Výsadek-10

Major Marcel Degail proběhl těsně kolem vagonu a přitom se díval skrz okny na jeho druhou stranu. Poté se přikrčil v prostoru mezi dvěma vagony a vystřelil krátkou dávku ze samopalu na přibližující se německé vojáky.
„Ta lokomotiva je pod parou. Stačilo by jí jen rozjet!“ ozval se desátník Jean Anyz, který byl v pokleku na konci posledního vagonů. Přitom zpoza železného nárazníku střílel krátké dávky, načež se přitiskl ke kolu vagonu a rychle vsunul do samopalu nový zásobník, jenž vytáhl z brašny. Současně zjistil, že v ní má už jen několik zásobníků.
„Říkal jste, že jste jezdil se svým otcem na lokomotivách. Dovedl byste jí řídit?“ zeptal se major, když zalehl vedle kola, zpoza něhož se snažil zasáhnout nohy Němců. A vzápětí se dva vojáci zhroutili a začali se za bolestných výkřiků svíjet vedle kolejí.
„To určitě!“ odpověděl Anyz, přičemž kolem železného nárazníku svištěly kulky a několik se jich od něho odrazilo. Ještě se na chviličku vyklonil, vystřelil krátkou dávku a jeden voják, co přikrčeně přeskakoval koleje, rozhodil rukama, načež se na ně zhroutil. Hned poté se Anyz rychle rozeběhl a utíkal podél vagonů k lokomotivě.
„To je šílenej nápad!“ zkonstatoval desátník Alain Martell, který se po střelbě zpod vagonu přemisťoval mezi třetí a druhý vagon. Záhy se málem srazil s jedním německým vojákem, jenž podlézal spojení mezi oněmi vagony. Kulka mu vzápětí škrtla o levou paži. Pohotově však stiskl spoušť samopalu a voják se skácel do kolejiště, přičemž ještě stačil vystřelit ze své pušky, ale kulka Martella těsně minula.
„Proběhněte vagony k uhláku!“ vyhrkl na něho Degail a po několika skocích naskočil na stupátka vagonu, u nichž nebyly zavřené dveře. Rychlým pohybem se těsně nad stupátky přikrčil a vzápětí uviděl skrz okénko ve dveřích, jak zpoza posledního vagonu vyběhli tři Němci. Trochu se zaklonil, aby ho neviděli a o několik vteřin později se prudce vyklonil, přičemž stiskl dlouze spoušť. Přes hlaveň samopalu a plamínek, který z ní vycházel, se mu naskytl pohled na hroutící se vojáky.
„Tak pane mašinfíro a topiči, dnes už nikam nepojedete!“ sdělil Anyz dvojici vyděšených mužů v lokomotivě, kteří okamžitě vyskočili a běželi pryč. On poté hbitě vlezl mezi uhlák a první vagon. Za okamžik se mu podařilo vagon odpojit, načež vylezl na plošinu a přitom se zadíval zpoza přední části uhláku v ten směr, odkud běželi němečtí vojáci. Neváhal ani vteřinu a počal na ně pálit.
Martell, kterému stékal pot po tvářích a nejenom po nich, přikrčeně běžel prázdným vagonem. Okny nalevo přitom spatřil přibíhající vojáky. Na podlaze poklekl a přes zavřené okno na ně zahájil střelbu. Přes tříštící se sklo viděl postavy, jak se vrhají na zem, na něž také v tu chvíli střílel i Anyz. Sotva vystřílel všechny náboje v zásobníku, tak uslyšel hluk za dveřmi na konci vagonu, kde byla ulička. Hned vytušil, že do vagonu nastoupili Němci. Pravou rukou rychle vytáhl pistoli, odjistil jí a odvalil se mezi dvě sedačky. O vteřinu později se prudce dveře otevřely a jeden ze dvou německých vojáků okamžitě pálil ze samopalu. Martell v lehu zpoza spodní části sedačky dvakrát vystřelil. První voják byl dvakrát zasažen do hrudi a klesl na podlahu. Druhý Němec stiskl spoušť pušky a kulka se zaryla do podlahy těsně vedle ležícího Martella, který pokračoval ve střelbě. Voják stačil ještě vypálit, ale vzápětí zařval, rukama se chytl za obličej a zhroutil se na tělo prvního vojáka. Martell hned vstal, ležící vojáky přeskočil, proběhl mezi druhým a prvním vagonem, načež se dostal až k uhláku lokomotivy.
Major Degail krátkým výstřelem v běhu zasáhl jednoho německého vojáka, který přikrčeně vylézal zpod prvního vagonu. Pak doběhl k lokomotivě, na jejíž plošinu hned vylezl.
„Stačil sem taky přiložit,“ sdělil mu Anyz, když už se lokomotiva rozjížděla.
„Tak to je skvělý!“ mínil major a zadíval se na uhlák, na němž ležel Martell. Poté se z plošiny trochu vyklonil a vystřelil krátkou dávku na jednoho vojáka. I Martell střílel, zatímco lokomotiva nabírala na rychlosti a z komína se jí valil kouř, který zahaloval skoro veškerý prostor za ní. V něm se pohybovalo několik postav, od níž se lokomotiva rychle vzdalovala a současně s tím utichávala i střelba.
KONEC DESÁTÉ ČÁSTI