavá bolest, která před chvílí opustila její spánky, se vrátila. ,,Co chce?"
,,Mluvit s tebou."
,,Já nechci."
Matka otevřela dveře a nakoukla dovnitř. ,,Zlato, myslím, že bys měla."
,,Proč?"
,,Protože mám takový pocit, že se jen tak nevzdá. Tvářil se odhodlaně. Určitě si najde jiný způsob, jak se k tobě dostat."
,,Třeba by vlezl oknem, ne?" zeptala se absurdním tónem.
,,Jo," kývla a nadšeně se usmála. ,,To by bylo tak romantické, ne?"
,,Dobře," kývla. ,,Tak mu řekni, ať přijde."