Výsadek

Byla už tma, když šestice mužů v uniformách nastoupila do tmavě natřeného letadla. Vrtule motorů již byly roztočené a jejich hluk se monotónně rozléhal letištní plochou, která byla zalitá měsíčním světlem, jenž byl v úplňku. Občas přes měsíc pomalu proplul mráček, ale nikdo z těch, co nastoupili do letadla, atmosféru měsíční noci nevnímal. Myšlenkami byl každý zcela jinde. Měli před sebou začátek akce, která se pro ně mohla stát osudnou. Ta spočívala v osvobození dvou francouzských vědců, kteří se nacházejí v jistém zámečku, v němž zároveň probíhá tajný výzkum. A onen zámeček měli vyhodit do povětří.
Motory zvýšily tah a letadlo se dalo do pohybu. V jeho nitru vládlo mezi šesticí mužů ticho, každý byl zabrán do svých vlastních myšlenek. Za několik minut se letadlo vzneslo do vzduchu a namířilo si to směrem k Francii.
Major Marcel Degail, který byl jejich velitelem, pohlédl postupně na všechny ostatní. Po řadu dlouhých měsíců s nimi prodělal náročný výcvik výsadkářů. A teď nadešla ta chvíle, kdy mají prokázat své schopnosti v bojové akci. Jak asi obstojí?
Stejnou myšlenkou se zaobíral i desátník Alain Marttel. Těšil se a zároveň měl obavu z toho okamžiku, kdy opět stane na půdě okupované Francie.
Desátník Jean Anyz vytáhl foukací harmoniku a začal do ní foukat. Za chvíli se vnitřkem letadla linula příjemná melodie, aby se poté ozvala melodie francouzské hymny Marseillaise. Ostatní si ji začali pobrukovat a nakonec i zpívat.
„Přece neletíme na funus,“ pronesl Anyz.
„Doufejme, že ne,“ ozval se seržant Jacgues Beraud.
„Když tak Němčourům,“ řekl poručík Pierrot Lafont.
„Jo. Trochu jim zhořkne naše sladká Francie,“ přidal se Marttel.
„Zdá se, že máme tolik nadšení, že bychom mohli začít invazi,“ konstatoval s úsměvem desátník Gabriel Mouchott.
„Pro začátek by stačilo vybudovat předmostí,“ mínil Anyz.
Major Degail se jen mlčky usmíval. Věděl moc dobře, že nervy všech potřebují trochu uvolnění. Opět zazněl zvuk foukací harmoniky a zdálo se, že napětí polevilo.
Za nějakou dobu letadlo přeletělo francouzské pobřeží. Zároveň se ozvalo několik ojedinělých explozí protiletadlové palby.
„Tak zhruba za půl hodiny budeme skákat,“ oznámil po několika minutách Degail při pohledu na hodinky.
„Doufejme, že nás vysadí přesně,“ řekl Marttel.
„Jen abys ty přesně seskočil,“ rýpl si Anyz.
„Buď bez vobav!“
Čas plynul a všech se opět zmocňovalo napětí. Do seskoku už zbývalo jen několik minut, když se ze zadní části letadla ozvala palba zadního střelce.
„Zatraceně! To je noční stíhač!“ vyhrkl Lafont vztekle.
Všem ztuhl výraz v obličeji. Několik málo minut před cílem bylo letadlo napadeno německým nočním stíhačem.
„Zalehněte na podlahu!“ vyhrkl vzápětí major a sám se také na ní vrhnul. Zároveň se znovu rozštěkaly kulomety zadního střelce, aby se vzápětí ozvala velká rána, při níž se ve vnitřní straně trupu objevilo velké množství děr.
„Dostali jsme zásah do motoru!“ vykřikl na ně jeden ze dvojice pilotů z kabiny letadla.
„Rychle! Musíme skákat!“ zvolal Degail a otevřel dveře v trupu. Letadlo se ve stejný okamžik začalo naklánět na stranu. Jeden po druhém se okamžitě vrhal otvorem ven. Major vyskočil jako poslední. Několik vteřin padal volným pádem, přičemž postřehl vysoko nad sebou šlehající plameny z letadla, které ostře klesalo k zemi.
Padák se mu bezpečně otevřel a on se začal snášet k zemi. Zároveň pod sebou v měsíčním světle viděl vršky padáků ostatních. O chvíli později se v dálce ozval výbuch, načež daleko v krajině zahlédl ohnivý výbuch. Zrakem se poté pátravě zadíval pod sebe. Po levé straně se rýsovala nějaká stavení, ale pod svými nohami žádné střechy neviděl a zanedlouho se dotknul země. Byl opět ve své vlasti.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI