Minulost tě dožene

Jess požádala Charlieho, aby ji na střelnici pomáhal s výcvikem. Vedla si dobře na to, že začínala a neuměla vůbec držet zbraně, natož přesně mířit. Rychle se učila. Dostala svou objednanou zbraň a s ní to šlo mnohem lépe. Dostala navíc sadu nábojů, ke které si později ještě dokoupila další dvě. Asi po dvou měsících, kdy byl kurz u konce, se rozhodla, že musí dál. Naučila se, co potřebovala a to znamenalo použít zbraň. Nemohla zůstávat déle, ač se jí sebevíc chtělo. Rozloučila se proto s Charliem, který ji neustále přemlouval, ať nikam nejezdí, že má dost času odjet jindy. Pokoušel se ji zdržet, ale marně. Jess byla pevně odhodlaná. A když si něco vezme do hlavy, výrazně se projeví její tvrdohlavá vlastnost. Vyjela žít další život s novými lidmi hodně daleko odtud.
Opět bez minulosti za sebou zanechala malé městečko a pokoušela se získat minulost, přítomnost i budoucnost úplně v novém světle. Jela dlouhé dny a dlouhé noci, než zastavila a pořádně se vyspala v posteli. Víc než týden pospávala v autě a bylo to docela nepohodlné. Projížděla krajinami, aniž by kdekoli zastavila. Jediné, co považovala za dobrý důvod, byla zastávka, aby nakoupila trochu jídla a pohonné hmoty do auta a mohla jet zase o kus dál.
Uběhlo půl roku, co odjela z domu, ale čas běžel tak rychle, že se jí zdálo, že je to sotva několik dnů či týdnů. Jela bez cílového bodu, bez mapy, aby zjistila kde je a jak daleko se vzdaluje od domova. Věděla jen, že čas neustále ubíhá a bolest v srdci nemizí.
Když byla na střední, rodiče ji povolili navštěvovat kurz sebeobrany, ve kterém se během uplynulého roku snažila přiučit dalšími cviky ve škole v New Yorku. Tvrdý výcvik a disciplína jí připadalo jako komandování a šikanování, ale brala to také jako samozřejmost. Byla v kurzu pro pokročilé a dařilo se jí po všech životních stránkách. K úspěchu jí nechybělo vůbec nic. Teda, skoro nic. Stýskalo se jí po bratrovi. Bylo těžké, rozhodnout se, zda má zavolat nebo ne. Když Alexovi zavolá, zjistí, kde je. I když, jakby mohl… Co když se ale přeřekne? To se nesmí za žádných okolností stát.
Zamkla dveře bytu, který si na čas pronajala a vydala se do ulic najít telefonní budku, jelikož majitel bytu nepovažoval za důležité vybudovat v bytě telefonní přípojku. Ale co, potřebovala na chvíli na vzduch. Nemůže sedět celý den doma. Zašla do metra a projela se několik bloků a zase zpátky. Na stanici se zastavila u telefonního aparátu, zvedla poškrábané sluchátko a vytočila číslo domů. Mezitím si všimla plakátu na vnitřní straně budky a sluchátko jí vypadlo z ruky.
„Nevěřím svým očím!“ Na plakátu bylo pět mladíků skupiny MIB, kde v popředí stál celý v černém ve slunečních brýlích Alex. Tak přece jen to dokázali. Dostali se vysoko a jsou z nich hvězdy. Mrzelo ji, že se nemůže radovat z jeho úspěchu s ním. Když byli ještě kompletní rodina, Jess si s Alexem, Nickem a Howiem ráda zazpívala, ale…co je? Vždyť je jich pět?
Ve sluchátku začalo zvonit. Po třetím zazvonění se z aparátu ozval hlas a křičel, kdo je tam.
Jess se vzpamatovala a přiložila opět přístroj k uchu.
„Haló, je tam Alex?“ Ozvala se stručně.
