Věčnost (17)

Marina seděla na posteli, zády se opírala o pelest. Tělo měla zabalené do heboučké deky, v rukou svírala hrníček s čajem.
,,Ahoj," pozdravil ji šeptem Erik, jakmile vešel.
,,Čau," odpověděla. Štvalo ji, že vypadá hrozně. Nenamalovaná, nevyspalá, bledá jako stěna. Nechtěla, aby ji takle viděl. ,,Co chceš, Eriku?"
,,Přemýšlel jsem. Mohli bychom si ještě jednou promluvit o té situaci v podzámce?"
,,Hmm," zamručela. ,,Sice nevím, co na tom chceš ještě řešit, ale budiž."
,,Proč jsi tak zlá?" zeptal se, tvář se mu mračila.
,,Ty jsi byl zlý na mě."
Vzdychnul si a rozhodnul se tuto poznámku nekomentovat. ,,Můžu si k tobě přisednout?"
,,Ne," odmítla rázně. ,,Sedni si támhle do křesla."
Uposlechnul, i když nerad. Posadil se, lokty si opřel o stehna a začal: ,,Marino, já tě nechci ztratit."
,,Já tebe taky ne. Sice se známe jenom pár týdnů, ale to bohatě stačilo na to, aby sis mě omotal kolem prstu. Dneska na tebe myslím celý den."
,,Tak vidíš," řekl a usmál se. ,,Zapomeneme na tu hádku."
,,To nejde." Usrkla čaje. ,,Stejně by došlo k další hádce. Jak jsem řekla, já vím, že pokud s tebou budu trávit čas, tak pro mě budeš postupem času víc než kamarád. A když vím, že ty o něco takového nemáš zájem, tak..." Nechala větu schválně nedokončenou.
,,Ale já bych měl zájem. Jen prostě nemůžu. Nemůžu ti to udělat."
Povytáhla obočí. ,,Co mi nemůžeš udělat?"
,,Tak si to představ," řekl klidně. ,,Kdykoli bys mě políbila, tak by ti naběhla husí kůže. Nemohl bych si tě k sobě přitulit, aniž by mě netrýznila představa, že mi v náručí umrzneš. Jak bys vysvětlila svým příbuzným a kamarádů, že tvůj přítel je pořád bledý a tak podivně namodralý? Proč si s nikým nepodává ruku? A proč s náma někdy nezajde na kafe?"
,,Tohle všechno by se dalo nějak vyřešit."
,,Dejme tomu," uznal. ,,Nějaké výmluvy by se našly. A dejme tomu, že bys v mé přítomnosti vždycky měla o svetr navíc, což by vůbec nebylo divné v třicetistupňovém vedru."
,,Nebuď kousavý. Přišel jsi sem, protože se se mnou nechdeš přestat stýkat. Tak buď teda tak laskavý a hledej pro a ne proti."
,,Já opravdu skoro žádné pro nevidím," řekl upřímně. ,,Ale zato vidím jedno velké proti."
Odložila hrníček na noční stolek a podívala se na něj. ,,A to?"
,,Sex."
Najednou jí vyschlo v krku a srdce začalo splašeně bít. ,,Cože?"
,,Neříkám, že by se to muselo stát hned, ale kdybychom spolu opravdu začali chodit a klapalo by nám to, došlo by k tomu."
,,No a?"
,,Víš," řekl a sklopil hlavu, jako by se styděl. ,,Já nevím, jestli to vůbec dokážu."
,,Proč bys to neměl dokázat?" zeptala se absurdním tónem.
,,Co třeba proto, že jsem mrtvej?!" vyjel po ní.
Trhla sebou a omluvně sklopila oči. ,,Promiň."
,,Ne, ty promiň," řekl. Prohrábnul se ve vlasech. ,,Neměl jsem právo na tebe zvýšit hlas."
,,Opravdu si myslíš, že to nepůjde?" zeptala se opatrně.
,,Co já vím," trhnul ramenem. ,,Zatím jsem to nezkoušel a bojím se to zkusit. Strach ze selhání."
,,Tak bychom spolu nemuseli spát."
,,Marino, co se stane párům, kteří jsou spolu už hodně dlouho a nesouloží?"
