Olga (5)

Kristýna Fialková hladověla už celé dny. Včera měla Asijskou polévku z čínského bistra Mekong, které platilo za nejlacinější fast food vůbec, a předevčírem měla sójový rohlík. Její přirozená boubelatost se vytratila, když Kristýna utekla z domova od svých rodičů na místo, kde by ji nikdy neměli najít. Bylo na druhé straně města a aby ji nikdo nemohl hledat, zanechala dramatický dopis na rozloučenou, v němž popisovala, jak všechny nenávidí a že chce začít nový život.

Byt patřil jejímu bývalemu, jehož mrtvola teď ležela někde hezky u dna dalekého rybníka. Tam nikoho ani nenapadne ho hledat. Karel neměl žádné přátele a před rokem udělal to samé, co teď Kristýna, jen měl byt, do kterého by se přestěhoval. Kristýna se k němu nastěhovala jako napůl přítelkyně, napůl otrokyně a po týdnu ho šesti bodnými ranami sprovodit ze světa. Nebyl nikdo, kdo by ho hledal. Nebyl nikdo, kdo by se o zoufalém činu Kristýny dozvěděl.

Pochopitelně to Kristýna podvědomě plánovala. Utekla od matky, kterou nenáviděla, k majetnickému a žárlivému Karlovi. Jenže Karel se dá zabít; matka ne tak snadno. A navíc, Kristýna byla katolička. Vražda matky se nepromíjí - Cti otce svého i matku svou zní celkem jasně. S Nezabiješ si nikdo moc velkou hlavu nedělá. Ani Kristýna.
Už to jsou dva týdny, co utratila zbytek Karlových úspor a i předtím moc nejedla. Do této chvíle se z ní stala úplná tyčka bez jakéhokoli gramu tuku, a proto potřebovala peníze na další nezbytné výdaje. Těžce vydechla a šla si sednout k televizi. Velmi křehké vztahy ji teda nikdy nebraly.

"Tož," řekla si nahlas. Pak si pomyslela, že se u ní začíná projevovat první stádium schozofrenie a další myšlenky už nevyslovovala. Taky se lekla svého hlasu. Byl to první lidský hlas, který slyšela za poslední hodně dlouhou dobu.

Přepnula program a objevila se scéna z druhého dílu nějakého laciného hororu. Odvážná dívčina křičela ze strachu v tajemné kobce a rázným krokem k ní přicházel muž se sekerou.
"Myslela jsem si, že jsem tě zabila!" řvala na něj odvážně posledními zbytky odvahy a spíš i smířením se smrtí. "Měla jsem tě rozdupat podpatky!" zavrčela, když se k ní přiblížil a nožem jí začal přepiovávat provazy, jimiž byla spoutána. Muž odhalil zářivé upíří tesáky a kousnul ji do krku. Pak z ní začal strhávat oblečení, ale to se již dívka nebránila; padla mu bezvládně do náruče a z krční tepny jí začala vystřikovat krev.

Kristýna se na to dívala s jedním obočím pozvednutým; viděla hodně pitomostí, ale tohle byl extrém. Zvlášť, když scéna skončila a kamera najela na líbající se pár, jehož mužská část se snažila té ženské stáhnout sukni a ta se bránila, leč líbala stále vášnivěji. Kristýna byla dívka bez předsudků a porno jí nikdy nevadilo, ale když se vášnivá scéna pomalu měnila v opravdu tvrdé porno, přičemž mladík dívku při kopulačních pohybech bodal steakovým nožíkem, který si vytáhl z kapsy dávno svlečených džínů, přepnula Kristýna program.

"...a také se k nám ženou přívalové deště. Mrznout ještě dlouho nebude, a obávám se, že Vánoce nebudou na blátě - " hlasatel se uchechtl vlastnímu vtipu - "ale na vodě!" A znělka konce předpovědi počasí byla doprovázena hurónským smíchem meteorologa.

Kristýna se zadívala na kočku, jako kdyby nevěřila vlastním očím, a pak vydechla. "Nevadí, že prší," řekla kočce, "hlavně když nesněží."

Kočka se schoulila na pohovce v němém souhlasu a začala vrnět. Kristýna si ji přitáhla k sobě a hladila ji a sledovala stupidní reklamy na prací prášek, vložky a nové CD skupiny pěti desetiletých dívek.

"Možné je vše," napadlo ji a šla si lehnout.
Olga se ráno probudila do temného dne. Podívala se z okna, svět se dusil pod neprodyšnými chuchvalci té bílé hmoty, která přetrvá zřejmě až do léta, ale nepršelo. Déšť je osvobozující. Olga ho milovala.

Jenže nepršelo, a tak mohla Olga jen odevzdaně vstát, shodit ze sebe ten kus látky, který spíše odhaloval, než zakrýval, obléct si pracovní džíny a tričko, které si brala, jenom když se odhodlala pracovat; Matyáš zřejmě ještě spal, protože bylo osm hodin.

Hlasitě zívla a šla si do kuchyně udělat kafe. Otevřela chlebník, který svůj účel pravděpodobně nikdy neplnil, a vytáhla podezřele lehkou plechovku na kafe.

Otevřela ji a zaklela.

Jak mohla zapomenout nakoupit?

Jak mohla zapomenout na kafe?

Zorničky se jí zúžily, když se oslepila světlem z ledničky. Zbyla ještě celá láhev koly, ale té light, bez kofeinu.

Bez kofeinu.

Stejně nejsem závislá na kafi, zabrblala v duchu. Nesnášela závislosti. Snažila se být nezávislá na komukoli a čemkoli, na mužích, na kafi, na sladkém, a nakonec se jí to vymstilo, protože závislosti určují osobnost.
Nakonec z ní nebylo nic, jen mrazivě normální žena s dítětem a bytem; a pokud vůbec něco měla, nevěděla o tom.
Znovu vzdychla a šla se do koupelny nalíčit.