Eliščina nelehká cesta životem 1

Eliščina nelehká cesta životem 1

Anotace: "Všem cestičku života bez klestí, nejlépe zasypanou květinami ..."

1.díl

Sedí dívka v místnosti, dívá se do čtyř bílých stěn a po tváři jí stékají slzy velké jak hrách. Choulí se do klubíčka a přemítá o životě. Slůvko "proč" se jí stále dostává na mysl, ale odpověď nenalézá. Ač ještě mladá, prožila tolik, co by se dalo vměstnat do celého života. Zavírá oči a vrací se do dětských let. Blonďatá holčička s úsměvem na tváři touží po pohlazení od maminky, které se jí stále nedostává a ona neví, proč. Snaží se získat lásku svými činy. V útlém věku pomáhá s domácností, uklízí, vaří ... Nechodí ven jako ostatní děti a stále věří, že tím si získá lásku, po které tak touží. Dostává najíst, chodí oblečená, "jen" ten cit ale, to rodinné teplo jí chybí. Proto se mimo domácnosti zaměřuje také na školu. Studuje stále na výbornou a nedovolí si přinést dvojku domů. Ale noc co noc pláče, nechápe, proč za veškeré úsilí nepřichází ani zlomek něhy od maminky, po které tak touží. Tatínek něhu dával, dokud mu to ale žena nezakázala a to bohužel to malé dítko nedokáže pochopit. Ve dvanácti letech je na pokraji sil, dívenka zná jen školu, domácnost...školu a opět domácnost. Chce být dokonalá ve všem, touží se zavděčit a získat si láskyplné objetí od rodičů. Přestává jíst, cítí, že ušetří domácí rozpočet a začíná usilovat o dokonalou postavičku jako ukazují stránky časopisu. Již v tomto dětském světě žije život dospělého a také se tak snaží chovat. Bere veškerou zodpovědnost za vše a za všechny na sebe. Někomu z rodiny je smutno a ona dává vinu sobě a snaží se to napravit. Holčičce mizí úsměv, tvář je protkaná bolestí a oči ztrácejí jas. Pobledlé děvče chřadne a ztrácí se, nikdo to zprvu nevidí. Až se dostane na hranici života a smrti, začíná si okolí uvědomovat, že je něco v nepořádku. Bohužel ale nesnaží se vrátit té malé dech láskou, ale silou ji nutí jíst a ve všem fungovat. Nesmí si dovolit dát své pocity najevo. Musí být před nimi silná. Pláč je již na denním pořádku, musí ale plakat tiše v koutku, ať to nikdo nevidí, neslyší. Díky tělíčku na pokraji smrti se dostává k lékaři, ten sám řekne, že jí chybí jen láska a pohlazení. To ale rodiče nechtějí vůbec slyšet. Je pro ně robotem, který musí jíst a fungovat na dvěstě procent. Tvrdou rukou se dostává na váhu, která vítězí nad smrtí těla...
Autor toužím.jít.dál, 16.12.2008
Přečteno 429x
Tipy 14
Poslední tipující: ringil-suky, Paulín, Agniezka, Quigleika, Alizzie, Víťa-žena, Květka Š., LucQa
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...hodně, hodně štěstíčka v životě a měj se ráda. Nesmíš všechno vidět černě, utrápíš se. A nebo to nejsi ty a jen o tom píšeš, kdo ví...

04.11.2009 13:49:00 | strawbery

líbí

Nejsi v tom sama, děvče, podobných osudů je mnoho.Tvou tvorbu jsem četla a nekomentovala, ale už mi to nedá.
Nechce se mi věřit, jestli je to výpověď tvá, na to kolik je ti let a co jsi studovala. Zvedni se a hrdě pluj, nehleď zpátky, protože tam to nejvíc bolelo.

04.11.2009 13:44:00 | strawbery

líbí

... ve smutku je kráse a ve většině krás je taky smutek ...

24.01.2009 17:16:00 | ringil-suky

líbí

Moc smutné, je mi líto, posílám pohlazení
a ještě něco.
Jsi úžasná.

05.01.2009 19:50:00 | Paulín

líbí

Dovedu si predstavit co citis. Prozil sem si neco podobneho, ale dostal sem se z toho. Takze prejihodne sily na teto ceste !!!

29.12.2008 11:52:00 | tidinek

líbí

Ahoj Eliško. Snad to je správné jméno. Trhá mi srdce si číst takovou výpoveď. Já jsem byla zrozená, abych lidem dávala lásku, naději a smysl života. Ačkoliv jsem lásku od vlastní matky také nezažila. Nebyla jsem jí dost dobrá a neodpovídala jsem jejím představám. Otec se nezajímal. Cholerický podivín. Přesto mám v sobě spoustu lásky, hlavně teď od úžasného manžela, ve kterém mám opravdovou oporu. Tolik mi mrzí, s čím tě rodiče "vybavili" do světa a mám ukrutný vztek na lidi, kteří si pořizují děti jen, aby měli splněno a nejsou schopni jim dát sebemenší kousek citu. Nenávidím je za to. Sobecké hyeny. Nezlob se, že jsem tak tvrdá, ale nic lepšího se ode mně nezaslouží. Dát cit vlastnímu dítěti je snad ta nejzákladnější věc. Tolik bych ti přála někoho, kdo by tě miloval celou duší!

19.12.2008 12:06:00 | Víťa-žena

líbí

Krásné..a moc smutné..

16.12.2008 18:26:00 | LucQa

líbí

Smutné... na to nende nic řéct... když láska chybí a objetí, je třeba je hledat někde jinde... porozumění, oporu, důvěru a upřímnost...

16.12.2008 10:28:00 | NikitaNikaT.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel