Minulost tě dožene

Ráno všichni spali, když Jess snídala. Napsala krátký vzkaz, jako vždy, když ráno odešla dříve. Nasedla do vozu a jela na smluvenou schůzku s Mikem.
Jessiina červená Cobra zaparkovala před policejní stanicí. Vešla dovnitř a namířila si svou cestu do kapitánovy kanceláře. Kancelář byl prázdná. Nikdo zde nebyl. Kde je Mike? Rozhodla se, že na něj počká a sedla si do pohodlného Mikova křesla a otočila se zády ke dveřím, aby mohla pozorovat rušný život za okny. Po chvíli uslyšela před kanceláří hlasy. Nemístná poznámka vyslovená ústy vysokého strážníka.
„Hej, Miku, u tebe v kanclu čeká nějaká kočka. Přiznej se, další na tvém seznamu?“ Museli být dobří kamarádi, když si dovolil tímto způsobem jednat s nadřízeným.
„Zklidni a neřvi tak. Jestli tě slyšela, je s tebou konec. A pro tebe to není žádná kočička,“ zastával se Jess. Nikoho jiného než Jessicu nečekal tak brzo.
„Snad se tolik nestalo,“ ustupoval policista a raději odešel na jiné vzdálenější místo, dál od rozhněvaného kapitána.
Mike se zastavil u stolku s kávou a nalil do dvou hrníčků. Jednou rukou si je podržel a druhou se pokusil otevřít dveře. Vešel do kanceláře a nikoho neviděl. Že by si z něj jenom střílel? To si odskáče!
„Tak další v seznamu? O tom jsi mi nic neříkal?“ Zaskočila jej, když se otočila v křesle za jeho stolem od okna.
„Ahoj, toho si nevšímej, jen tak kecá. Jsi tu brzo?“
„Jestli jsem tu moc brzo nebo máš ještě moc práce, tak já můžu odejít a vrátit se později. Myslela jsem, že nebude vadit, když dorazím o něco dřív. Nějak jsem nemohla spát, no tak jsem přijela,“ vysvětlovala Jessy a pomalu se zvedala z pohodlného křesla, kdyby měl náhodou ještě dost práce a musela opravdu přijít později.
„Vůbec to nevadí. Jsem rád. Ale budeme muset čekat poněkud déle, než dorazí i ostatní. Ještě jsem jim nestačil zavolat, v kolik se mají ukázat, ale pokud tady chvíli vydržíš beze mě, tak to hned půjdu napravit.“
Po nějaké době, a Jess se zdálo, že nekonečné, se Mike vrátil zpět. Poté ji zavedl do jakési místnosti o patro níž než kancelář. Za necelou hodinu se pomalu začaly scházet osoby, kterým volal. Zjistila, že pátá osoba je poslední. Sedla si tak, aby viděla na všechny. Mike si sedl vedle Jessicy.
„Tak jsme se zde všichni sešli a můžeme začít. Rád bych vám představil vaši novou kolegyni Jessicu,“ chytl ji za ruku a společně vstali.
Přistoupil k prvnímu členu jako při nějaké významné události a začal představovat.
„Tenhle chlapík je náš moudrý a nejstarší člen týmu Frank Coul. Je vynikající pyrotechnik a dokonale využije počítačovou síť, třeba i… nelegálně, ale jen v krajních mezích a z důležitých důvodů, samozřejmě.“
Muž čelem k Jess měl šedý plnovous, pěkný úsměv a okouzlující hnědé oči, ze kterých jen sotva někdo pozná jeho věk. Spíš naopak, vyznačovali mladost. Stařík se mile usmál a podali si ruce. Mike mezitím přistoupil k dalšímu.
„Jess, to je náš pilot Jack Scottly. Létá úplně se vším, co jde do vzduchu. Občas se ale zblázní a to ti radím, v tom případě s ním neletí radši nikdo,“ tiše se zasmál a podíval se na Jackův zkřivený obličej.
„Moc mu nevěřte, taky se občas zblázní. A navíc, vzducholodí jsem ještě neletěl,“ zahleděl se ji zpříma do očí a nahlas se rozesmál. Mikova slova bral z legrace.
„Zřejmě máte rád rychlost?“ Optala se Jess. Tenhle člověk se jí bude líbit, protože rychlost to bylo její motto.
