Věčnost (29)

Erik si zrovna pročítal Reálie anglicky mluvících zemí, když se na dveře jeho pokoje ozvalo zaklepání. Byl rád, že ho chce někdo vyrušit, informace o The City of Westminster, Buckingham Palace a Anglii celkově mu v hlavě tvořily slušný guláš.
,,Ano?“
Do pokoje pomalu vstoupila Darina. Že plakala, poznal prakticky hned. Měla zarudlé oči a zasmušilý výraz ve tváři.
,,Stalo se něco?“ zeptal se Erik a odložil příručku.
,,Moc mě to mrzí, Eriku,“ řekla a posadila se vedle něj na postel.
Vytušil, že nese špatné zprávy týkající se matky. ,,Tak co se stalo? Něco s mámou?“
Kývla a lehce sklopila hlavu. ,,Měla záchvat.“ Vylíčila mu vše, co se v ústavu stalo. Když svoji výpověď končila, třpytily se jí v očích zase slzy. ,,Kája říkal, že by bylo asi nejlepší, kdybychom ji nechali žít v tom, že jsi opravdu zemřel. Neměli bychom jí pořád vsugerovávat, žer jsi tady s námi.“
Měla pravdu. A to ho bolelo. ,,Brzo ji budete moci vzít domů.“
,,Cože?“ podivila se. ,,Ale vždyť ty tady budeš pořád. Nemůžeš se jí vyhýbat.“
Neodpověděl. Už pár týdnů přemýšlel nad jednou věcí a dnes pochopil, že by bylo správné ji udělat.
,,Eriku!“
Podíval se na Darinu a pokusil se o úsměv. ,,Kde je táta?“
,,Šel do hospody,“ vzdychla. ,,Taky to s ním zamávalo.“
,,Potřebuju se učit.“
,,Nechtěla jsem tě rušit, promiň,“ řekla a vstala. ,,Jdu si udělat večeři a asi půjdu na kutě.“
,,Fajn. Já budu šprtat až do rána.“
,,Až se vrátí táta, ulož ho, prosím. Určitě nepřijde střízlivý.“

Zkoušející znovu zopakoval svoji otázku. Marina, oblečená v černé halence se stříbrným zdobením kolem krku a rukávů a jednoduchých černých kalhotách, se zavrtěla na židli a odkašlala si.
,,Rimbaud...“
,,Užívejte celá jména autorů,“ napomenul ji zkoušející. Marina patřila k jeho oblíbeným studentkám, proto ho mrzelo, že má okno. Rád by jí pomohl, alespoň naznačil, jak má pokračovat dál, ale předsedkyně poroty byla z olomouckého gymnázia a byla tou nejpřísnější a nejnepříjemnější ženou, jakou kdy potkal. Měla mastné vlasy a podivný výrůstek na bradě.
,,Jean Arthur Rimbaud,“ pokračovala Marina, ,,byl jedním z významných básníků Francie.“
,,No to je mi novina,“ pronesla předsedkyně a vrhla na Marinu nepříjemný pohled. ,,Nás nezajímají věci tohoto typu, madam. Chceme slyšet fakta. Díla. Život.“
Marina upřela pohled na Erikova záda. Zrovna seděl na potítku a snažil se sesmolit něco o renesanční literatuře. Tu otázku mu záviděla.
,,Jean Arthur Rimbaud je autorem slavné básně Opilý koráb. Lze se domnívat, že v ní zobrazil pocity, která prožíval, když byl...Když užil drogy.“
,,Proč se domníváte?“ zeptal se zkoušející.
Marina mlčela. Věděla, že větu, kterou před chvílí vyslovila, měla napsanou v poznámkách, ale zaboha si nemohla vybavit proč.
,,Mohu přestoupit k Paulu Verlainovi?“ zeptala se Marina tiše. Potily se jí dlaně.
,,Jak chcete.“
,,Udržoval milostný vztah s Rimbaudem.“
,,To sem nepatří,“ řekla předsedkyně rázně.
,,Vždyť jste řekla, že vás zajímá život autora. A vztah s Rimbaudem do Verlainova života nepochybně patřil.“
Erik se u potítka zachechtal, stejně jako zkoušející. Předsedkyně se zamračila a pokynula Marině, ať pokračuje.

Před vyhlášením známek byla Marina na mrtvici. Erik ji držel v náručí, hladil ji po vlasech a do ucha jí šeptal konejšivá slova.
,,Ona mi tu češtinu nedá,“ prskla. ,,Určitě mi z ní dá nedostatečnou.“
,,Ale nedá,“ řekl jí. ,,Zkus se uklidnit, miláčku. Jsi hrozně nervózní, celá ztuhlá. Buď v klídku.“
,,Nemůžu.“ Vymanula se mu z objetí a začala nervózně přecházet po chodbě. ,,Už se vidím, jak strávím celé prázdniny s literaturou. No nádhera.“
,,Já jsem taky rovna nezaperlil,“ řekl jí.
,,Kecáš. Veronika říkala, že jsi se v tom svém monologu ani nestačil nadechnout.“
,,Tak to měla pravdu. Neudělal jsem to.“
Zasmála se. ,,Trvá jim to, že?“
,,Co komu?“
,,No to vyhlášení. Přece musí už dávno vědět, jaké známky nám dají. Tak proč nás zbytečně stresují?“
,,Já jsem v klidu. Veronika taky vypadá naprosto v pohodě a o Tomášovi ani nemluvím.“
,,Chceš tím říct, že jsem jediná, která vyšiluje?!“
S úsměvem kývnul. Marina něco zafrflala a znovu se nechala obejmout.
Její obavy byly naprosto zbytečné. Z matematiky měla za jedna, stejně jako z angličtiny, z dějepis za dvě a češtinu zvládla na trojku. Pod Erikovým dohledem se večer opila do němoty.