Věčnost (31)

První myšlenka, které ho napadla, když k němu Luciin hlas přiletěl, byla do prdele. Byl rád, že má poměrně dlouhé vlasy, snažil se je pohybem hlavy nacpat co nejvíce do obličeje, aby jí znemožnil se na něj podívat.
,,Eriku, jsi to ty?" zeptala se Lucie znovu. Z tónu jejího hlasu bylo poznat že šokovaná.
Marina si při poledu na ni připadala jako nicka, jako ošklivé kačátko. Lucie byla vysoká, dokonale štíhlá a v krátkých šatech vystavovala svoje nekonečně dlouhé nohy. Vlasy se jí leskly jako hromádka diamantů, obličej měla bez jediné chybičky. Byla překrásná.
,,Erik? Já nejsem Erik," promluvil Erik o chloupek hlubším hlasem. ,,Musela jste si mě s někým splést."
,,Co to kecáš? Splést?" Lucie zakroutila hlavou. ,,Podívej se mi do očí."
,,Proč bych to měl dělat?" Pevně stisknul Marininu ruku a lehce ji za ni zatahal.
,,My spěcháme, slečno," promluvila Marina. ,,Já a Jakub musíme být za chvíli na vlakáči, jinak nám to ujede."
,,Jakub?" Lucie zesmutněla a přestala nakukovat Erikovy do obličeje. ,,Moc se vám omlouvám. Já myslela, že jsi kluk, po kterém se mi hrozně stýská."
,,To je mi líto," řekla Marina, usmála se na ni a společně s Erikem kvapně zamířili k východu.
Lucie se za nimi ještě chvíli dívala, potom se vrátila ke svému společníku. Nemohla se zbavit toho podivného pocitu, který jí zaplavoval tělo. Stejný pocit mívala, když trávila v Praze čas s Erikem.
,,Co jsi to vyváděla?"
Lucie se na svého společníka usmála. ,,Brouku, co kdyby ses někoho zeptal, kde je tady posilovna a šel si trochu zacvičit? Já bych si potřebovala něco ověřit."
,,Konečně rozumná nabídka," zahučel spokojeně a rychle se zvednul z deky.
,,Sejdeme se před zámkem. Tak za tři hodiny, jo?"
Jakmile kývnul, políbila ho Lucie na čelo a pospíchala pryč ze zahrady.

Darina nechala v ústech rozpustit sousto cukrové vaty a užívala si její sladkou chuť. Nabídla i Kájovi, ale ten se zašklebil a zafrflal něco v tom smyslu, že takový sračky nejí.
,,A nepočítej s tím, že dostaneš pusu," dodal ještě.
,,Proč?"
,,Protože budeš chutnat stejně jako tohle," ukázal na vatu. ,,A budeš lepit."
,,To není pravda," řekla s úsměvem a dala si do úst další kousek.
Chtěl jí vysvětlit, že pravdu má, ale na konci ulice se ozvala rána a zvuk rozbíjejícího se skla. Otočil se za tím zvukem a všiml si, jak z jednoho z obchodů vybíhá mladý kluk s červeným čírem na hlavě.
,,Co se to děje?" zeptala se Darina.
Kluk s čírem utíkal směrem k nim. Z obchodu vyběhla postarší dáma a začala ječet, že je to zloděj, ať ho někdo chytí. A hned potom se marně začala dovolávat policie.
Jakmile kluk prosvištěl kolem Dariny, rozeběhl se Karel za ním.

,,Takže ty jsi chodil s modelkama," řekla Marina.
Erik zakroutil hlavou. ,,Sice tak vypadá, ale není."
,,Proč chodíš se mnou?"
Její otázka ho zaskočila. Zastavil se a podíval se jí upřeně do očí. ,,Marino, co to plácáš?"
,,Já přece nejsem ani zdaleka tak krásná jako ona."
Její odpověď mu přišla absurdní a rozkošná zároveň. ,,Já si holky nevybírám podle obličeje."
,,Ne?"
,,Ne ty, s kterými hodlám strávit víc než jednu noc."
,,Aha."
Pohladil ji po tváři. ,,Nežárli."
,,Nežárlím."
Zasmál se. ,,Ale žárlíš. A mě se to moc líbí."
Odfrkla si, ale potom se taky usmála. ,,Myslíš, že uvěřila, že to nejsi ty?"
,,Nevím," pokrčil rameny. ,,Nevypadala tak."
,,Tak se radši zdejchneme."
,,Jo," souhlasil. ,,K tobě nebo ke mně?"
,,Asi k tobě, máma je doma."
Kývnul, vzal ji kolem ramen a vydali se směrem k jeho domu. Za chvíli se v Erikově kapse rozezněl mobil.
,,Copak, Darino?"
,,Karel je v nemocnici." Erik z jejího hlasu poznal, že zadržuje slzy. ,,Prosím, přijeď. Prosím."
Ještě než stačil cokoli říct, rozplakala se a ukončila hovor.