Olga (4)

Matyáš seděl na koženém křesle vedle Olgy a bavil se tím, že na cucky trhal papírový ubrousek. Tereza, která seděla naproti Olgy, ho pozorovala s téměř mateřskou něhou - to bylo to, co Olze naprosto chybělo. Pak se Tereza znovu podívala na svou nejlepší kamarádku a vytrhla ji ze snění tázavým pohledem.
"Takže, Oag?" usmála se a lokla si drahého aperitivu. Vrhala svůdné pohledy na číšníky, kteří přicházeli se stále novými sklenicemi alkoholu a se zadostiučiněním sledovala, jak se pod náporem jejích feromonů potí.
Olga se zachechtala a pak řekla: "Že tě to ještě stále baví."
"Já se spíš divím, že to nebaví tebe. Mít tvůj ksichtíček..."
"Kašli na můj ksichtíček," začla už vážně Olga. "Potřebuju pomoc. Jsem v průseru."
Tereza zavrtěla hlavou. "Je ti už alespoň líp?"
"Jo, je mi skvěle. Dík. Poslyš," zesílila hlas, aby mohla uvažovat věcněji, "teď fakt potřebuju pomoc. Pohádala jsem se s matkou."
"Ale né!" předstírala Tereza údiv, pak zase změnila hlas na dokonale jízlivý a dodala: "Už zase."
"Jo," přikývla odevzdaně Olga, "a znamená to, že teď nemám nikoho, kdo by hlídal Matyáška. Boss mě vyhodí, a já tu práci potřebuju."
Tereza se zamyslela. "Trochu času máš," uvažovala, "můžeš říct, že jsi nemocná. Dá ti tak... týden."
Olga obrátila oči v sloup a vydechla: "Já potřebuju pomoc."
"To už jsi říkala. A říkám ti, že je jen jedna možnost, na to snad ani nepotřebuješ mě."
"Jaká možnost?"
"No, osobní asistentka přece!" zavrtěla hlavou Tereza. "Oag, snad už jsi chvíli na světě. To ví všichni. Kdejaký sedmnáctiletý kluk..."
"Cože?" zarazila se Olga.
Tereza se zachichotala. "Chtěla jsem svést řeč na něco zajímavějšího, než jsou osobní asistentky," vysvětlila. "Co třeba ten tvůj nový kamarád?"
Olga pohodila hlavou. "Co ty víš o Robertovi?"
"Jen to, co ví všechny holky z Fairy," smála se Tereza. "Barmanka není zrovna mlčenlivá osoba. Ale neboj, všechny ti závidíme. Cvaknout taxík a dovézt tě až domů, když je ti špatně, to by neudělal žádný vyzrálý muž. Muž - hezké slovo - , protože se vrátil do klubu a zeptal se barmanky na tvoje číslo, i když nám to přišlo divný, protože tě přece vezl domů, tak se na něj mohl zeptat tebe. A pak odešel a Hana říkala, že ho zná, protože je to syn majitele škrobárny, toho bohatého chlapa, co sedává vždycky v rohu a chodí tam jen se svou manželkou - tou mladou, co vypadá trochu jako Gwen Stefani, však víš, ne? Nevíme, jak se jmenuje křestním, ale jeho otec je Natan Pírko. Divný jméno, co? A holky říkaly, že ten jeho syn je hrozně vtipný a jezdí v rudém Alfa Romeo. A myslím, že ta jeho jizva je nehorázně sexy, pokud chceš znát můj názor."
"Už dost," zarazila ji Olga. "Jsi fakt blbá."
"Co je?" nechápavě zírala Tereza. "Co ti zas je?"
"Teri," zhluboka se nadechla Olga, "já... nemám zrovna čas kluky. Jestli mi rozumíš. Mám tři týdny na to rozhodnout se, co udělám s tím mým... problémem... a taky nemám komu strčit Matyáše, pokud nechci shnít doma, což fakt nechci, takže... bych ti byla vděčná, kdybys třeba - přestala mluvit o Robertovi a - a... No prostě přestala mluvit." Nic po tobě nechci, pomyslela si zuřivě. "Musím jít," řekla pak.
"Jak chceš," zasyčela Tereza, vlepila Matyáškovi pusu, pozdravila, ale spíš jen do okolí, a odešla.
Olga přemýšlela, jestli je to v ní, nebo je jen náhoda, že se všichni začínají chovat jako totální debilové. I Matyáš.
"Přestaň to rvát na cucky," obořila se na něj vztekle. Zmateně se na ni podíval.

Potřebovala osobní asistentku. Její internetový vyhledávač zřejmě nechápal, že ji nepotřebuje na sex a když už našla jednu firmu, která vypadala solidněji, zjistila, že nabízejí pracovníky ve městě čtyři sta kilometrů daleko.
Zoufale se podívala na Matyáše, který seděl na zemi a mačkal tlačítka dětského mobilu.

