Věčnost (33)

Následující den se Darina s Erikem vydali do hračkářství. Darina trvala na tom, že musí Kájovi koupit toho největšího, nejhuňatějšího a nejkrásnějšího plyšáka, kterého budou mít. V noci skoro nespala, trápily ji noční můry, v nichž znovu a znovu viděla, jak Kája bezmocně leží na zemi v kaluži vlastní krve.
,,Co tenhle?" ukázal Erik na obrovského medvěda, který měl kolem krku ovázanou žlutou mašli.
,,Ne," zakroutila hlavou. ,,Nechci mašli."
,,Tak mu tu mašli sundáš."
,,No jo, ale když ho budu kupovat, tak budu platit i tu mašli. A já nechci platit za něco, co stejně potom odstraním a vyhodím do prvního koše, který potkám."
,,Třeba by se Karlovi ta mašle líbila."
,,Ne, ne," zakroutila hlavou. ,,Jemu by se líbilo, kdyby svíral v rukou fotbalový míč."
,,Tak mu kup maskota."
Zašklebila se na něj. Potom se dlouze zadívala na medvěda, uchopila ho do rukou a mířila ke kase.
,,Proč mu nekoupíš radši Me to You medvěda? S nápisem - Jsi můj hrdina."
Položila medvěda na pult a štrachala v tašce peněženku. ,,Protože takovýho nemají."
Přistoupil k ní a v rukou svíral plastovou pistoli. ,,Nebo mu kup tohle, aby se měl příště čím bránit."
,,Ha ha," procedila mezi zuby. ,,Přestaň s těmi vtípky, ještě teď se o Karla strašně bojím."
,,Promiň," řekl a šel pistoli poslušně vrátit.
Protože byl medvěd velký a Darina za něj utratila skoro veškeré své kapesné, vrazila ho do ruky Erikovi.
,,Odkdy funguju jako nosič?" zeptal se vztekle, ale koutku úst se mu usmívaly.
Když vyšly před obchod, zamířila Darina na druhou stranu, než Erik.
,,Kam jdeš?"
,,Ještě musím do drogerie," zavolala na něj. ,,Pro šampón."
,,Tak proč ne do Droxi? Ta je tímhle směrem."
,,Ale v DM mají slevy," pronesla jednoduše. Počkala, dokud ji Erik nedošel, objala ho jednou rukou kolem pasu a vykročili.

Marinu přišla včera domů tak utahaná, že usnula na gauči v obýváku. Ráno se probrala s neskutečnou bolestí zad a pocitem, že jí praskají všechny kosti v těle. Uvařila si silnou kávu, pustila MTV, aby si zlepšila náladu, protože se kvůli Karlovi a taky kvůli Lucii cítila pod psa.
Zbývala jí ještě polovina hrníčku, když se ozval zvonek. Za dveřmi stála Dominika. Tváře měla zarudlé, oči opuchlé od pláče.
,,Proboha, co ještě?!" zasténala Marina a pustila ji dál. ,,Brouku, co se děje?"
Dominika se neobtěžovala se zouváním bot a pochodovala rovnou do obýváku. Tam se sesunula do prostorného křesla a špitla. ,,On se na mě vykašlal. Kvůli nějaký blonďatý káče."
,,Richard?"
,,Ne, papež," prskla. Hned se na Marinu ale omluvně zadívala. ,,Promiň. Sebralo mě to."
,,Uvařím ti kafe, chceš?"
,,Jo," kývla s díky v očích. ,,A kápni mi do něj trochu vodky, pokud možno."
,,Nebude ti vadit slivovice?"
,,Mě je to fuk," mávla rukou.
Za pár minut položila před Dominiku kouřící šálek. Uvelebila se na gauči, usrkla trochu své kávy bez přídavku alkoholu a zeptala se: ,,Proč?"
,,Proč se na mě vykašlal? Já nevím," pokrčila rameny. ,,Asi mu začaly lézt na nervy moje pihy."
,,Pihama to určitě není. Pihy jsou roztomilé."
,,Ne když je máš po celém obličeji."
,,Znám tu holku?"
,,Nejspíš ne. Nějaká Rozárie. Co je to za jméno?"
,,Lidi se jmenují různě."
,,Zlomil mi srdce, prevít."
,,Byl to tvůj bratranec. S ním jsi nemohla čekat lásku až do konce bytí. Už jen kvůli rodině ne."
,,Mě by nevadilo mít děti se třema rukama."
,,Dominiko," okřikla ji Marina pohoršeně.
,,Co mám dělat?" zeptal se zoufae. ,,Celou noc jsem bulela."
,,Vidím," pokývala hlavou. ,,Musíš na něj zapomenout. Já vím, že jsi do něj byla zamilovaná, ale dej tomu čas. Ten zahojí všechny rány. Možná ti zůstanou jizvy, ale rány budou zahojené. A ty potkáš někoho nového, někoho úžasného a budeš zase šťastná."
,,A co když ne?"
,,Vezmi si mě a toho kluka, po kterém jsem šílela skoro čtyři roky."
,,Hmm."
,,Měla jsem ho v hlavě čtyři dlouhé roky. A pak se objevil Erik. A nikdo jiný mě už nezajímá."
,,Taky na mě čeká nějaký Erik?"
Marina napadlo, že nikdo jako Erik na ni stoprocentně nečeká, protože fakt, že by její kamarádka měla také za přítele mrtvolu, byl poněkud absurdní. ,,Někdo na tebe čeká. A je fuk, jak se bude jmenovat."
Vzdychla si. ,,Asi máš pravdu."
,,Mám ji. Věř mi."
,,Pověz mi nějaké žhavé novinky, ať na to přestanu konečně myslet."
,,Vzpomínáš, jak jsem ti jednou vyprávěla o příteli Erikovi sestry?"
,,Na jméno si nevzpomenu, ale vím, že měl černé vlasy."
,,Přesně tak," kývla. ,,Včera ho někdo postřelil."
,,Cože?!"
,,Ve městě. Za bílého dne."
,,Proboha, jak se to stalo? A bude v pohodě?"
A tak se Marina pustila do vyprávění.

