Minulost tě dožene

„Jessy, pojď už dolů! Musíme už jet,“ volá Ginger svou šestnáctiletou dceru.
„Vždyť už běžím,“ odpověděla otráveně. „Copak hoří?“
Jessica McNeil, šestnáctiletá puberťačka, která právě ukončila střední školu, musela odjet s rodiči na dovolenou. Její, o pár let starší, bratříček Alex jel na turné se svou skupinou, proto se této cestě vyhnul. Pro ni to byla nespravedlnost, protože měla přes léto dohodnutou cestu nádhernou plachetnicí s partou holek. Chtěli oslavit šťastné ukončení střední. Samo sebou by jeli i kluci, bez nich by to nebylo ono. Jenže jakmile se rodiče dověděli, že těch kluků je poměrně více než holek, cestu ji zakázali a teď musí s nimi. Jess už není malé dítě. Je zasněná mladá dáma a má své věrné kamarádky, a chce svůj život. Rodiče to bohužel nedokážou zcela pochopit a zachází s ní jako s dítětem. Takoví jsou ale všichni rodiče, bez ohledu na stáří jejich dětí.
„Pojď a nezdržuj už!“ Křičel netrpělivě Henry, její otec, který není věčně doma díky své práci policisty. Ráno se minou v kuchyni a večer všichni dávno spí, když se vrací z těžkého dne domů.
„Tak jeďte, já tady klidně zůstanu,“ pokusila se o vtip, ale moc nevyšel. Pořád doufala, že třeba ještě ustoupí a nechají ji doma. Marně. Byli přísní, pokud se to týkalo výchovy Jessicy. Pokud šlo o Alexe, ten už před časem dospěl natolik, že si mohl o životě rozhodnout sám. Jess si musí ještě nějaký ten čas počkat.
„To určitě. Nasedej!“ Přitvrdila matka. Ginger McNeil, skoro čtyřicátnice, vyrůstala na venkově na strýcově farmě, když jí umřel otec. Její maminka umřela při porodu, takže otec byl její velkou oporou, kterou ale po čase také ztratila. Poté, co se seznámila s Henrym, odjela do města a začala žít nový život. Jess měla ráda oba rodiče, ale matka k ní byla prostě blíž už jen tím, že s ní strávila většinu času, když zrovna otec někde pracoval.
Jess hodila svůj poslední poloprázdný kufr do vozu a líně nastoupila na matčin nezlomný příkaz.
Rozjeli se a Jessy viděla znuděné léto před sebou. West Palm Beach se za ní neodkladně vzdalovalo. Domy, pláž a nakonec i celé město zůstalo kdesi vzadu za vyleštěným sklem, ráno umytého, vozu. Jeli několik dní a při zdlouhavé cestě se střídali v řízení. Občas k volantu pustili i Jessicu, která měla teprve krátce řidičák. Řídit a sledovat okolí zepředu pro ni bylo klidnější, než sedět vzadu a nečinně koukat, jak čas ubíhá a nemůže jej zastavit nebo ještě lépe vrátit.
Zbývalo pár hodin k hranicím Kanady. Pomalu se začalo rozednívat. Na pravé straně obzoru začaly vykukovat první sluneční paprsky. Za pár chvil začne další zdlouhavý den plný hamburgerů v pytlíku a teplé koly. Jess z počátku jízdy nemohla usnout, ale k ránu se jí to nakonec podařilo. Dny za volantem vyčerpaly i Henryho s Ginger. Všichni už si přáli zaparkovat v cíli, ale člověk bohužel neumí lusknout prsty a v mžiku se objevit na jiném místě v jiném státě. A letecky by to podle rodičů nebyla taková zábava.
Projeli městečkem, kde konečně mohli zajít na pořádné teplé jídlo. Jess se marně pokoušela při každé zastávce utéct a nasednout na autobus zpět na Floridu, ale otec ji střežil jako oko v hlavě. Nebyla naděje. Její kamarádky si užívají kdesi na lodi, zatímco ona…
„Už se konečně smiř s tím, že zítra budeme na místě. Je bláhové myslet si, že se teď otočím a odvezu tě domů,“ ujasnil otec Jessiinu situaci.
„Vždyť víš moc dobře, že jste mi o létě rozhodli vy sami. Měla jsem své plány, tak se nediv, že mě to nebaví jet celé dny, abych se dostala tam, kde ani nechci být,“ hájila se Jess.
Rozhovor byl ukončen, jakmile servírka přinesla oběd. Henry a Ginger si vskutku vychutnávali každé sousto pořádné porce jídla, aby spravili chuť svému žaludku po nesčetných porcích hamburgerů a hranolek na cestě. Jess jen tupě zírala na talíř před sebou a vidličkou přehazovala brambory po celé ploše talíře. Po otcových slovech ji přešla chuť i na jídlo. Žaludek mohl protestovat, jak chtěl. Jess byla myšlenkami doma v Palm Beach. Raději vyšla z restaurace a opět se uchýlila na zadních sedadlech vozu.
Po dvou hodinách, kdy Ginger a Henry v obchodě nakoupily různé lahůdky, opět vyrazili na dlouhou cestu. Jess pozvedla zrak k okénku a pozorovala poslední známky budov před hranicemi Kanady. Vypila láhev vody na zklidnění prapodivných skřeků v břiše. Únavou a hladověním nakonec usnula a ani ji to netrvalo dlouho.
Náhle ji probudil hluk jedoucího auta, které je vzápětí předjelo. Uvědomila si, že tohle auto už někdy viděla. Ovšem! Stálo na parkovišti u restaurace, kde obědvali. Neustále se vzdalovalo a přibližovalo celou jejich jízdu. Vozidlo prudce zabrzdilo a zablokovalo jim cestu. Otec rychle sešlápl brzdu, až se málem střetl hlavou s předním sklem, ale brzdy zabíraly strašně pomalu. Vůz zastavil těsně před hrozným nárazem.