Smrtonosná Zbraň

V bezmračné noci se zrcadlil měsíc na kapotě zahraničního fordu, ujíždějícího po špinavé ulici L.A. Palubní deska ve tmě zeleně zářila. Řidič v černé bundě zahnul do vedlejší ulice a přibrzdil u přechodu. Blinkr se odrážel ve vitrínách dávno zavřených obchodů. Zastavil u nejbližší kavárny, která měla otevřeno. Černohnědá hříva se mu divoce vlnila. Pod tmavě modrou bundou měl rudou košili zastrčenou do světle modrých Levis džínsů. Uvnitř se posadil v nejzapadlejším rohu daleko od pohledů ostatních lidí. Objednal si černou kávu s žemlí. Zaflirtoval si se servírkou, ale zase osaměl. Čekal na svého informátora, byl tam přesně v půl jedenácté. Jeho svítivě modré oči těkaly po vedlejší ulici. Měl tajemný pohled a ženy mu říkávaly, že má pohled jako zvíře, těsně předtím než loví. Z uličky naproti se vypotácel vysoký hubený muž s kapucí přes hlavu.
„Dobrej. Můžu přisednout?“ oslovil ho příchozí v domluveném hesle.
„Ale jo. Čekal jsem tu na svou dívku, ale ta nepřišla, tak tu zapíjím žal,“ dokončil svou část řidič v tmavě modré.
„Uf. Už sem si myslel, že mě tam necháš stát celou věčnost Riggsi. Dnes ti to trvalo, než si se zbavil tý servírky.“
„Jo, je tu nová,“ mrk Riggs. „Co pro mě máš?“
„Všechno vypadá…no vypadá zatím stejně. Úterý p-platí, kde a kdy, to se ještě ozvu. Jo…“ protáhl slovo. „Někdo si objednal hlavu Jacka Collinse. Šušká se to po ulici. Chce ochranu a odvoz někam pryč,“ během řeči si nervózně mnul ruce. „Musel něco zjistit,“ mumlal si spíš pro sebe.
„Bucku, to nejde zařídit ze dne na den. Dej nám tak dva dny než to prosadíme u kapitána.“
„Ne, je to důležitý,“ řekl a zapálil si cigaretu. Mlčky mu nabídl a Riggs přikývl.
„Zkusím to hned ráno, to ti slibuju.“ Zapálenou cigaretu si chvíli zamyšleně prohlížel, pak pronesl. „Ale Vebster bude proti.“
„Hmm.“
Buck se podíval skrz sklo a díval se na něco, Riggsovy neviditelného, oči jako by měl ze skla.
„Půjdou i po mně. Určitě zjistí, že sem s vámi teď mluvil a zabijou mě.“ Ruce se mu divoce roztřásly.
Riggs se podíval ven a nikoho neviděl, ale uvnitř je pozoroval pár zvědavých očí. Chvilku čekal, ale když muž vytáhl mobil, nebo co to bylo, rozhodl se. „Počkej tady, ani se nehni!“ Šel pomalu uličkou jako, že jde za servírkou, zezadu si pomalu vytahoval zbraň.
Buck se za ním ani nepodíval a opožděně přikývl na Riggsův rozkaz. Tolik byl zapadlý ve svých myšlenkách, nejspíš i drogách.
Riggs prošel okolo toho tlustého čumila. Postavil se za něj, aby ho neviděl a bavil se servírkou. Zvědavec udělal chybu. Vyklonil se a pozoroval co Buck dělá. Riggs se otočil, kolenem ho nakopl do spánku. Berettu mu zaryl do žeber a druhou rukou ho chytil za rameno, aby se nemohl ani hnout.
„Tak co, jak se ti líbí v týhle kavárně? A nechtěl bys tu mít na placu pěknej bílej obrys? Mam otázečku…“
„Ježiši Kriste! Co to děláte? Já zavolám policii!“
„Jo policajty? Chlapečku já ti řeknu, co zavoláš. Hovno!“ Vytáhl peněženku s odznakem. „Vidíš ten odznak? Vidiš ho? Já sem policie! A teď mi kurva řekni co na mě a mího kámoše furt tak čumíš? Seš snad teplej? No seš?“ S každou větou víc zarýval pistoli a tiskl mu čelo na čelo. „Vopovaž se hnout.“
„Ne. Já tu čekám na svou dívku. Nepřišla, tak, tak…“
„To je debilní výmluva! Vymysli si něco lepšího. Proč nás sleduješ?“
Vzduchem prořízl zvuk výstřelu a tříštěného skla.
