deníček neschopné P.-I.část

22.ledna

ve škole mě to nebaví a některý holky a kluci mi říkají hnilec. Chtěla bych být nemocná nebo něco, jen abych nemusela chodit do školy

1. února

jela jsem na rehabilitaci ( musím začít už víc cvičit, protože mám luxací kyčlí, tak abych porád špatně nechodila)
Doma na mě otčím řval, vztekle jsem práskla dveřmi od dětskýho pokojíčku a rozbilo se mi sklo z knihovny. Škoda

15. února

o němčině si ke mně sedl David, protože bylo málo učebnic a učitelka už neměla učebnice, tak si půjčila od Davida. Odpoledne v autobuse se mě nějací kluci ptali na nákou adresu, pak když jsem vystoupila, mi zamávali z okýnka.

25. února

dnes mi řekla Kamila, že mě balí Petr. Nevím, jestli si dělala legraci, ale myslím se, že se mu asi líbím. Představovala jsem si, že mi to někdo řekne a dnes se to stalo!!!!! Bylo to první vyznání v mém životě. Vždycky se na mě Petr dívá.

1. března

dnes jsem se začala zajímat o sex. Celý večet ležím v knížkách jako je: Milá Sally, Otázky a odpovědi pro náctileté, Jak milovat a být milován

5. března

už mě to ve škole přestává bavit. Já nevím proč zrovná já musím mít takový problémy. Nemám ani jednu kamarádku, všichni se mi tady posmívají a štítí se mně. Dnes se mě Bára ptala, proč tak smrdím, jestli máme na mejdlo.
Na oběde ve frontě se Siváček ptal Petra,jak může vedle mě stát. Petr se zarazil a koukal se do blba

10. března

jsem nejhorší holka z celý školy.O přestávce, kdy musíme chodit povinně ve dvojicích ( já chodím samozřejmě sama ) dvě nány z vedlejší třídy za mnou furt courali a chichotali si. "to je strašná holka, podívej jak chodí, to je nejhorší holka z celý školy" slyším a je mi do pláče.

Doma na sebe zírám do zrcadla. Vypadám opravdu příšerně, ulízlé mastné vlasy, akné po celém obličeji, a navíc blbě chodím a všichni se mě štítí.

19. března

přijela babička, moje záchrana ! Líčila jsem ji smutně, jak se mi děti smějí." Petruško, musíš o sebe víc dbát, to víš, máma je nemocná a nemohla se ti tak věnovat a navíc je příšerná bordelářka, vždyť víš, jak tady musím vždycky o víkendech uklízet". No, jo ono se to řekne, dbát na sebe, ale jak, když to neumím?

20. března- moje narozky

ráno mě babička nejdřív nahnala do sprchy, pak mě učesala, svázala mi vlasy do zadu z čela a udělala culík. Dokonce mě i nalíčila. Když jsem šla do školy, tak slyším Sašu, jak volá na holky: "Moc jí to dneska sluší. Pojdte se na ni podívat". Holky mi blahopřáli a dali bonbonieru. To je jen pár holek, které se mi nesmějí. Při zeměpisu mě Holubská vyvolala k tabuli, ale holky hned začaly křičet, že mám narozeniny a že bych měla zkaženej den, tak mě poslala sednout. Přemýšlela jsem pak, že se o bonbonieru rozdělím s holkama, ale pak jsem si to rozmyslela.
Petr se na mě chvilkama díval. Uhnula jsem očima, ale dělalo mi to nesmírně dobře.

15. května

Rzdávali se třídní fotky.Chtěla jsem mít podepsanýho Petra, tak když procházel kolem mé lavice, tak jsem na něj opatrně zavolala: "Petře" " Podepíšeš se?" "Jo" Pak před další hodinou šel k mý lavici a velmi, velmi pomalu se zeptal: "Nemáš prosím tě dvě propisky ?" Při jeho otázce jsem si vychutnávala každý slovíčko, tak, že jsem měla příjemný pocit po celém těle, tetelila jsem se blahem.

25. černva

s odřenýma ušima jsem udělala přijímačky na Rodinnou školu. Jsem ráda, že už ta základka končí, i když nebudu vídat Petra. Myslela jsem, že něo mezi námi vznikne, ale za celou dobu se nic zvláštního nepřihodilo.