„Moment,“ sdělil příjemný hlas, který neznala. Mezitím, co čekala, si pozorně prohlédla skupinu před sebou a konečně si uvědomila, že skupina se rozrostla o další dva členy. Hmm, sympaťáci…
„Prosím,“ vytrhl ji hlas bratra z myšlenek. „Kdo je tam.“
Jessy mlčela. Nenacházela slov, když po těch dlouhých měsících uslyšela svého jediného bratříčka.
„Haló, je tam někdo,“ pokoušel se Alex navázat kontakt s druhou osobou na drátě. „Legrácky,“ naštval se a chtěl položit sluchátko.
„Ne, nepokládej to, Bone, prosím,“ řekla mu Jess jeho přezdívkou. Ona jediná mu říkala jeho přezdívkou.
„Jess?“ Když uslyšel její hlas, musel si sednout.
„Ano, jsem to já, bratříčku.“
„Proč ses tak dlouho neozvala? Kde celou tu dobu jsi? Jsi v pořádku? Není ti nic? Kdy se vrátíš? Mám o tebe strach! Je to půl roku, co jsi zmizela, a nikdo o tobě nic neví. Ten tvůj policajt Nico volá každý týden, jestli o tobě nevím něco nového. Proč jsi zmizela?“ Nepřestával s otázkami.
Jess se mu snažila vysvětlit, že je v pořádku, ale nevrátí se. Pořád není ten správný čas na příjezd. Ještě ne. V přístroji měla poslední drobné, proto musela ukončit hovor.
„Odpusť mi to Bone, ale musím už jít. Víš, jsem teď v New Yorku, ale zítra už odjíždím. Prosím, neměj o mě strach, budu v pohodě.“ Nestačil ji ani odpovědět a zavěsila. Tak přece jen řekla, kde je.
Kam vlastně jede? Ať se vrátí domů! Co jí chybí?…Rodiče, uvědomil si a vzpomněl si na její dopis a na pomstu, o které v něm psala.
„Volala Jess,“ pravil smutně Alex, když vešel do obývacího pokoje, kde seděli členové skupiny, pro které se stala rodinná vila nynějším bydlištěm. Není to dlouho, co rodiče odešli na onen svět, ale určitě by byli rádi, kdyby nezůstal dům opuštěný.
„Jak se má? Kdy se vrátí?“ Zjišťoval Howie, který měl Jess moc rád. Prožil s ním mnoho zážitků, hlavně když sprayovali výlohy obchoďáků a jiných obchodů. Prováděli tolik pitomostí, když bylo Jess asi čtrnáct. V té době se zrovna seznámili a o rok později začali hrát Alex, Howie a Nick, nejmladší z nich, jako trio po různých večírcích a klubech.
„Je v pohodě, ale neříkala, kdy se vrátí. Je v New Yorku.“
„Můžeme za ní jet!“ Navrhl Nick.
„Tak to nemá cenu. Říkala, že zítra odjíždí pryč.“ V pokoji nastalo ticho, které přerušil Brian, nováček z kapely.
„Kdo je Jess?“
„Je to moje mladší sestra,“ sdělil stručně Alex a odešel z domu.
„Co je s ním? Proč nikdy neřekl, že má sestru?“ Ptal se opět Brian a Kevin, druhý nováček, napjatě očekával odpověď, protože Jessicu také neznal. Přece jen se zde nastěhovali v době, kdy Alex zůstal v domě sám. Proto také nejprve navrhl nabídku o ubytování Nickovi a Howiemu, které znal už nějaký ten rok a teprve poté Kevinovi a Brianovi.
„Je jediné, co mu zbylo, když jejich rodiče zabili. Když jsme přijeli z jedné akce z Evropy, když jsme byli ještě trio, našel v pokoji dopis od ní, ve kterém mu psala, že odjíždí a ať ji nehledá. Byla u toho, když je zabili. Teď ji bude myslím sedmnáct let.“ Vysvětloval Howie.
„Vždyť je to ještě holka. Jak ji mohl dovolit odjet?“ Nechápal Kevin.
„Nemohl nic dělat. Měsíc se po ní pátralo, ale nikdo nezjistil, kde je. Snad se brzo vrátí,“ doufal Howie.