Věčnost (22)

Erik zanesl Marinu do svého pokoje. Opatrně ji posadil na postel a spěchal do koupelny. Do pokoje se vrátil s miskou naplněnou vodou, balením vatových tampónků, které si vypůjčil od Dariny, a lékarničkou.
Posadil se vedle Mariny, jemně ji uchopil za pravou ruku a pomocí vatového tampónku, který předtím namočil ve vodě, začal odstraňovat zaschlou krev.
,,Nebolí to?" zeptal se jí starostlivě.
,,Eriku, co jsi to provedl?" Počkala, dokud s ní nespojil pohled. ,,Proč jsi se sakra vrhnul pod to auto?"
,,Protože kdybych to neudělal, mohla jsi být mrtvá. Já už mrtvý jsem, tak v čem je problém?"
,,Vypadáš, jako bys byl naprosto v pořádku. Ale podle toho, co jsem viděla, jsi musel vlítnout přímo na přední sklo a rozbít ho."
,,Jo, tak to bylo," kývnul. ,,A potom jsem ještě přeletěl přes střechu."
,,Není ti nic?"
Zakroutil hlavou. ,,Mě už se nic stát nemůže. Místo bolesti jsem cítil příšerný tlak v těle, jako kdybych měl vybuchnout. Ale za chvilku to přešlo a teď už je mi zase fajn." Pustil její pravou ruku a začal se věnovat levé. ,,Kdybych tě neodstrčil, tak by tě to zabilo."
,,Ty jsi blázen," hlesla tiše.
,,Já?" Absurdně se zasmál. ,,Neřekl bych. Já jsem nebyl ten, kdo vstoupil do silnice, když svítila červená. Proboha, na co jsi myslela?!"
Sklopila pohled a lehce pokrčila rameny. Cítila se trapně. ,,Jsem strašně unavená, asi jsem přestala myslet."
,,Tak už to příště nedělej, prosím."
Zvedla oči k jeho tváři. ,,Ty jsi šel ale domů. Jak je možné, že jsi tam byl?"
,,Když jsme se rozloučili, zmocnil se mě strašně divný pocit. Něco jako zlá předtucha, nevím. Tak jsem se posadil na lavičku a zapálil si, abych se trochu zklidnil. No a najednou jsem před očima viděl, jak tě to auto poráží."
,,Měl jsi vidění?" Obdivně vzdychla.
,,Stalo se mi to poprvé."
,,Myslíš, že se to bude ještě opakovat? Že budeš vidět věci, které se teprve stanou?"
Pokrčil rameny. Vzal do ruky lahvičku s desinfekcí a stříknul ji Marině na dlaně. Zavřela oči a začala syčet bolestí.
,,To štípe," zaplakala.
Pofoukal jí rány. Jeho ledový dech působily na pálivou bolest jako chladivý balzám. Během pár vteřin už Marina žádné štípání necítila.
,,Radši ti to převážu obvazem, aby se ti tam nedostala špína."
,,Když myslíš, že to tak bude lepší."
Během chvilky měla ruce ovázané. Prohlédla si je a řekla: ,,Jako od doktora."
,,Mám zdravotnický kurz," řekl pyšně.
Zasmála se. ,,Vypadám jako tučňák."
,,Jo, trochu to připomíná tučňáčí ploutvičky," rozesmál se. ,,Dala by si Marina slanečka?"
Vyplázla na něj jazyk. Pak k němu vztáhla ruce, objal ji a políbil.
,,Děkuju, Eriku."
Věděl, že neděkuje za ošetření, ale za to, že jí zachránil život. ,,Rádo se stalo."
Zatřásla se zimou. Okamžitě se od ní začal odtahovat, a to se jí nelíbilo. Nelibě zakňourala a poprosila: ,,Pujč mi, prosím, nějakou mikinu. A pak se vrať ke mně do náručí."
Splnil její prosbu. Asi dvacet minut jen tak leželi na posteli, těli přitisknutí k sobě. Marina byla přikrytá peřinou a měla na sobě nejteplejší mikinu, kterou Erik vlastnil. A bylo jí dobře.
,,Eriku," zašeptala.
,,Ano?"
,,Bude vadit, když usnu?"
,,Ne," odpověděl s úsměvem. Pohladil ji po tváři a věnoval jí polibek na čelo. ,,Spi."
,,A bude vadit, když si předtím vyžádám nádherný polibek?"
Přitisknul svoje ústa na její a dal si moc záležet na tom, aby to byl dokonalý polibek. To, že mu vzdychla do úst a zoufale se k němu přitiskla blíž, ho přesvědčilo, že se mu to povedlo.

,,Ježiši!" zaječela Darina a upustila sklenici. Ta dopadla na zem a roztříštila se na několik kousků.
,,Pšš!" Erik si přiložil prst k ústům. ,,Marina spí."
,,Proč máš tu košili od krve?!" zeptala se vyděšeně. ,,Co se ti stalo, proboha?"
,,Já si ji ještě nepřevléknul?" podivil se. ,,To není moje krev, já žádnou nemám."
Darina poklekla a dala se do sbírání střepů. ,,Tak čí je to krev? Co se stalo?"
Podrobně jí povyprávěl celou story. Darina mezitím uklidila rozbitou sklenici a nachystala si na talíř oběd.
,,No teda," řekla, když si sedala za stůl. ,,A to ses ani trochu nebál, že z tebe to auto udělá placičku?"
Zakroutil hlavou. ,,V tu chvíli mi to bylo jedno. Jediné, na co jsem myslel, bylo, že jí se nesmí za žádnou cenu nic stát."
,,Jak romantické," pronesla s úsměvem. ,,Můžu ji vidět?"
,,Až se probudí."
Zafrflala.
,,Nebude spát moc dlouho," řekl jí. ,,Za chvíli se probudí, protože ji budou bolet ty dlaně."
,,Chuděrka." Lítost v Darinině hlase byla upřímná.
,,Hele, ty jsi šla domů kolem té křižovatky?" změnil téma.
,,Jo," kývla. ,,Už je to tam v suchu, dokonce i sklo už stihli uklidit. Vůbec nevypadalo, že se tam něco stalo."
,,Fajn," pronesl spokojeně. ,,Jdu se podívat na Marinu."