Skládačka I.

Místností se rozléhalo ticho, slyšet byl jen zvuk dešťových kapek narážejících do okenní tabule. Znělo to jako melodie …. Kapičky pomalu stékaly po okně dolů a vytvářely tak zajímavé cestičky.
Žádný člověk v místnosti však nic z toho nevnímal. Každý byl zabraný do své vlastní činnosti.
Místnost byla poměrně velká. Naproti dveřím na protější zdi se rozprostíralo veliké okno. V každém rohu pokoje stála jedna postel a na postranních stranách byly dva stoly se židlí. Strop se pyšnil bohatě zdobenou lampou, která však vydávala tlumené světlo. Celé místnosti to spolu s deštivým počasím dodávalo ponurý nádech.
U okna v pravém rohu ležel kluk s blonďatými vlasy sahající mu na ramena. Kvůli ofině mu bylo špatně vidět do očí. Jednou rukou si podpíral hlavu a v druhé držel tabulku drahé čokolády. Na černém triku bez rukávů se mu povalovaly obaly od dalších tří.
Na posteli před ním seděl tmavovlasý kluk s černými brýlemi a obrovskými sluchátky kolem krku. Byl naprosto zabraný do své videohry, v ústech měl cigaretu. Na posteli se mu povalovaly plné krabičky, po zemi měl poházené nedopalky. Vůbec to ale nevnímal.
U okna v levém rohu seděl před postelí shrbený kluk v plandavé košili a kalhotách. Všude kolem něj se povalovaly dílky jakési skládačky. Mladík se soustředěně díval na rozestavěný obrázek a přemýšlel o dalším kousku. Na posteli měl poházené plyšáky, různé kostičky, pár vojáčků a rozloženou dráhu s vláčky.
Na poslední posteli neležel nikdo.
Mello odložil svoji čokoládu a zadíval se na prázdné místo. Pamatoval ještě dobu, kdy tu s nimi byl L …..
V tom ponuré ticho narušil hlasitý zvuk vycházející zvenku. Znělo to jaké prudké zabrždění.
Mello se trochu lekl, Matt na vteřinu odvrátil zrak od své videohry. Near však nehnul ani brvou. V klidu přiložil další dílek do své skládačky.
Asi v tom dešti někdo dostal smyk, pomyslel si nevzrušeně ……

**********

Déšť byl stále silnější. Z velikého černého auta vystoupil jakýsi chlápek, hned za ním se vynořila neznámá černovláska. Pomalu se rozhlížela po okolí. Zarazila se u obrovské budovy s rozlehlou zahradou, která byla ohraničena elegantním černým plotem se zakroucenými špičkami . Přímo před dívko se tyčila brána s nápisem Wammy´s House. Obdivně k budově vzhlížela.
Rozevřela černý deštník a v doprovodu onoho neznámého pána kráčela směrem k dětskému domovu.

**********

Roger seděl zabořený v černém koženém křesle. Na stole měl malou lampičku, která vydávala tlumené světlo. V celé místnosti bylo jinak přítmí. Už měl nějaká ta léta za sebou, prošedivělých pár vlasů na hlavě a znavené ustarané oči to dokazovaly. Byl to trochu podivín a taková atmosféra se mu líbila.
Pozorně si pročítal hromádku papírů. Byly to informace o jisté nové dívce, která měla do jeho dětského domova pro nadané děti nastoupit. Dnes má dorazit. Podíval se na hodiny. Už je čas.
Ozvalo se zaťukání na dveře.
„Vstupte.“
Do kanceláře vstoupil seriózně vypadající muž s krátkými hnědými vlasy a dvěma kufry v rukou. Za ním se objevila středně vysoká dívka. Měla nádherné hladké černé vlasy, velké zářící tmavé oči a milý výraz.
„Dobrý den, Rogere.“ Pozdravil muž.
Dívka se způsobně uklonila. „Dobrý den.“
„Zdravím. Posaďte se.“ Vybídl je majitel dětského domova.
Dívka se elegantně usadila. Roger se na ni podíval.
„Naomi?“ otázal se.
„Ano.“ Přikývla. „Chtěla bych vám moc poděkovat, že tu u vás mohu být.“
„Opravdu jsme vám velmi vděční.“ Dodal její společník.
Roger se na něj otočil. „Vy jste?“
„Naomin vychovatel z minulého dětského domova. Přivezl jsem ji sem.“
„Jistě.“ Otočil se zpátky na Naomi. „Velmi rádi tě přijmeme. Díval jsem se na tvé studijné výsledky a jsou vynikající.“
„Děkuji.“
„Nebudeme to nijak zdržovat. Snad jenom kvůli tvému ubytování. Tvé přijetí bylo velmi rychlé a bohužel jsme nestihli zařídit vhodný pokoj. Velmi se omlouváme.“
Roger otevřel šuplík a cosi v něm hledal. Vyndal na stůl fotografie tří mladíků.
„Na dnešní noc budeš přidělena na pokoj s těmito třemi.“ Vysvětlil ji. „Matt, Mello a Near. Doufám, že to nebude nějaký výrazný problém.“
„Ne, v pořádku.“
„Zítra už samozřejmě budeš na pokoji s dívkami.“
„Ano.“
„Mimochodem, tito tři jsou naši nejlepší členové. Hlavně tento.“ Ukázal na Neara. „Domníváme se, že má intelekt zcela na stejné úrovni jako L.“
Naomin vychovatel vytřeštil oči. Ani Naomi sama nedokázala zakrýt údiv, na okamžik se však zamyslela. Poté se podívala na Rogera.
„Je tedy pravda, že nejslavnější a nejinteligentnější detektiv na světě kdysi navštěvoval tento dětský domov?“ zeptala se.
Roger se zarazil. Bystrá dívka.
„Ano. Chci ti ale říct, abys když tak nebyla překvapena jejich odtažitostí a uzavřeností. Všichni tři jsou velmi introvertní.“
„Ano, jistě.“ Přikývla dívka.
Naomi se pro sebe usmála. Už se na setkání nemohla dočkat. Zvláště na toho jednoho. Near …. Stejný intelekt jako L? Lan byla vždycky velkou obdivovatelkou tohoto tajemného detektiva. A teď se setká s někým, kdo se mu jeho inteligenci vyrovná ….