praxe 2

Když jsem večer došla domů nepřestávala jsem na Davídka myslet.Najednou jsem si připadal pitomá a taková nicotná.Ještě několik dní potom se mi uplně bránil.Trvalo to týdny měsíce.Vracela jsem se poškrábaná a pokousaná a přesto jsem chtěla získat jeho důvěru.Nevím proč ale něco mi říkalo že zase šlápnu za své hranice.A to přece miluji.Teď jsem sobecká.Tak moc bych mu chtěla pomoct.Sakra proč když byl malý ho týrali když už věděli jak na tom je.Je jako zvíře.Kouše,škrábe,klepe se při každém cizým doteku.Třeba když vezme do ruky něco co nezná upustí to.Když je to moc studené teplé nebo neví co to je odhodí to.Vždycky se krčí v koutku a sestra Alena mu dá papír a čárá.Má takovou tlustou propisku a na ní má ruzné barvy.Nevidí je a prstíčkama je přesto střídá.Má nějakou poruchu růstu a problémy s klouby.Trénuje tak motoriku a tak.Každý den jsem se vracela otřesena a zároveň poučena.Pořád a pořád jsem zkoušela nové a nové způsoby jak na něj.Nic nepomohlo.Až jednou si toho všimla Alena.
,,Už dlouho tě pozoruju jak se snažíš o jeho přízeň.Nedělej to odejdeš a bude pak smutný." Jen překvapeně zablikám očima a kývnu.Každý den uléhám do postele a divím se co nám připravý život za překvapení.Jednou když jsem se tam zase vrátila na letní brigádu poznal mě.Uklízela jsem hračky po ostatních dětech.Do hlavy jsem si vzala radu od Aleny už dřív.Od kreslení jakoby ho něco vyrušilo.Byl tak maličký a droboučký.Nasál nosem zachroptěl najednou jakoby mu hlavou šrotovali myšlenky.Vstal a dopotácel se ke mě.Zůstala jsem stát jako opařená.V drouboučké dlani držel svoji oblíbenou tužku a šel jakoby po čuchu.Zakopl o dřevěný vláček.Automaticky jsem přispěchala na pomoc.Nenásledovalo žádné kousání škrábání nic.Do ručičky jsem mu stiskla tužku zpátky.Nechal se zkusila jsem ho pohladit po těch černých vláskách a nic.Žádná křeč strach nic takového.Slzy mi vytryskly.Prostě jsem se normálně štěstím rozbrečela.Tolik měsíců snažení všeho přemýšlení strategických plánů a teď je to tu samo.Trošku byl odtažitý ale to protože cítil že pláču.Tentokrát jsem to byla já kdo se klepal.Řvala jsem jako malé dítě když mě přistihla Alena.Vzlykala jsem potichu a slzy polykala.
,,Děje se něco?" Změřila si mě přísným pohledem a když viděla moji ruku s Davidkovou do široka se usmála.Po tichoučku si sedla a Davidek zase natáhl nosem její parfém.Oba dva nás objala a mě bylo neuvěřitelně.