Riggs s šokem zjišťoval, že je nezraněný. Ležel na podlaze za sedačkou. Ten muž vedle něho taky, díval se na mokrý flek na rozkroku.
Riggs se ušklíbl. Vtom mu zatrnulo.
Buck! V jeho mysli se rozezněli varovné signály. Vyběhl zpět do rohu kantýny. Vysypané sklo a kaluže krve byly vidět už z uličky. Buck ležel na boku s dírou ve spánku, zíral na Riggse a ještě se mu klepala ruka v zápěstí. Bylo jasné, že je mrtvý.
„Kurva.“
Riggs si promnul obličej. Z ulice se začali scházet lidi. Střelec už je určitě dávno pryč. Vytáhl odznak z kapsy a rozkázal, ať se nepřibližují, že to je místo činu. Myšlenkami se však přehraboval v tom málu co mu Buck řekl.
„Dejte mi zavolat,“ řekl servírce. „A dohlédněte, ať tam nikdo nechodí, a na nic nesahejte!“
Ten zvědavec tam pořád ležel. Riggs ho popadl a postavil na nohy.
„Teď seš v pěkným průseru!“ Spoutal ho k trubkám od topení. „Ne, že si ho vodneseš.“
Šel k telefonu a vytočil číslo. Někdo si dával na čas a nechal to chvíli zvonit, než to vzal.
„Hej mladej, mam tu chlapa s dírou v hlavě. Sme ve Vernonu na E 38th St. V jedný kavárně na rohu. Jo, to poznáš, pošli sem kluky z kriminálky a pár těch pošuků s pinzetkama. Jo a, Vebstre, pošli sem šéfa. Dík, čekám tu.“

Vebster byl menší podsaditý černoch. Černé vlasy ostříhané na ježka. Přešel z armádních námořních jednotek. Takový nový vděčný parťák Riggse se zářivým úsměvem. Popichovali se, dělaly si naschvály. Bylo mu dvacet pět. Hnědé oči zkoumaly místo činu. V červené mikině s klokanem působí na chudé čtvrti jako doma, naproti Riggsovi v černé bundě a starých Levis džínách, jeho dokonalost však kazily nejspíše, podle Riggse, kalhoty a boty od smokingu.
„Ó,“ vykřikl Riggs. „Mladý pán se chystal na rande.“
Vebster to přešel bez poznámky. Pozdravil nepřirozeně potichu a klidně, svým hlubokým hlasem. Tvářil se zamyšleně a postupně přicházel na to co se asi dělo.
„Něco se posralo? Ňáká patnáctka ti nedala?“
„Jo, kuli tomu že ho mam tak velkýho a u tebe na to nebyla zvyklá.“
„Vyliž si, kuřecí hlavo.“
„Volal mi Jack. Hned po tobě. Opouští město, potom co sem mu oznamil, že Bucka dostali.“
„Kurva Jacku! To si mu neměl vůbec řikat, doprdele. Teď už z něj nic nedostanem,“ kopal Riggs vsteky do popelnice. ,,Do píče! Kretén, Jack je duležitej a bez něho to nedáme! Nedochází ti to?“
,,A měl sem držet hubu, aby se to dozvěděl od někoho jiného a my nevěděli kam se vypařl, jasný. A na dnešek mam domluvenou večeři. Drahou rezervaci,“ pokračoval Jack Vebster jako by se nechumelilo, „takže za chvíli vypadnu.“
Riggs dál nasraně kopal do popelnic.
„Debilní rapl.“ Ozvalo se od dvou kolemjdoucích policistů v uniformách.
„Co…vy posraný…“ dál se Riggs nedostal, když ho Vebster chytil za rameno. „Čuráci,“ ulevil si aspoň na jejich adresu.
„Uklidni se, dědo, nebo ti vyskočí tlak a co já tu pak s tebou.“
Riggs se otočil a měřil si Jacka rozzuřeným pohledem. Nakonec se uklidnil.
