Minulost tě dožene

Slunce pálilo nad hlavou a značilo poledne, když z dálky uslyšela motor auta. Málem by projelo okolo bez povšimnutí, kdyby si muž sedící v něm nevšiml prázdného auta a jakých si těl vedle na zemi. Prudce zabrzdil, až se za autem zvířil velký oblak prachu, když se zvedal hustý a sluncem vysušený písek z cesty. Vrátil se zpět a hbitě byl u ležících těl. Hmatem zkontroloval tep na zakrvácených tělech. Uprostřed ležela dívka, napohled bez zranění. Žije.
„Slečno, jste v pořádku? Co se tady stalo?“ Děsil se mladík nejhoršího. „Proberte se!“
Chytil ji kolem ramen a posadil ji vedle sebe, ale Jess se mu ze sevření rychle vymanila a snažila se utéct.
„Nechejte mě být, já nic nevím. Prosím!“ Brečela nepřestávajíc utíkat. Muž se dal do běhu, aby ji zastavil. Po chvíli ji snadno dohnal. Jess se snažila bránit, ale síly ji docházeli a smutek ji zeslaboval ještě více. Dehydratována sluncem nad hlavou nakonec pocítila slabost v nohách, které se jí podlomily.
„Já vám nic neudělám, pojďte se mnou,“ uklidňoval ji. Jess dovolila neznámému muži, aby ji podepřel a učinil, jak chtěl. Jess přestala cítit nohy a bez podpory neznámého muže, by se rychle skácela k zemi. Zastavil a vzal dívku do náručí, když viděl, že každý krok je pro ni nade vše síly. Došel k vozu a položil dívku na zadní sedadla. Zatímco Jess ležela, muž zavolal policii vysílačkou ve voze, z čehož poznala, že i on je pravděpodobně policista.
„To jsou…byli vaši rodiče?“ opravil se a Jessica pouze přikývla a pokoušela se potlačit další slzy.
„Je mi to líto, slečno,“ soucítil s ní. Dokázal si představit drastickou scénu, která se zde musela odehrávat. Netrpělivě vyčkával příjezdu policie, která si dávala načas.
„Promiňte mi, ale představím se. Jmenuji se Michael Nico a jsem policista. Jak vy?“ Bylo mu sice nepříjemné ptát se jí teď na cokoli, ale snažil se o komunikaci a změnu jejích myšlenek.
„Jessy, jmenuji se Jessica McNeil,“ bylo to jediné, co řekla a opět nastalo nepřestávající ticho.
Za okamžik přijížděla policejní vozidla. Ještě než zastavily u dvojice volající o pomoc, nabrala Jess dostatek síly, aby mohla vstát a projít ke skalám, které byly skoro všude okolo silnice. Posadila se na mohutný balvan, sklonila hlavu do dlaní a nehnutě přemýšlela, co teď bude dělat. Přicházela ji na mysl pomstychtivá myšlenka, kterou nedokázala zahnat a ani to v této chvíli nechtěla.
Muži v uniformách mluvili s Michaelem Nicem a několik jich ohledávalo prach na zemi a sbírali jakési předměty. Náboje. Věci, které způsobily smrt obou rodičů. Naneštěstí nemohou tak snadno a rychle sebrat ty vrahy, kteří ohavný masakr spáchali.
Policista s Michaelem se podívali Jessiiným směrem. Hovořili o situaci, v jaké ji na místě našel. Pomalu se zvedla a kráčela k nim. Když došla před ně, představil ji Nico šerifu Pikirdovi. Požádali ji, aby si sedla a nemusela tak sledovat, jak nakládají těla mrtvých do koronerova vozu. Po prohledání místa činu a pořízení důležitých snímků, nasedli do vozů a jeli do nejbližšího městečka. Cesta trvala asi půl hodiny, než v dálce spatřila špičky střech. Netušila, že první město je blíž, než myslela.