Úhel pohledu - III.díl

Utíkám, lapám po dechu. V boku mě píchá. Chci se zastavit, ale nemůžu. Nohy stále běží. Chci se zastavit, ale nemůžu. Bojím se, že mě Lukášovi drápy stáhnou zpátky k sobě.
Cuknu sebou a vylétnu do sedu. Chvíli mi trvá než se zorientuji. Nikdo mě nehodí. Uff! Byl to jen sen…
Jdu do koupelny a opláchnu si obličej studenou vodou.
„Za chvíli bych měla stejně vstávat,“ povzdechnu si. Teploměr ukazuje 11° C, což prozrazuje, že bude pěkný den. Přejdu ke skříni a vybírám to správné oblečení. Rozhodnu se volné červené kalhoty a bílou košili. Vlasy si nad čelem spletu do copu, ten obtočím kolem hlavy, a sepnu na temeni. Ještě řasenku, lesk a mohu vyrazit. Dnes mám čas, tak se rozhodnu jít pešky. Cestou přemýšlím o Karlovi, mém zachránci a novém sousedovi.

**************************************************

Barbara už sedí ve své kanceláři. Kouří svou ranní cigaretu a dívá se na papír, který leží před ní. Když nastoupila do Gurmánu jako asistentka ředitele, nic si od toho neslibovala. Pracovala už v různých časopisech a novinách. Měla to být jen další práce na rok nebo dva. Gurmán ji ale uchvátil. Byl zde skvělý kolektiv, možnost cestovat, vzdělávat se. Díky tomu se naučila plynule francouzsky a oblíbila si jejich kuchyni.
A teď je zde. Tři roky jí trvalo, než se vypracovala a stala se spolumajitelkou Gurmánu. Na papíru před ní ležel počet výtisků srpnového čísla. Zisk mnohonásobně převýšil náklady. Dokázala to! Dokázala časopis posunout dál a distribuovat do celé západní Evropy. Patrikovi by měla přidat prémie. Ostatně omáčky a dresingy by jeho nápad. Ze zamyšlení ji vytrhlo zaklepání.
„Barbaro přišla uchazečka o místo překladatelky.“
„Díky Ivanko. Pusť ji dál.“
Potáhla a típla cigaretu o malý skleněný popelník. Vešla malá, plnoštíhlá blondýnka. Oči měla modré jako chrpy. Barbaru zamrazilo na šíji. Byla přesně její typ. Nedala na sobě však nic znát a vyzvala blondýnku, aby si sedla.
„Dobrý den. Jsem Anna Zárubová. Tady je můj životopis.“
Barbara jen stručně přelétla jeho obsah.
„Už jste někdy pracovala v časopise ?“ Zeptala se dívky a prohlížela si ji.
„Ne v časopise ne, ale tlumočila jsem při různých jednáních v předchozím zaměstnání.“
„Proč jste se ho rozhodla opustit?“
„No víte, nepohodla jsem se ze svým šéfem…“ Celá se ošila, jako by o tom více nechtěla mluvit.
„Dobře. Na zkoušku Vám dám přeložit nějaké přílohy.“
Zvedla telefon.
„Patriku, můžeš na moment?“
Za okamžik stál ve dveřích.
„To je Anna. Dej jí prosím přílohy k říjnovému číslu a informuj mě o její práci.“
Jen, co se zaklaply za nimi dveře, rozdrnčel se telefon.
„Barbora Holasová, časopis Gurmán, prosím?“
„Barborko, jsi to ty? Tony. Už jsi se rozhodla?“
„Ano Tony. Přemýšlela jsem o tvé nabídce a..“,udělala delší pomlku,“ je pro mě čest ji vzít.“
„Ano? Vážně? Jsi zlatíčko! Pošlu ti mailem rozpis kurzů. Na začátek máš je jeden, tříhodinový.
„Děkuji Tony, to je milé.“
„Výborně! Těšíme se na tebe. Pa zlatíčko.“

Když ji Tony Guliamo, Ital jak poleno, nabídl vést kurzy profesionálního vaření, trošku váhala. Vedení časopisu jí zabíralo mnoho času i energie. Stálou přítelkyni ale neměla a tak se rozhodla kurz vzít. Tonyho kurzy byly určeny těm, kteří rádi poznávají nové chutě a koření, chtějí se dozvědět něco o historii tradičních i exotických pokrmů a poznat vyhlášené kuchaře. Navíc studio, kde se vaří, je moderně vybaveno a Tonyho torteliny jsou vynikající. Prostě nemohla odmítnout.

***********************************************

Otevírám velké, skleněné dveře. Zdravím známé tváře a rozhlížím se po Lukášovi.
„Je tu už Lukáš?“ ptám se Ivety, mé německé kamarádky.
„Ne. Volal že si bere den volna. Poslyš, ty jsi mu dala druhou šanci?“
„Ale nééé!“ Mávnu rukou a vylíčím jí včerejší „drama“.
„No teeeda…,“ nestačí se divit.
„Měla jsi vlastně štěstí v neštěstí…,“ mrkne na mě.
„Myslíš?“
Ano, můj nový soused byl milý, šarmantní i přitažlivý, ale po dalším zpackaném vztahu jsem si chtěla dát od chlapů pauzu.

Náhoda tomu, ale chtěla jinak…. Pokračování příště ;)