„A ty se chystáš na bál? Ta pravá, které padne střevíček,“ začal si utahovat Riggs, „se s tebou pak vyspí?“
Vebster mu doporučil, ať jde do prdele a ještě dál. Šli pro podezřelého. A cestou se pořád špičkovali. Seděl stále spoutaný u topení. Mokrá skvrna pomalu usychala, zápach se nesl daleko.
„Tady je ten pochcánek! Promluvíme si. Co ty na to?“ Riggs ho odemkl. Odvlekl do kuchyňky kavárny. Znovu ho spoutal k trubkám na stropě.
„Kápni božskou, kámo, a nebude to bolet,“ řekl vážně Riggs, očima ho přímo hypnotizoval, „proč, si nás sledoval, než to do mýho kámoše tvůj kámoš napálil?“
„Já nic nevim…“
„Aspoň nekecej. Dával si mu znamení? Řekni něco!“
„Já nic nevim…áááu!“
„Riggsi, nemlať ho!“
„Sorry, nemůžu si pomoct, když mi někdo lže. Zkus to ty,“ řekl Riggs. Zapálil si.
„Vidíš starouše? Je nasranej, nepříčetnej, neser ho a řikej, co víš.“
„Ale já nevim vo čem mluvíte…“
„Zkoušim to podobrym…“
„Sem nevinnej, kurva, nic sem neudělal!“
„Nevinná je jeptiška v továrně na kondomy, která si myslí, že vyrábí spacáky pro myši. Ty vole!“
„Já fakt nic nevim…áááu!“
„Vebstere…“
„Sorry, nemůžu si pomoct.“
,,Nešlo by to vyřešit bez násilí?“ řekl plivajíc krev.
,,Šlo by odpaňovat bez bolesti?“
Z muže už tekla krev na několika místech obličeje krev. Neměl sílu stát, nechal své velké tělo viset za zápěstí.
„Ok. Zkusíme to jinak. Jak se jmenuješ?“
„Manny…“
„Nechceš odpanit, Manny?“ zasmál se Riggs, když našel na stole opravdu velkou naběračku.
„Dobrý, na víc sem se vás dvou neptal,“ řekl Vebster.
„Takže, tlustej Manny, proč si nás sledoval?“ Riggs se naklonil blíž, vypouštěl mu do obličeje kolečka.
„Přišli jste mi zajímavý, nudil sem se při čekání na svoje děvče. Pozval jsem ji na večeři…“
„Riggsi, můžu s tebou mluvit? O samotě?“
„Ne,“ odsekl Riggs a při každé větě vypouštěl kolečka. „Zaprvé, si myslim, že by s tebou žádná nešla. Zadruhý, tady nemají kromě zákusků ke kafi nic k večeři. Zatřetí, řikal sem ti ať to na mě, kurva, nezkoušíš!“ Vyfoukl kolečko a pozoroval jak se vznáší kolem Mannyho hlavy. Pak vypustil další, které se Mannymu rozpustilo na čele. Ve stejné chvíli tam na tom místě přistála také naběračka.
V tu chvíli se otevřeli dveře. Kapitán vešel.
„Koukám, koukám, že vám řekl všechno a pěkně srozumitelně, s tou přeraženou čelistí…“ komentoval, zavírajíc dveře.
„On ji ale nemá zlomenou.“
„Ne? Tak brzo mít bude, vy hovada. Kolik toho řekl?“
„Jmenuje se Manny…“
„A to vás tak nasralo?“
Riggs i Vebster mlčely.
„Kluci, vy děláte pokroky, ale vypršel čas. Mam dobrou a spoustu špatnejch správ.“
„Nechceš se na to vysrat?“
„Přebírá to kriminálka, berou ho do vazby. Prakticky mimo nás. Jsme v prdeli. Ukecal jsem to, že nám bude k dispozici, až ho vyslechnou. To bude až za sakra dlouho, takže si musíme sehnat nový vodítka, jestli to chceme vyřešit dřív než oni a dostat k zásilce do úterý. Jim je do toho hovno, takových zásilek bude. Debilové.
