Author’s Challenge II- Ta z metra- 8.díl

S výrazem vpravdě užaslým se Honza zvrátil zpátky na polštář. Co to znamená? Umím číst myšlenky?
Matka si ho prohlížela ustaraným pohledem. Chudák. Takový šikovný kluk to byl. Jaké následky asi může ten záchvat mít?
,,Neměl jsem záchvat!‘‘ vyjekl Honza nahlas a matka se zatvářila poplašeně. Položila mu ruku na čelo. ,,Není ti špatně?‘‘
,,V životě mi nebylo líp,‘‘ odsekl. Paní Pokorná vedle něj ještě chvíli seděla a pak se rozloučila. Skrz okénko ve dveřích však Honza viděl, že nezamířila k východu, ale rovnou na druhou stranu k sesterně.
No skvěle. Ještě ze mě udělají blázna a skončím na psychiatrii.
Otočil se na pravý bok a prohlížel si ocelově šedou oblohu, slibující slušnou průtrž mračen.

Té noci spal neklidně. Převaloval se ze strany na stranu a několikrát se probudil.
Potřetí už to nevydržel a podíval se na displej svého mobilu. 1:34. Hlasitě povzdechl a hlavu si podložil dlaní.
Až potom si všiml postavy v bílém plášti v rohu pokoje.
Vyjekl a rychle se nadzvedl na loktech. Byl to jeho otec!
,,Tati? Proboha, co tady teď děláš?!‘‘
,,Tiše, Honzo,‘‘ položil si pan Pokorný prst na rty, a při tom pohybu vynikla baňka s tekutinou, kterou držel v druhé ruce.
,,Proč jsi přišel v noci?‘‘
,,To není důležité,‘‘ zavrtěl pan Pokorný hlavou. ,,Dobře mě poslouchej.‘‘
Honza se posadil.
,,Tohle,‘‘ pozvedl jeho otec baňku, ,,je esence, jejíž přípravě jsem zasvětil celý život. Její skladba je nesmírně složitý a dlouhý proces, při kterém se podaří získat pouze tohle množství.‘‘
Zakoulel baňkou a smaragdový obsah se rozpohyboval.
,,A k čemu to je dobrý?‘‘ zeptal se Honza opatrně.
Chemik nasadil triumfující výraz a v jeho hlase prosvítalo špatně skrývané vzrušení. ,,Tohle, tohle ti umožní vládnout nad všemi, mít absolutní moc!‘‘
,,Cože?‘‘ nakrčil Honza obočí.
Jeho otec malinko pohasl a zatvářil se netrpělivě. ,,Složení esence podmaňuje lidskou mysl. Ten, kdo to vypije, bude kolem sebe šířit pole autority a každý mu ve všem vyhoví. Esenci je však potřeba pít pravidelně, její účinky s největší pravděpodobností nejsou stálé.‘‘
,,Hm... a co já s tím?‘‘
Nevděčné děti. Pan Pokorný svěsil hlavu a pak se pronikavě na syna zadíval. ,,Esence je uložena v dolní laboratoři. Klíč není potřeba. Přemýšlej, Honzo...‘‘
A s tichým lupnutím zmizel.
Honza s prázdným výrazem zíral na místo, kde jeho otec stál.
K čemu mi to má být? Mít absolutní moc nad všemi...
Honza byl povahově spíš introvert a neměl žádnou potřebu mít autoritu. Tak proč...

S vyvalenýma očima se znovu posadil. Je to ono? Je to to, kam jeho otec mířil?
V tu ránu to bylo jasné. Potřeboval moc, aby mohl svrhnout Paroubka a nastolit mír ve vládě. Bylo to tak jednoduché a Honzovi to vlilo adrenalin do žil.
Dolní laboratoř? Hned ráno promluvím primářovi do duše a budu se snažit o propuštění. I když... nač čekat až na vizitu?