„To máte pravdu. Ostatní se neumí dostatečně odpoutat a jen tak se pobavit. Neví, co je sranda.“
„Chápu, se mnou je to stejné. Rychlost člověka dokáže uvolnit, pokud si ji dokáže on sám pořádně užít.“ Rodiče ji k řízení zpočátku moc nepouštěli, protože z její první jízdy se málem nevzpamatovali, ale postupně si začali zvykat. Otci se její jízda zamlouvala. „Z téhle holky jednou něco bude,“ říkal Henry její matce, která nevěřila, že by šílená jízda přispěla k tomu, aby se stala někým.
„Tady sedí naše jedinečná mechanička,“ vytrhl Jess ze zamyšlení a ukázal na ženu kolem třicítky. „Dokonale rozumí všem strojům a každou sebemenší chybičku napraví mrknutím oka, což o ostatních říci nemohu. Vlastně ani o sobě.“
Žena, které chyběly čtyři roky do třiceti let, vstala a polichoceně se pousmála.
„To víte, chlapi prostě tvrdou práci nezvládnou, i když je to hračka. Bonnie Davson,“ představila se a potřásly si rukou. Jess její argument plně podpořila a přikyvovala s ní hlavou.
„Dost pomlouvání, takové blbosti si můžete nechat na později,“ vztekal se Mike, jako by mu to vadilo. Lichotil ji a ona urazila jejich mužský rod, proto se všichni přítomní muži mračili, ale Bonnie je raději přehlížela.
„Radši pokročíme dále, ano? Fajn! Jess, tak jsi měla čest poznat naši ukecanou Bonn. Jen doufám, že nebudeš tak výřečná jako ona. Další užvaněná ženská se vtípkama,“ stěžoval si Mike. Jess ho vůbec nepoznávala. Takhle se k ní ještě nikdy nechoval.
„Tohle je náš expert přes odposlouchávací a sledovací zařízení, Charlie Bessett. Dokonce jsem zjistil, že ho používá nejen pracovně. O tom si musíme promluvit později, ano?“ Charlie se překvapeně podíval na šéfa a přemýšlel, jak by mohl tuhle pečlivě utajovanou záležitost zjistit.
„Těší mě. A neberte ho moc vážně, občas se to stane. Tady to používá každý,“ vyslovil a okolí se začalo červenat. Nikdo se nepodíval Mikovi do očí, ale vztekle hleděli na Charlieho. Přistoupil k ní blíž a ztišeně pravil: „Tak si dávejte pozor, ať taky nenarazíte jako teď my.“
„Moc se z toho nevykroucej a nevtahuj ji do vašich blbostí,“ napomínal jej kapitán Nico.
„Poslední člen skupiny je Dean Pouly. Nejmladší člen, tedy až do teď. Teď jím budeš ty. Vyrobí všechnu potřebnou techniku do akce. V oboru speciální techniky je hotový kouzelník. I když, pokud jde o opravu, jak už jsem říkal, nejlepší je stejně Bonn.“
„To je fakt, ale nemusíš každému připomínat jeho chyby. Počkej, až nejdeme něco na tebe, dám to do rozhlasu. Nikdo není dokonalý, ani ty ne,“ dráždil jej a zároveň se šibalsky smál svému nápadu. Maličko se zastyděl, protože věděl, že se chová jako malý kluk a na šéfa měl pořádnou zlost.
„Tak se hned tak nerozčiluj, vždyť to není zas tak hrozné,“ omlouval se za své narážky Mike, ale moc to nepomohlo.
„S tím si můžeš jít někam, šéfíčku.“ Dean odepřel pohled od šéfa a dál si ho už nevšímal. Jess se z jejich chování začala chichotat, ale když se k ní mladík otočil, raději přestala.
„Je mi potěšením, že vás mohu poznat.“ Elegantně uchopil jemnou Jessiinu ruku a políbil ji. Jessy se usmála a trošku ucítila nával horka ve tvářích.
„Co tak vznešeně?“ Divila se Bonnie. „Začal jsi snad chodit do kurzu slušného chování?“
„Copak? Něco tě žere?“ Ironicky ji odpověděl. Pustil ruku nové kolegyně a opět se na ni neodolatelně podíval.
Nějaký čas popíjeli kávu a zjišťovali o sobě informace. Teda, dá se říct, že Jess přímo vyslýchali. Mike se však držel v mezích a otázky, které ji nevyhovovaly, se snažil zamlouvat. Nemohl dopustit, aby vyzvídali do detailů. Přece jen Jess nechtěla o sobě prozradit vše.