Minulost tě dožene

Jessy mezitím prošla mnoho zajímavých míst, ale pořád žádná stopa. Na jejím seznamu jí zbýval bar a banka v jeho blízkosti. V baru neuspěla jako v předešlých lokalitách. Pár domů za barem stála vysoká budova San Franciské banky. Velké prostory tohoto místa byly zaplněny klienty, bankéři, strážníky a dalšími zaměstnanci.
Jess přistoupila k policistovi z bankovní ochranky a vytáhla fotografie.
„Dobrý den, prosím vás, můžete mi pomoci?“ Zeptala se svým nejokouzlujícím tónem hlasu.
„Ale jistě! Co byste potřebovala, slečno?“ Strážník se na ni usmál. Roztomilý postarší muž se začínající pleší.
Jessy mu podala fotografie a zeptala se, jestli je v bance poslední dobou neviděl. Odpověď však byla záporná. Poslední foto přehlédl, jelikož bylo skryté pod prvním. Jess jej znovu vytáhla a doufala ve štěstí.
„Ano, toho jsem tady někdy viděl, ale nevzpomenu si kdy. Ano, určitě tu už byl,“ potěšil ji svou odpovědí. Nadšeně odcházela z bankovních prostor. Konečně se dopracovala k nějaké stopě, chválila se. Tahle banka bude nejspíš tou příští obětí… banka na Old Street.
Odpoledne se všichni členové sešli v jednom pokoji. Dean zde pracoval na počítači a pomalu si nevěděl rady, co dál. Vybíral ze všech bank v okolí. Od nejmajetnějších po zcela obyčejné zákazníky. Zjišťoval možnost rychlého nasazení policie ke každé z nich. Výběr se mu zúžil na tři banky, který měli čas patnáct minut, protože ležely v krajních místech města.
Bonnie se připojila ke sdělování informací: „ Jmenují se Armando Perez a Steve Engel.“
„Skvělé,“ prohlásil Dean zničený celodenním seděním v pokoji a prsty jej brněly z neustálého používání klávesnice. „Co dál?“
„Prodavačky ze supermarketu viděly u jednoho tetování tygra s iniciály, F.S.. Zatím ještě nevím, co to znamená, ale pracuji na tom,“ ozval se Charlie a čekal, jestli někdo neřekne, že by o F.S. něco věděl. Marně. Naprosté ticho.
„Super, iniciály,“ pronesl Dean ironicky. „To nic víc neřekla?“
„Ten druhý chlap si chce nechat udělat stejné tetování.“
„Dobře, zjisti kde! Poptej se ve zdejších salonech. Bez informování policie to bude lepší. Všude pouští ty prokleté sirény a nechceme přece, aby nám ještě před akcí zmizeli,“ ukončil pokyny pro Charlieho a otočil se k Jessice.
„Jak jsi pořídila?“
„Prošla jsem úplně všechny místa v seznamu a jen v bance na Old Street jsem uspěla. Muž z ochranky tam jednoho viděl. Nejspíš si obhlížel situaci v bance.“
„Tak to sedí. Půjdou na tu nejchudší banku. Přesto, že mají vysoké obraty, je to jedna z nejchudších bank ve městě. Vyhnou se problémům, protože policii potrvá čtvrt hodiny, než se k bance dostanou od oznámení alarmem. Řekl bych, že nebudou dlouho čekat a pustí se do práce. Zkusí to během tohoto týdne, aby mohli z města co nejdříve,“ dopověděl své tvrzení, vzal telefon a vytočil číslo na Franka. Stručně mu oznámil nové zjištění a vyčkával na nové pokyny.
„Denně bude někdo z vás hlídat v té bance,“ rozkázal Frank samozřejmost, kterou už každý dávno tušil.
„Zařídím to. Zítra se zase ozvu,“ rozloučil se a zavěsil.
„Zítra půjdou dva do banky a domluví se o pomoc s hlídáním s šéfem ochranky, aby nás bylo více. Policii zavoláme, až to bude nutné,“ sdělil Dean svým kolegům.
„Charlie, ty obhlédni ty salóny z východní strany a já ze západní. Dostanete mikrofony, abychom byli neustále v kontaktu.“

Ráno zašla Jess a Bonnie do banky a strávily zde celý den do zavírací doby, což bylo v pět odpoledne. Neustálé čekání je natolik unavilo, že jakmile přišly do pokoje a Dean je svolal k němu, myslely, že ho uškrtí.
Bohužel jim sdělil, že našli tetovací salón, který chtěli. Fridgieho Salon proto ty iniciály F.S.. Ke každému dílu se podepsal, aby lidé věděli, čí je to práce.
„Přišli jsme však pozdě. Ukázali se už včera a teď, když mají, co chtěli, už se znova neukážou.“
„Smůla,“ litoval pozdního příchodu Charlie.
„A jak se vedlo vám, vy naše holubičky,“ žertoval Charlie, ale nevyplatilo se mu to, protože získal od Bonnie pořádný pohlavek.
„Celý den byl klid. Až moc nudný,“ informovala je Jessy.
„Zítra tam půjdeš s Charliem. S Bonnie budeme hlídat vchod, kdyby náhodou. Zítra je pátek a banka sváží peníze všech obchodních zákazníků do trezoru,“ předvídal Dean. „Já budu u hlavního vchodu a ty u zadního, kde přijíždí transport,“ hovořil s Bonnie.
„Cokoliv musíte nahlásit. Musíme být na pozoru, protože u nich platí opatrnost nade vše, jak už nám Frank připomínal.“
Dokončil kázání a věřil, že každý pochopil, aby neriskoval bez pomoci. Nezapomněl dodat, že zbytek dne si mohou užívat svého volna. Po pár dnech práce to bylo poprvé a opravdu si odpočinek zasloužili všichni. Hlavně na zítřejší den potřebovali mnoho energie. Pár hodin pro sebe, pro odpočinek, to se vždycky hodí.
Při odchodu museli Deanovi nahlásit místo, kde se chtějí vyskytovat, kdyby je náhodou v nejnutnější situaci potřeboval povolat. Mikrofony si museli vzít samo sebou taky.