Zrůda 2

A ten chlapec má hodně ranné vzpomínky. Ta asi první je tato.
Mohlo mu být 2,5 roku. Pobíhal poblíž dětského hřiště. U hřiště rostl keř černého bezu. Chlapce zaujal a on se na něj tak trochu snažil vylézt. Přitom se škrábl větví na noze. Tekla krev.
Ta strašná úzkost, která jej zaplavila. Jak nebezpečné je žít. Na každém kroku číhá bolest. Copak takto má žít? Proč tady vlastně je? Proč bolest? Proč ta bolest, strach?
Snad celý život je o strachu. Později však měl projít strachy, které jej zcela spoutaly.
Jak divné je být na světě. Jak divné je potkávat se s lidmi a přitom jakoby nebýt jedním z nich.
Takový je život bez lásky. Ne bez lásky z vnějšku. Ale bez lásky zevnitř. Když člověk nemá nic, co by dávalo životu smysl. Totiž bez lásky. Jenom maličké chvíle, kdy chlapec pociťuje lítost.