Ve vší zoufalosti si podala inzerát na internetové stránky. Bezplatně a rychle. Jako kontakt uvedla jen e-mail. Podmínky byly jasné - mladá, schopná žena, která má ráda děti a je přizpůsobitelná. Praštila do enteru a šla si udělat čtvrtý hrnek kafe. Bylo už deset, zhrozila se.
Uložila Matyáška ke spánku a zhasnula v pokoji.

Pustila si televizi. Zrovna běžel jeden z nejblbějších hororů, které kdy byly natočeny. Létal v nich chlápek se sekyrou a sekal každého, na koho narazil. Pak se mu jedna odvážná dívčina postavila a přemohla ho. Happy end, začala chodit se svým milovaným chlapcem, závěrečná scéna na polibek těch dvou, titulky, Olga se zaradovala, že teď bude konečně nějaký kvalitní pořad, které začínaly vždycky pozdě v noci, a začal druhý díl tohoto hororu.
"Ach," řekla Olga nahlas a šla si udělat pátý hrnek kafe.
Brzy se vrátila k počítači, kde na ni čekaly čtyři nové zprávy. Když se vytvoří nový inzerát, dá se jako první hned na první stránku a tím pádem je také nejčtenější. Toho se dalo dobře využít.
První nabídka vypadala nadějně. Pocházela od dvacetileté dívky, která se po maturitě nedostala na vysokou, a proto rok počká, bude se učit, a pak to zkusí znovu. Bydlela dost daleko od Olgy, ale bylo to blízko zastávky přímého spoje k jejímu bytu. Jako zpětný kontakt bylo připojené icq číslo, adresa a telefon, Olga si všechno pečlivě zapsala a otevřela další mail. Čtyřicetiletá paní, které děti odešly do ciziny, nebo na vysokou, rozvedená, takže celý den sama doma, která by ráda něco dělala a starost o Matyáše se jí zdá perfektní. Olga si její mail zapsala, přečetla třetí zprávu, která byla s tou čtvrtou téměř totožná; obě pocházely od dvou svobodných, nezaměstnaných matek, které zoufale potřebovaly peníze. Olga pociťovala hlubokou lítost. Měla šanci některé z nich usnadnit život, velice zásadně. Zapsala si jejich telefonní čísla a mailové adresy a pak se přihlásila do icq, aby následně zadala číslo té dvacetileté holky. Nebyl čas se jakkoli rozhodovat, se všemi čtyřmi si sjedná pohovor. Nejlépe hned zítra. A začne hned teď.
Přezdívka té holky byla ,Moonlight,' což vypadalo na další holku natolik zažranou do fantasy, že se nedokázala naučit ani na vysokou. Olga se v první chvíli zarazila. Pak ale všechno odenterovala a shledala, že Moonlight je online. Zpětně mrkla do jejího mailu a hledala jméno - ano, Kristýna Fialková. Co je to za jméno? Jak z románu.

Zažádala o autorizaci a napsala formální "ahoj." Tím se nedalo nic zkazit. Zřejmě.
Ahoj, vy budete má potencionální zaměstnavatelka? odepsala bleskově. Takže psát umí.
To jsem já, odpověděla. Můžu ti položit pár otázek?
Jen se ptejte, přišlo.
Olga držela prsty nad klávesnicí a nevěděla, co napsat. Na co se jí vlastně chce zeptat? Co vůbec chce, aby dělala? Na to jsem měla myslet dřív, kousla se do rtu. Ticho trvalo moc dlouho. Byl čas jednat.
Máš zítra čas? poslala Kristýně.
Celý den, napsala.
Tak tedy, v kavárně Dana na náměstí?
Kdy?
V jedenáct, hodí se ti to?
Skvěle, budu tam.
Olga svým skelným pohledem zírala do monitoru.
Tak tedy dobrou noc, vyťukala.
Dobrou noc.

Kristýna Fialková sklopila notebook, který by se měl za minutu a půl sám od sebe vypnout. Sešla po schodech dolů, do skromně zařízené kuchyně, kde bylo všechno, co tam mělo být, ale všechno nejlevnější. Pohladila kočku černou jako uhel, která se kolem ní protáhla s prosbou o mléko.
"Mléko není, číčo. Taky bych si dala."
Otevřela malou, šedou ledničku a pohlédla tváří v tvář prázdnotě. Nebyla nakupovat celé týdny. Dojížděla poslední zbytky zavařeniny a a pila vodu z kohoutku.
Ale jestli to vyjde dobře, bude mít už brzo práci. Možná že ta ,Oag,' nebo jak se jmenuje, je její nadějí na zachování posledních zbytků důstojnosti, které jí ještě zbyly.