Výsadek-5

Přes hřbet samopalu desátník Jean Anyz viděl, jak šlehá z jeho hlavně plamínek. Přitom hleděl na první vozidlo, které jeho řidič strhnul do strany a to vzápětí narazilo do kmenu stromu. Hned poté vyhodil prázdný zásobník, zasunul nový plný nábojů, zalícil na jedno ze dvou nákladních aut a stiskl spoušť.
Desátník Alain Martell svou střelbu zpoza velkého kmenu po nabourání prvního vozidla do stromu přenesl na náklaďák. Tomu zakvílely brzdy a bokem narazil do dřevěného plotu. Na straně spolujezdce se otevřely dveře a v nich postřehl siluetu postavy. Hned na ní zalícil samopal, načež vypálil. Postava, která vyskakovala, se zhroutila na zem a zůstala bezvládně ležet vedle předního kola. To už začali z korby skákat němečtí vojáci a poté už nestříleli jen výsadkáři.
Major Marcel Degail v podřepu vystřílel několik krátkých dávek a rozeběhl se. Zároveň kolem něho zasvištěly dvě kulky a jednou byl zasažen do hřbetu levé ruky. Současně se prudce vrhl na zem a přitom zrakem přehlédl prostor, kde stála vozidla. Díky měsíčnímu světlu postřehl za autem, které bylo nabourané, krčící se postavu. Vleže na ní samopal zalícil a vystřelil. Postava sebou škubla a zmizela za předkem vozu.
„Zpátky ke kostelu!“ vykřikl poté při odhazování prázdného zásobníku, který vyměnil za nový. Anyz i Martell pálili přikrčeni a kolem nich svištěly kulky, přičemž se mnohé zarývaly do motorky s vozíkem a kmenu stromu. Oba se skoro současně odvalili, ale byli stále v zákrytu. Zároveň se někteří němečtí vojáci rozeběhli směrem ke kostelu.
Výsadkáři ve stejný okamžik co nejvíce přikrčení běželi k pomníčku, který byl před kostelem, načež zalehli za keříky. Martell pocítil, že mu něco stéká po tváři a prsty levé ruky si na ni sáhl. Byla to krev. První Němci doběhli k motorce, zatímco další běželi za nimi a jejich postavy se v měsíční noci jasně rýsovaly.
„Teď!“ řekl major a trojice samopalů dlouze zarachotila. Vojáci se okamžitě vrhli na zem, ale někteří se spíše na ní zhroutili. Náměstíčkem se okamžitě rozléhala intenzivní střelba. Kulky prolétávaly větvičkami keříků a mnohé dopadaly na kamenný pomník, na jména těch, které kulky už kdysi zabily. Trojice výsadkářů zanedlouho rychlým sprintem doběhla ke hřbitovní zdi, přes niž obratně přelezla. Hřbitov vypadal v měsíčním světle velmi zvláště. Pozoruhodnou atmosféru nevnímali a kličkovali mezi náhrobky napříč hřbitovem k jeho druhé zdi. Mezitím němečtí vojáci také přelezli zeď hřbitova, zatímco jiní běželi podél zdi.
Náhrobky vrhaly stíny na zeď, k níž výsadkáři doběhli. Jako první na ní vylezl Martell a vleže se přes ni převalil na její druhou stranu. O chvíli později ho následoval Anyz, který postřehl přes horní část zdi na jejím konci rychle přibližující se postavy německých vojáků.
„Bacha, Němci!“ vyhrkl polohlasně a zalícil na ně samopal. Po delší dávce se oba dva vojáci zhroutili na zem. Ve stejný okamžik se na druhé straně zdi objevili další Němci. Martell na ně pohotově vystřelil, přičemž Anyz seskočil a opět stiskl spoušť. Vzápětí na zeď vyskočil i major Degail a do zdi pod ním se zaryla sprška kulek. Poté seskočil mezi své dva druhy a vleže zahájil palbu na zbylé Němce, co přibíhali. O chvíli později se rozeběhli vysokou travou mezi stromy, zatímco u zdi zůstalo ležet několik bezvládných těl.
Skoro v běhu o chvíli později překonali nízký plot zahrady, proběhli kolem stavení a přes další plot se dostali do sousední zahrady. Po přelezení dalšího plotu se ocitli na malém políčku, za kterým byl les, v němž vzápětí zmizeli. Přes měsíc pomalu proplulo několik obláčků, zatímco nocí se ozývaly řízné německé povely a do toho byl slyšet dusot bot.
KONEC PÁTÉ ČÁSTI