Pokrčila rameny. ,,V knížkách a filmech jim to vždycky krachne."
Kývnul. ,,Přesně tak. A toho bych se nerad dočkal."
Musela uznat, že v tomhle má pravdu. I když je předčasné mluvit o sexu, nesmělo se na něj zapomínat. Vzdychla si a zašeptala: ,,Takže to vlastně jenom potvrzuje to, co jsem řekla už včera. Konec mezi námi dvěma."
Zatvářil se umíněně. ,,Kruci, Marino, pochopila jsi vůbec, proč jsem tady?"
,,Protože jsi mě chtěl vidět bledou, nenamalovanou, neučesanou?"
,,Vypadáš příšerně," uznal. ,,Ale to je vedlejší. Přišel jsem ti říct, že mi na tobě záleží. Když jsem se stěhoval z Prahy, měl jsem v srdci tmu. A díky tobě v něm zase svítí světlo."
Dojalo ji to. ,,Opravdu?"
,,To bylo asi hodně blbé přirovnání, co? Asi nedokážu pořádně vyjádřit slovy, co pro mě znamenáš."
Vymotala se z deky a běžela k němu. Obejmula ho dřív, než stačil jakkoli protestovat. ,,Řekl jsi to moc hezky."
,,Děkuju," řekl a usmál se.
Odtáhla se od něj, uvelebila se mu na klíně a pohladila ho po dokonale hladké tváři. ,,Zkusme to."
,,Marino," zazoufal si. ,,Nebude to fungovat. Ublížíme si navzájem."
,,Tak si vyber. Buď se mnou už nikdy nepromluvíš ani slovo, nebo si se mnou začneš. Tak jak?"
Zamračil se. ,,To není zrovna fér. Ať si vyberu jakkoli, bude to špatně."
Pokrčila rameny. ,,Když myslíš."
Zakroutil hlavou. ,,Ty jsi tak umíněná. To vždycky dostneš všechno, co chceš?"
Z jeho hlasu cítila, že už se rozhodnul. Zářivě se na něj usmála. ,,Většinou."
Jednou rukou ji objal kolem pasu a druhou ji zabořil do vlasů. ,,Vůbec jsme naši situaci nevyřešili rozumně."
,,V podstatě jsme ještě děti," špitla a nabídla mu rty.

,,Bylo to jako v nějaké idiotské knížce pro náctileté," řekla Marina a zasmála se. ,,Nejdřív dělám ofuky já, potom on a nakonec jsme stejně skončili spolu."
Dominika usrkla mojita a usmála se. ,,Doufám, že vám to bude klapat. Sice vůbec nechápu, jaký problém jste to řešili, ale jsem ráda, že jste spolu."
,,Díky," řekla od srdce. ,,Nejdradši bych byla jenom s ním."
Dominika se zašklebila. ,,Jasně, dávej přednost jemu. Vždyť jsem jenom tvoje nejlepší kamarádka."
Marina se uchichtla. ,,Promiň. Ale ty víš, jak jsem to mysela."
,,Ano," kývla hlavou. ,,Řekneš mi, jak líbá?"
Marina si vybavila ledový dotek rtů, chladný dech a neskutečně příjemnou husí kůži po celém těle. ,,Úžasně."
,,To je dobře. Protože s klukem, jehož polibek připomíná oblíznutí bernardýnem bys to moc daleko nedotáhla."
Marina se rozesmála. ,,Tak to u Erika opravdu nehrozí."
,,Ani u Ríši."
Marině ztuhnul úsměv na rtech. ,,Dominiko, Richard je tvůj bratranec!!!"
,,No a co?" trhla ramenem. ,,Dokážeš poručit lásce? Kdyby ses dozvěděla, že je Erik tvůj utajovaný bratr, tak bys to s ním okamžitě skoncovala?"
,,Erik určitě není můj utajovaný bratr a Richard je stoprocentně tvůj bratranec!"
,,Nech nás být."
,,Jak chceš," prskla. ,,Ale až se to provalí, tak mi nechoď fňukat na rameno. Já tě varovala!"
,,Jasně," řekla smířlivě. ,,Neboj se."
,,Fajn."
Dominika si vzdychla a rozhdola se přejít na jiné téma. ,,Tak mi pověz ještě něco o Erikovi."