Labyrint II: Sářin návrat - 4. kapitola

Kde je hranice mezi skutečností a sny? Kde končí reálný svět a začíná svět fantazie? Existuje vůbec…?
Existuje.
Někde na pomezí lidské představivosti a důvěřivosti. Ten, kdo totiž věří, se do něj občas může dostat. Ne každý, ale možné to je. Nebo jej alespoň na prchavý okamžik spatřit…
Sáře Williamsové například stačilo pohlédnout z okna a onu pomyslnou mez do světa svých snů překročila. Ani sama nevěděla jak.
Vlastně věděla. Věděla, jak je možné, že se před ní ten imaginární svět otevřel, stačilo k tomu pouze předchozí vyřčení jistého zaklínadla, ale už netušila, jak se v něm octla. Prostě stála u okna a dívala se tam a najednou… najednou v něm i byla.
Každý svět vytvořený fantazií a představivostí člověka je jiný. Je jinak velký, jinak záhadný, jinak vypadá, žijí v něm jiní lidé, pokud tam žijí, a mnoho dalšího. Žádný se nepodobá, není stejný. Každý je originální, pouze jeden.
A každý se samozřejmě také jinak nazývá.
Ten Sářin svět se jmenoval celkem jednoduše a přesto podle ní kouzelně. A nejen proto, že kouzelný skutečně byl…
Labyrint.