V Objetí Temnot – Akt V. – Objímám temnotu

V Objetí Temnot – Akt V. – Objímám temnotu

Scéna 1

Zeď. Noc.
Helena stojí na Zdi v masce slunce, připravena k tanci.
Cvičitel sedí na střeše domu u zdi za Helenou s bubny v rukou.
Skupiny vojáků jsou schovány za zdí a ve vodních kanálcích a křovinách u Zdi ze strany Říše Světel.
V dálce z Říše Temnot se začne ozývat šramot a skřeky nestvůr.
Helena se postaví čelem k Říši Temnot.
Z lesa se začnou vynořovat nestvůry.
Cvičitel začne bít do bubnů a Helena začne tančit rituální tanec. Nestvůry postupují pomaleji.
Vojáci za Zdí vzhlížejí ve strachu k Heleně.
Helena tančí s očima upřenýma k nestvůrám.
Nestvůry se zarazí několik kroků před zdí a nemohou dál.
Vydávají skřeky a vrčí na Helenu.
Jeden voják vzhlédne k Heleně. Ta zachytí jeho ustrašený pohled.
Helena se nejistě otočí směrem k Říši Temnot. Letí na ni hrozivá nestvůra ve výskoku. Helena zavře oči. Nestvůra ji jednou ranou pařátu smete ze Zdi. Helena dopadne na zem o kus dál.
Cvičitel zakřičí:

CVIČITEL: Heleno!!

Zahodí bubny a běží k ležící Heleně, jeho výkřik se však ztratí v řevu vojáků Říše Světel. Ti vyrazí do boje a nestvůry, skákající ze zdi, začnou napadat různými zbraněmi s motivy slunce.
Nestvůry se brání. Dojde k prvnímu krveprolití na obou stranách.
Nestvůry seskákají ze Zdi a vojáci z domobrany vesnice u Zdi ve strachu ustoupí. Je vidět, že některé nestvůry to ještě více popudí a začnou na ně skákat.
Jeden voják z Říše Světel vypadá jakoby nejevil emoce a nestvůry jej nenapadají. Proto kosí jednu za druhou.
Nestvůry nakonec zatlačí vojáky dál od Zdi. Celá Zeď je teď pod jejich kontrolou. Potůčky a zelené hájky těsně u Zdi se zbarví krví.
Cvičitel se sklání nad Helenou. je nehybná, z úst a nosu jí teče krev. Obejme ji v náručí.
Na Zdi se objeví bosé dívčí nohy.
Nestvůry zpozorní. Vojáci nevědí co se děje, a tak také stočí pohledy na Zeď.
Na Zdi stojí nahá dívka s tělem plným modřin. Na hlavě má pospravovanou rozbitou masku slunce, která je na některých místech doplněná kusy masky měsíce.
Cvičitel, vzhlížející od mrtvé Heleny, v šoku otevře pusu.
Jeden voják z říše Světel zakřičí:

VOJÁK: Zrádkyně!

Vojáci vyrazí na steč na Zeď. Nestvůry jim však zastoupí cestu a útok odrazí.
Všechen povyk ustane a všechny oči se upřou na dívku na Zdi.
Dívka začne tančit. Zprvu se zdá, že tančí rituální tanec světla, žádná nestvůra však ani nezavrčí. Její tanec však provázejí divoké, vyzývavé a drzé pohyby. Zatímco na tvářích vojáků se zračí výraz beznaděje, z pohledů nestvůr lze vyčíst zalíbení.
Nestvůry začínají jásat, jejich jásot se mění v rytmické pokřiky a dívka na Zdi začne tančit do jejich rytmu. Její tanec teď připomíná veselé domorodé rytmické tance.
Nestvůry samy začnou poskakovat, vesele chrochtat, hvízdat nebo bzučet. Vojáci je jen strnule sledují.
Jedna nestvůra skočí na Zeď těsně vedle tanečnice. Dvě další to udělají po ní. Nestvůra, stojící vedle tanečnice ji jen pozoruje, netančí, nekřepčí, jen strnule stojí (ostatní dvě křepčí s ostatními).
Tanečnice ve vášnivém víru tance padne nestvůře kolem krku.
Všude kolem Zdi se rozezní veselý pokřik nestvůr.

Konec pátého aktu.