Darina zkoumala, který šampón je nejlevnější, Erik vedle ní postával, ruce vraženy v kapsách, a něco nelibě frflal.
,,Já si prostě nemůžu vzít jen tak nějaký šampón."
,,Vždyť nic neříkám," ohradil se.
,,Něco si otráveně breptáš."
,,Nebreptám," řekl a usmál se.
Darina se nakonec rozhodla pro šampón v hnědém obalu s vůní kokosu. Dala ho do nákupního košíku a mířila ke kase. Ztuhla, jakmile se všimla, kdo u kasy postává. Koutkem oka se podívala na Erika. Vypadal úlně stejně.
,,Je to ona, že?"
,,Hmm," kývnul. ,,Lucie."
,,Měli jsme jít do Droxi."
,,Já ti to říkal," prsknul. ,,Copak je Kroměříž zas až tak malá, abych na ni musel narazit dva dny po sobě, kruci?"
,,Zatím si nás nevšimla."
,,A taky nevšimne, protože zdrháme."
Vystřelil k východu, Darina za ním. Dveřmi prolétli jako dvě řízené střely. Ušli sotva pár kroků, když se za nimi ozvalo: ,,Stůjte! Stůjte, nebo zavolám policii."
,,Bože," hlesla Darina a oči jí spadly na své ruce. ,,Já mám ten košík."
Erik se na ni podíval zdrceným pohledem. ,,Ježiši, ty jsi úplně vymaštěná."
Přiklusal k nim pracovník ostrahy ve slušivé modré uniformě a vytrhnul Darině košík z ruky. ,,Kam máte namířeno, slečinko?"
,,Já se strašně omlouvám," špitla. ,,Ale měli jsme na spěch a já si neuvědomila, že mám..."
,,To jsou jenom výmluvy. Okamžitě jdeme zpátky, já zavolám policii a vy vaše rodiče."
,,Ale to je všechno jeden velký omyl, pane," promluvil Erik.
,,To mě nezajímá. Ty i ta tvoje slečinka se vrátíte zpátky do prodejny. Okamžitě."
,,Eriku?"
Všichni tři střelili pohledem po Lucii.
,,No super," zazoufal si Erik a převrátil svoje matné oči v sloup.
,,Já jsem věděla, že jsi to ty. Ale jak je to možný?"
,,Nevím, o čem to mluvíte. Já nejsem Erik."
,,Nedělej ze mě blázna. Tohle je přece tvoje sestra Darina."
,,O co tady jde?" zeptal se ten v uniformě.
,,O hodně," špitla Darina. ,,Já se ještě jednou moc omlouvám. Bylo to nedorozumění. Nate," vrazila mu do ruky sto korun a hrábla po šampónu. ,,To je za ten šampón. Zbytek je dýžko pro vás."
,,No to ne," durdil se. ,,Vy jste ten šampón ukradla."
,,Máte potíže?" zeptala se Lucie.
,,Nemáme," odpověděla Darina. ,,Prosím, nechte nás jít. Prosím, pane. Je mi to hrozně líto."
Chvíli mlčel. Lucie visela pohledem na Erikovi, který se marně snažil skrýt za plyšového medvěda.
,,Dobrá. Jděte."
Ještě to ani nedořekl a už oba utíkali pryč. Lucie se za nimi chtěla nejprve rozeběhnout, ale potom si řekla, že si nebude ničit boty. Těšila se, až bude o tom, koho tady potkala, vyprávět v Praze.