Věčnost (25)

Nemluvili spolu už pár týdnů. Marina proto, že na něj byla naštvaná, protože nepřijal její omluvu a ona se nehodlala omlouvat znovu, a Erik proto, že nevěděl, jak na to. Oběma to lezlo vydatně na mozek, že spolu netrávili volný čas. Erik se zase uzavřel do sebe a na své okolí byl nepříjemný a Marina začala trpět výkyvy nálad a častými výbuchy vzteku.
,,Proboha, zkus se uklidnit," okřikla ji Dominika. Postávala u stánku se zmrzlinou a čekala, až prodavačka nabere kopeček jahodové a dva kopečky vanilkové.
,,Strašně jí to trvá," prskla Marina a založila si ruce na prsou.
,,Ty jsi tak hrozně protivná," převrátila Dominika oči. ,,Proč se s Erikem neudobříte?"
,,Protože on nechce." Mrzelo ji to a zároveň ji to taky strašně bolelo. Zamilovala se do něj.
,,Mě to spíš připadne," řekla a opatrně si převzala kornoutek se třemi kopečky zmrzliny, ,,že jste si oba postavili hlavu. A to mi přijde trapné."
Vzdychla si, protože věděla, že má Dominika pravdu. Zoufale se zeptala: ,,Co mám dělat?"
Ochutnala zmrzlinu. ,,Jdi za ním."
,,Dneska?"
Kývla a dala se do chůze ,,Dneska. Jen co se my dvě rozloučíme. Zítra máme poslední zvonění a pak svaťák. Asi by bylo lepší, kdybyste se oba hodili do pohody, jinak neodmaturujete."
,,Nestraš," špitla. Představa léta stráveného nad učebnicemi a zamčená brána k vysoké jí naháněla husí kůži. ,,Možná za ním teda zajdu."
,,Buď tak hodná. S ním se teď taky nedá mluvit. Je stejný, jako když k nám přišel poprvé. Pořád samé hmm, nevím, ano, je mi to fuk."
,,A co mu mám říct? Promiň, Eriku, že jsem se s tebou chtěla vyspat?"
,,Říkala jsi, že jsi s ním spát nechtěla," podotkla.
,,No třeba by se to stalo, já nevím," pokrčila nervózně rameny. Koukla na Dominiku, které zmrzlina stékala po prstech. ,,Tak co mu mám říct?"
,,Co třeba ta dvě slova?"
To Marině vhodné nepřipadlo. ,,To ne."
,,Tak v tom případě nevím."
,,Jsi moje kamarádka! Musíš mi poradit!"
,,Já jsem svoji radu už vyslovila." Slízla si z ukazováčku rozteklou zmrzlinu a pohledem zavadila o hodinky. ,,Musím letět, Ríša na mě čeká."
,,Dominiko, opravdu se mi nelíbí, že se taháš s vlastním bratrancem."
,,Mě se nelíbí věcí," rozhodila rukama, přičemž jí vrchní dva kopečky zmrzliny sletěly a rozplácly se na zemi.

Darina plácla Karla po ruce, když se jí začal drát pod tričko.
,,No tak," zakňoural. ,,Jenom dva prstíčky tam strčíme, jen se ohřejeme a hned zase půjdeme."
Zasmála se. ,,Možná ti to dovolím." Vstala z postele a šla ke dveřím. ,,Ale musím nutně na záchod."
,,Tak to rozhodně jdi," kývnul souhlasně. ,,Už jsi moc velká na to, abys udělala na posteli loužičku."
Pokoj opustila se smíchem. Karel se taky zvednul z postele a dal se do prohlížení Darininých věcí. Psací stůl už bezpečně znal, a tak se přemístil k poličkám s knihami.
Americké psycho, Kdo chytá v žitě, Billy, Sběratel kostí, Mlčící stíny, Na větrné hůrce, Chrám matky boží v Paříži, Bídníci.
,,Ježiši, to je bichla," hlesnul a vzal poslední jmenovanou knihu do rukou. Začal v ní listovat, dokonce si přečetl pár řádků. Když chtěl knihu zavřít a vrátit ji zpět na poličku, všiml si, že z ní něco vypadlo. Sklonil se a uchopil list papíru poskládaný do čtverečku. Nejprve chtěl papír okamžitě do knihy vrátit, ale zvědavost mu to nedovolila. Rozložil jej do původní podoby. A zůstal zmateně zírat.
Zrovna v tu chvíli se Darina vrátila do pokoje. Jakmile se všimla, co svírá Karel v prstech, začala usilovně přemýšlet, co mu řekne, jak mu to vysvětlí.
Střelil po ní pohledem. ,,Parte? Erikovo parte?!"
,,Ty se mi hrabeš ve věcech?"
,,Ne," řekl rázně. ,,Prohlížel jsem si knížku a tohle z ní vypadlo."
,,A tak sis musel honem přečíst, co to je."
,,Omlouvám se," řekl rychle. ,,Neměl jsem to dělat. Ale udělal jsem to, takže doufám, že mi to teď vysvětlíš."
,,Co bych ti měla jako vysvětlit?"
,,Třeba to, proč máš schované Erikovo parte? Proč se na něm píše, že se zabil při tragické nehodě loni o Vánocích?"
,,Nevím, jak ti to mám vysvětlit," řekla upřímně. Už teď věděla, že ji Erik zabije.
,,Je to snad nějaký blbý vtip?"
,,Já..." hlesla a nevěděla, jak pokračovat. ,,Počkej chvíli, zajdu pro Erika, on ti to vysvětlí."

