Zůstaneš sama 4

"Co se stalo, Nicolasi?" vykřikne vyděšeně Bill a sehne se k Jess. "Něco, co se mělo stát už dávno" řekne a dívá se do země. "Počkat, vy se znáte?" užasnu. "A proč by ne? Vždyť je to náš nejlepší kámoš!" odsekne Tom a dívá se na přijíždějící se sanitku. Po té jí naloží a odvezou do nemocnice. Tom a Bill jedou za sanitkou a já jen přihlížím.

"Proč jsi mi to neřekl? Proč jsi mi zalhal?" naštvu se…. "Protože by ses chovala jako teď. Nechtěl jsem přijít o tvé přátelství!" Zamyslím se. "Nechceš jet za nimi?" vyruší mě. Po chvilce váhání nastoupíme do taxíku.

Když přijedeme do nemocnice, uvědomím si, co jsem udělala. "Měla by jsem si promluvit s dvojčaty, ale jí se omlouvat nebudu" řeknu Nicolasovi a přisednu si k dvojčatům, kteří sedí opodál… "Kluci, je mi to líto, že jsem se porvala s Vaší ségrou." "Neomlouvej se, stejně si za to mohla sama, když nejsme doma, tak neznamená, že neznáme svoji sestru. A tu zkušebnu jsme ji ani nechtěli dát, protože víme jaká je… Ale za to vy ji využijete lépe. Doufám, že nás brzo pozvete na nějaký soukromý koncert. Už jsme to probíraly s Alishou." Já jen poslouchám, ale myšlenkami jsem úplně někdy jinde…." "Alex, vnímáš?" a zatřese se mnou Nicolas, který právě přišel. Jen něco zahučím a vstanu. "Myslím, že by jsem měla jít už domů. Tady stejně nic nezmůžu." Bill se zklamaně na mě podívá a otevře ústa jako kdyby mě chtěl zastavit, ale Tom to udělá za něj. "Počkej přece, nechceš jít s námi na mejdan?"

Nakonec mě kluci ukecali, tak jsme vyrazili směr tourbus. Byla jsem trochu nervózní z body guardů. Tak divně se koukali…. "Jich se nemusíš bát, oni nás chrání" řekne mi potichu Bill. Jen nervózně polknu a nastoupím do busu. Celkem pohodlné a útulné a zasednu ke stolu. "Kde je Georg a Gustav?" zeptám se a hledám další známky života v buse….. "Jedeme pro ně?" zeptám se kluků, ale jak vidím jejich pohledy, tak mi je jasné, že pro ně ani necudou jet… "Hotel je moc daleko a my by jsme tam přijeli moc pozdě, stejně budou už spát" odvětí Tomajz a kouká na mě jako bacil na lékárnu. "Jdu na záchod se trochu upravit" a nasměruju si to směr WC. Když se konečně vymotám z WC, tak do koho nenarazím před dveřmi.. na Toma.

"Ty mě snad špehuješ nebo co?" "To bych si nikdy nedovolil, já přemýšlím…." zvážní… "Aha, ty přemýšlíš… A nad čím? Jak ošukat další holku?" A začnu se nehorázně smát, v tom mě popadne a dotáhne na záchod a zavře za sebou. "To si opravdu myslíš, že holku ošukám a odkopnu?" "Ne, ty ji ošukáš a necháš. A to je velkej rozdíl." Chytne mě za ruku a stále se ke mně přibližuje. Pomalu se naklání a…. Bill otevře dveře. "Sorry, ale jsme tady" řekne nevrle a vrhne na Toma zlostný pohled, jako kdyby věděl, co má za lubem. Na podpatku se otočí a vyjde s Nicolasem z busu. S Tomajzem vystoupíme do nočního neklidu a jdeme do klubu. Můj osobní anděl mě doprovází až k baru, kde je už Bill, Nicolas a překvapivě Alisha. "Někoho ti představím:" A koho?" zeptám se, ale musím řvát, aby mě Tom slyšel. "Vidíš tu barmanku, která je právě u DJ? To je Longr. Chodí s Georgem." Já si zvědově prohlížím… Má dlouhé hnědé vlasy a slušivý kostýmek. "Co tady děláš?" zeptá se překvapivě Alisha… "Na to stejné jsem se chtěla zeptat tebe…. Já jsem zmlátila Jess a tam jsem se setkala s dvojčaty." "Já jsem myslela, že to táhneš s Chickem…" řekne nevinně a já vypěním. " Do toho ti nic není, ale když už to víš, tak to byl velký omyl. Já jsi nic víc nemám a nikoho nepodvádím.." Vezmu si vodku, kterou Long přinesla pro Toma, vyklopím jí do sebe a vypadnu od tam na čerství vzduch.

Za mnou jde zadýchaný Nicolas. "Počkej Alex!" zakřičí tichem nočního klidu a přiběhne ke mně, chytí mě za ruku. Zastavím se v hrobovém tichu a poslouchám vzdálené dunivé rytmy hudby, které se ozývají z klubu. Nakloním se k Nicolasovi a přemýšlím, co říct, ale je to zbytečné. Pevně mě chytí za ruku a ruku v ruce šoupavým krokem projdem přes ulic do tmavého parku osvícenými pouličními lampami., které matně osvětlují naše tváře. V tichosti si sedneme k nejbližší lavečce. Ledový vánek mě ovane a já se otřesu zimou. Nicolas pustí moji křehkou ruku a vysleče si mikinu, poté mi ji podá a usměje se. Vděčně ho obejmu a narvu se do o číslo větší mikiny. V jeho milých očích vidím odraz několika hvězd a pousměji se. "Pojď do tourbusu, je zima" zašeptá Nicolas a chytne mě jemně za ruku. Vracíme se přes hlučnou ulici a na parkovišti se zastavím. "Počkej, musím zavolat domů" a spěchám k telefonní budce. Po té vejdeme do busu, kde na nás nedočkavě čeká Bill s Tomem.