deníček neschopné P.-II. část

2. září- první den na RŠ

„Ahoj, můžu si sednout vedle tebe?“ Sednu si k drobné krátkovlásce. „Jo, můžeš“ Sedám si a dávám si závazek, že tady budu úplně jiná než na základce. Snažím se se svoji spolužačkou navázat kontakt. „ Jsi z Pardubic?“ vyjede ze mě. „ Podívala se na mě trošku udiveně“ „ No, jsem“ Bylo evidentně vidět, že nemá zájem se moc se mnou vybavovat. Řeknu jen, že jsem z Prahy a že tady v Pardubicích budu bydlet u babičky a na víkend budu jezdit domů. Pak už ji nechám na pokoji, Nemám dál odvahu si s ní povídat.
Holky se navzájem okukovali. Všechny holky byly odsud, jen já budu dojíždět. Třídní nám sdělila rozvrh hodin a v poledne nás pustila domů.

10. září

O přestávce holky seděli v hloučcích a bavili se o seriálu Pobřežní hlídka. Já samozřejmě seděla sama na lavici a neříkala nic, protože se na tenhle seriál nedívám, protože chodím spát brzo. Sousedka Marta co seděla vedle mě se přestěhovala k jiné spolužačce, se kterou se hned zkamarádila. Mě to nevadí, stejně jen buzerovala. Třeba, když jsme po vyučování zasunovali židle, tak procedila vždycky mezi zuby: „Zvedni tu židličku, ne?“ Nedošlo mi, že se židle zvedali, aby mohla uklízečka vytírat. Jsem asi tupec, no.
Večer u babičky sem si zapla Pobřežní hlídku, abych věděla o čem je. „ Petruško, už je pozdě, zhasni tu televizi, nebudeš vyspalá do školy“ slyším babičku. Jo, spát se mi chce, jenže o čem si budu zítra povídat s holkama, když nic nevím? Chci aspoň mít přehled o tom, co se v tom seriálu odehrává, abych aspoň něco zítra řekla, třeba, že ten herec David Hasselhoff je hezkej, nebo já nevím co????

11.září

Holky se samozřejmě dneska o seriálu dál bavili.
Ztrácím půdu pod nohama jde mi ztěžka navazovat kontakt. A taky nevím, jak bych se teď zapojila. A to, že je David Hasselhoff hezkej už řekl někdo jinej. Tak ani nevím, co k tomu seriálu dodat, abych ze sebe vypravila slovo. Hlavně, že sem na to včera do půl noci čuměla!!!

15. října

Celý den máme šití. Jsem z tý učitelky Blehový úplně na nervy. Dělali jsme vzorníček švů a musela jsem to 3x předělávat. „ Zase špatně, znovu to prosím tě předělej“ posílá mě sednout. Ostatní holky to mají už schválený a jedou v šití dál, jen já se stále patlám se vzorníčkem. Už mi to vysvětluje několikrát, jenže já mám úplně zavařenou hlavu a nejsem schopna pochopit, co po mě vůbec chce.

25. října

Ten vzorníček by jsem měla prý na 4-. Ke konci hodiny mi zase začala nadávat, ale dnes mi to bylo i v celku jedno.

15. listopadu

zase celý den šití a zase jsem si neuměla poradit se střihem kalhot.“Prokrista pána, vždyť ty máš i špatnou látku,to si nedávala pozor, co si máš koupit, proboha?“ Tenhle ten šev prosím tě přešij znovu“ vztekle mi to vypárala.“

Pak práskla dveřma a šla pryč. Ptám se holek, co s tím mám dělat. Holky mi ochotně radí. Aspoň, že jsou tu hodné holky.

„Ty si doma snad nic nedála, protože to není možný.“ Nediv se potom, že dám na konci roku návrh na nepostoupení do dalšího ročníku“,nadávala potom, když se vrátila. Je mi do pláče, ale držím se.. Nechci se rozbrečet před holkama.

večer
Nemůžu spát, celou noc se převaluju v posteli a brečím. Babička je okamžitě u mě a vyzvídá co se děje. S pláčem ji to po latencích řeknu.

16.listopadu

babička s dědou za Blehovou ve škole.Doma mi babička říkala, co si povídali. „Že mě má ráda, že by mě nevyhodila ze školy a že mi dá trojku v pololetí, že mi nemůže před holkama příliš ulevovat. Že ví, že ze mě žádá švadlena nebude, ale ty základní věci znát potřebuju a že se holek straním a že neví proč. A že někdy houkne, ale že si z toho nemám nic dělat.. Asi se bojí, baba jedna, proto ted obrátila a před babičkou mě chválí.pomyslím si v duchu. ) Už aby byl byl konec školní roku.