Jedem pryč, Riggsi na stanici mi pak sepíšeš, co se stalo. Tlačí na nás čas a mrtvej informátor nás potápí ve sračkách. Tak se snažte najít a vyzpovídat toho…jak se…Jacka, Jacka Collinse, hodně rychle.“
„Rychle se ještě nikdo po sračce neutřel.“
„Jenom to neposerte kluci.“
Vyšli ven. Riggs se rozhlédl po restauraci. Reflektory dodávaly světlo jako ve dne. Detektivové fotily místo činu, někdo volal členy rodiny. Pak pohlédl na zem.
Mrtvola, pokud neznáte onoho tuhého je to pouze otřesný zážitek, pokud ho znáte je to tisíckrát horší. Pak nemůžete pár dní spát ani zavřít oči, mrtvola je pořád s vámi, doprovází vás, straší a nedá vám pokoj. Potom však zmizí stejně rychle, jak se objevila.
Dav se rozestoupil. Buckova matka přišla potichu, proklestila se davem, velice potichu, po chvilce však odcházela velice nahlas. Syna ihned poznala, detektivové ji nezastavili.
Bucka odváželi, Riggs se naposledy zahleděl do jeho stále zamyšlených očí. Díra po kulce se ale stále nedala přehlédnout. Když ho nakládali, upadla mu hlava do strany. Díval se přímo na Riggse.
„Kurva, když nevim, co si mi chtěl říct tak je mi to platný jak mrtvýmu zimník…“

Vebster jel zpátky na domluvené rande. Zahnul na dálnici, aby město oběl. Rádio lehce pobrukovalo svojí stále stejnou a nemněnou melodii. Pobrukoval si s ním. Auto mělo zatahovací střechu složenou vzadu. Měsíc ani hvězdy nebyly vidět. Světla města všechno zastínily. Palubní deska zářila příjemně modře, motor vrněl, když Vebster lehce došlápl pedál.
Opozdil se jen asi o půl nebo tři čtvrtě hodiny. Náhodná známost to pochopila, ale zdřejmně nebyla šťastná. Musí přijet co nejdřív.
„Co sis myslel. Co sis sakra myslel,“ mluvil Jack sám k sobě. „Něco že dopadne normálně? Že by sis zašukal? Špatně, čůráku.“ Bouchnul do volantu a pak se na sebe zakřenil do zrcátka.
Dálnice mířila z města, zahnul na vedlejší. Temné ulice ozařovaly jeho nové neony. Kužele světel osvětlovaly dlouhou alej zelených stromků. Z kanálových poklopů se kouřilo, začalo být chladno. Střechu ale nezatáhl. Pomalu jel dlouhou alejí, zapálil si. Vítr si mu pohazoval s oblekem sem a tam. Ztlumil rádio. Stromy v aleji začaly šumět a šustit, vítr se trochu zesílil.
Najednou se ze tmy mezi stromky vyskočil člověk. Metr před autem. Vebster neměl šanci brzdit.
Porazil chodce a ten se mu skutálel po kapotě na přední sklo, vytvořil krvavým obličejem šmouhu po celé půlce skla spolujezdce. Vebster natvrdo zabrzdil. Tělo se skutálelo dolů.
Vyskočil z auta, člověk pod autem se nehýbal. Ležel obličejem na zemi. Otočil ho.
Jack Collins.
Měl rozmlácený obličej a nad pravým obočím díru po kulce. Vzadu mu chyběl kus lebky. Trup a ramena zdobily další průstřely. Pohled na poblití.
„Tady máme dobrovolníka na místo: Živý terč. Ten co vyhrál, si tim kanonem musí něco kompenzovat, do prdele.“
Sedl si na kapotu. Volal kapitánovy, musí se to vyřešit hned.