,,Prosím, Karle, zkus si to nechat pro sebe."
Poškrábal se na hlavě a neposedný pramen vlasů si zastrčil za ucho. ,,Já to pořád nějak nepobírám. Ty jsi mrtvý?"
Kývnul. ,,Bylo zbytečné ti říkat nějaké výmluvy, beztak by byly všechny trapné."
,,Já tušil, že jsi nějakej divnej. Ale že až tak...To teda ne."
,,Kájo," řekla Darina a pohladila ho po paži. ,,Necháš si to pro sebe, viď?"
Kývnul. ,,Jasný. Jen mi bude asi chvíli trvat než to strávím."
Erik si vypoulil tvář jazykem. ,,O tom, že jsem živá mrtvola, ví jenom Darina, táta, ty a Marina. Nesmí se to dostat dál, jinak nastanou potíže, které si radši ani nedovedu představit."
,,Chápu." Stále svíral parte v rukou. ,,Asi už teď chápu, proč je vaše máma v léčebně. A proč to stěhování."
Darina kývla. ,,Přesně proto."
Podal jí parte a omluvně se na ni zadíval. ,,Moc mě mrzí, že jsem to otevřel. Pochopím, když na mě budete oba naštvaní."
,,Byla to vlastně moje chyba," špitla Darina.
,,Měla jsi to spálit," řekl Erik tvrdě. ,,Říkal jsem ti to nejmíň stokrát."
,,Nemohla jsem."
,,Dej mi ho." Erik natáhnul ruku a čekal, až mu parte podá. Potom ho zmuchlal do kuličky a strčil si ho do kapsy kalhot. ,,Večer ho zlikviduju, až si půjdu zapálit."
Karel se nemohl zbavit pocitu, že udělal špatnou věc. ,,Fakt mě mrzí, že jsem si to přečetl."
,,To je v klidu," řekl Erik. V první chvíli, když mu Darina oznámila, že Karel odhalil jeho tajemství, si myslel, že je oba zaškrtí. Ale vztek ho přešel, jen co se podíval Karlovi do očí. Bylo vidět, že ho to mrzí a že by to raději nevěděl. Věřil mu, že bude držet jazyk za zuby.
,,Asi půjdu," řekl Karel. Políbil Darinu na tvář. ,,Budu o tom doma ještě chvíli přemýšlet, potom se přežeru kešu oříšků, vypiju fotrovi ňáký to pivko a půjdu spát."
Darina ho taky políbila, ale na rty. ,,Pa, zlato."

Ještě dlouho seděl Erik s Darinou v jejím pokoji. Mlčeli, oba přemýšleli.
,,Byla to strašná chyba. Měl jsi mu říct nějakou výmluvu."
Erik zakroutil hlavou. ,,K čemu by to bylo? Stejně tušil, že nejsem tak úplně normální."
Darina pokývala hlavou. Raději se odhodlala změnit téma. ,,Jak se má Marina? Už je to mezi vámi lepší?"
Zakroutil hlavou. ,,Můžu žít věčně. Stále hledám něco, pro co budu žít. Našel jsem to v ní. Asi. A stejně s ní nejsem." Ušklíbnul se. ,,No nejsem já kokot?"
Darina ho pohladila po tváři. ,,Urovnej to s ní."
Kývnul. ,,Asi už je na čase."