Úhel pohledu - II.díl

„Má někdo další nápad, co by mohlo být v srpnovém vydání?“
Martina váhavě špitne: „Grilování…“
„Grilování? Grilování se hodí do zimních nebo podzimních čísel. Ne!“
„A co jídla z jiných koutů světa? Malajsie, Austrálie, Skandinávský poloostrov…“
„To není špatný nápad, ale až na příští rok. Letos to už nestihneme.“

***************************************************

Díval se Barbaře přímo do výstřihu. Dnes měla krémové tričko se zavazováním pod prsy a bílé kalhoty. Je to krásná žena. Vysoká, štíhlá, smyslná, s podmanivým hlasem, bez závazků….a lesbička. Povzdechl si. Pak se zaposlouchal do debaty v zasedačce a promluvil:

************************************************

„Já osobně mám rád omáčky a dresingy. Dokážou jídlo správně ochutit. „
„Omáčky se mi líbí,“ řekne po chvíli Barbara.
„Musí to mít, ale šťávu! Porada je dnes u konce.“
Uff! No to je tedy ráno! Pracuje tady vůbec někdo?!
Těším se na hodinu kick boxu. Netušila jsem, že mě to tak chytne.
Poté, co zkusila aerobic a spinning, jí kick box vyloženě sedl. Na aerobiku se zamilovala do trenérky a když ji pozvala na večeři, svěřila se jí, mimojiné, že plánují s partnerem dítě.
1.fiasko
Na spinningu se seznámila s jinou dívkou. Plnější černovláskou s velkýma zelenýma očima. Pár měsíců spolu chodily po hodině na kafe, až spolu skončily ve vaně.
Její manžel se však dopátral, že ho podvedla s ženou, a nechal se rozvést.
2.fiasko
Po radě psychologa, zkusila kick box. Samí muži. Žádná žena. Nikdo, kdo by ji rozptyloval.

****************************************************

Stáhnu si vlasy do culíku, sednu na postel a rozkřiknu na ploše notebooku složku Gurmán a otevřu jediný dokument, který tu je. Pomalu ho pročítám a přitom listuji diářem. Ještě mi chybí navštívit dvanáct podniků:
• v sobotu – Pizzerie Pod Slunečníkem
• příští úterý – Restaurace a vinárna U dvou sumců
• - čínská restaurace
• - Zahrádka Pod Hradem atd.
Píšu odstavec o vůních, barvách, chutích jídla a pocitech, které v nás dokáží vyvolat, když zazvoní zvonek. Je už celkem pozdě, uvědomím si, a jdu otevřít.
„Lukáši, co tady….., ?“ když v tom mi to dojde. Táhne to z něho, jako by prošel všemi lokály ve městě.
„Ivanko, lásko moje, vrať se ke mně!“
Blábolí a dělá na mě ty svoje psí oči. Zvláštní, ještě nedávno na mě zabíraly, a teď se mi zvedá žaludek.
„To není dobrý nápad. Měl bys jít do postele, je pozdě.“
„Ale já nechci! Zůstanu tady s tebou…,“ a začne se ke mně tulit. Nečekám to a tak se hned nevzmůžu na odpor.
„Nech toho Lukáši! Teď máš přece Denisku.“
„Pořád mám rád i tebe Ivanko,“ šišlá a jazyk se mu plete. Přitom se mě snaží políbit na krk. Cítím jeho štiplavý dech a udělá se mi špatně. Rozmáchnu se a vrazím mu facku. To ho rozzuří. Chytne mě za obě ruce a zkroutí mi je za zády.
„Auuu!! To bolí! Slyšíš ?! Bolí to!“
Slyší, ale nedbá. Chechtá se a tlačí mě svým tělem na botník. Bože, on mě snad tady znásilní! Prolétne mi hlavou. Začnu sebou vší silou házet, až shodím vázu, co stála za mnou na botníku.
Náhle z vyššího patra vykoukne mužská rozčepýřená hlava.
„Pomóóóc!“
Kluk mě nejen zachrání, ale i ošetří tržnou ránu na zápěstí.

***************************************************

„Vy tu nebydlíte dlouho, že?“ ptám se, když sedí o půl druhé u mě v obývacím pokoji. Hlas už mám pevnější.
„Ne, nedávno jsem se přistěhoval z Německa.“ Zazubí se a usrkne horké kávy. Nastane ticho… Vidím, jak si mě prohlíží.
„Ještě jsem Vám ani nestihla poděkovat.“ Začervenám se.
„Rádo se stalo.“ Opět ukáže dokonalý chrup.
„Mohli bychom si tykat…,“ navrhne nesměle.
„Ráda.“
Podám mu ruku. Vloží tu svou do mé. Stisk má pevný. Pak se lehce přehoupne přes konferenční stolek a políbí mě na tvář. Ucítím tančit motýlky v břiše. Je to jen chvilinka a je to pryč.

***************************************************

„Rony! Lehnout!“
Poručím svému dvouletému kokršpanělovi. Jen nerad se odtrhne od dveří na které cenil zuby. Promnu si oči a podívám se na budík. Ručička ukazuje za pět minut jedna.
„Slyšíš?! Bolí to!“
Vyskočím z postele a jdu se podívat na chodbu, co se děje. Ve druhém patře je napůl rozsvíceno. Stojí tam dvě postavy blízko u sebe. Muž a žena. Když mě dívka zahlédne, začne volat o pomoc. Seběhnu schody tak jak jsem, tedy jen v trenkách a tričku, a jdu jí pomoci. Mladík se trošku vzpouzí, ale má pěknou opičku a tak mi nedělá problémy, vyhodit ho na ulici a zamknout vchod.
Dívka tam pořád stojí a chvěje se jako osika.
„Udělám Vám kávu.“ Nabídnu jí.
Kývne a naznačí mi, abych šel dál do jejího bytu. Chvíli mi trvá než najdu rozpustné Nescafé a správné hrnečky. S dvěma hrnečky si jdu sednout za ní do obývacího pokoje.
Až teď si ji mám možnost pořádně prohlédnout. Dlouhé blond vlasy má stažené do culíku. Modré oči těkají po velké dřevěné sošce kočky.
Je tak zranitelná, tajemná a krásná, napadne mě. Ve chvíli, kdy ji lehce políbím na tvář, se jí rty jemně zachvějí.