„Dit jo Jacku.“ Začal Vebster nasraně. „Kup si auto. Vem si ho na splátky. Dit se přece kurva nic nestane, když vezmeš stokilovou mrtvolu a hodíš si jí na kapotu. To vyboucháš a na co sou přece stěrače, sakra.“ Kopnul si do nárazníku a pak do mrtvoly. „A když už seš v tom, Jacku, když seš v tom, nezapomeň, si objednat tu nejdražší večeři s nejhezčí holkou. Ale dit seš borec Jacku. Velkej borec. Tohle si přece můžeš dovolit každou zasranou noc!“ při posledním slově kopnul ještě jednou do nárazníku. „Seš borec, mrtvoly ti skáčou sami na auto. A prej, na to auto poletěj samý baby, budou na tebe přímo skákat.“ Nad tou myšlenkou se uchechtl a naposledy kopl zlostí do nárazníku. A ten mu upadl. „Do píči, zasraná mrtvola mrtvýho Collinse.“ Ale co když je to…
Sakra! Zapomněl na to. Skočil za levé kolo. Hned na to se ozvalo hlasité tlesknutí. Nic neslyšel. Díra v kapotě hned vedle jeho hlavy mu napověděla, že střelec má tlumič.
„Čůrák zasranej to je díra jak do prdele!“ Natáhl se do auta a vytál klíče. Motor přestal vrčet, světla zhasla, rozhostila se tma a ticho. Hrobové ticho. Vítr jakoby na povel přestal foukat.
Vebster i střelec čekali. Ale čas hrál proti střelci.
Výstřel. Další díra vedle hlavy. Musí mít optiku pro noční vidění zmrd, napadlo Vebstra. Natáhl se po pravé ruce neboštíka Collinse a přitáhl si ho. Zvedal jeho těžké tělo tak aby koukala nad kapotu půlka hlavy.
„No ták, mysli si, že ta díra po kulce uprostřed palice je jen můj špatnej make-up!“
Tlesk! Plesk! Hlava se převrátila dozadu do pravého úhlu. Lebka vzadu už stejně neměla kosti, takže projektil jen pokračoval ven z hlavy. Hlavu měl o poznání prázdnější než předtím.
„Dá se říct, že nás už něco spojuje.“ Komentoval Jack s úšklebkem, jak si mrtvolu posadil zase vedle sebe.
Ale střelec určitě měl noční vidění, a byl celkem přesný. Nebyl zřejmě moc zkušený, jinak by předtím nevystřelil podruhé tak zbrkle, ale nováček to taky není. Vebster dumal jaké trumfy má ještě v záloze.
Ozvalo se šustění. Někdo byl skoro u auta. Vebster vytáhl pistoli. Šustění se přibližovalo, nebo bylo hlasitější. Pulzovala mu krev v uších. Napnutý jako struna nebyl schopen určit co přesně slyšel.
Bum! Rána do kapoty. Vebster se vyšvihl nahoru, připraven pálit.
Veverka. Chvíli si jakoby hleděli do očí. Pak veverka skočila přes něj na další strom.
Tlesk! Vebster zahlédl slabý záblesk na střeše u čtvrtého vikýře zleva. Střelec, pomyslel si.
Plesk! Ve zlomku vteřiny kulka přistála kousek před ním, skoro tam kde seděla veverka. Vebster poslal dvě kulky tím směrem kde zahlédl záblesk. Bez tlumiče se výstřely zdály jako z děla, nesly se daleko. Střelce to asi překvapilo, nestačil už znovu vystřelit než se Vebster schoval.
Přesunul se pod zrcátko, leh si na záda a ukopl jej. Potom mohl bezpečně sledovat střechu. Ta byla stále zahalena ve tmě, nic neviděl ani neslyšel. Šikmá střecha k němu a od něj byla dokonalým úkrytem pro střelce. Mohl se přesouvat po odlehlé straně. Vebster si domyslel že střílí zpoza střešních oken nebo komínů.
Stále se nic nehýbalo. Vebster jezdil pohledem sem a tam, kam mu až zrcátko dovolovalo. Nic jiného, než tmu neobjevil. Přemýšlel kdo to může být. Z jakého důvodu na něj střílí? Proč je tu mrtvola Collinse? Má to nějakou spojitost s tím co se dělo v restauraci? Určitě. Jinak by tu vedle něj neležel děrovatý Collins a Buck druhý informátor zase v restauraci. Oba donášeli na stejný případ. Střelec jde kuli tomu i po něm. Nebo to může být manžel té ženy co na něj čeká v hotelové restauraci, napadlo ho s úsměvem.
Znovu rozehráli hru kdo se ukáže tomu druhému dřív. Vebster se nemohl pohnout z místa za autem. Nedosáhl na vysílačku kuli stažené kůži ze střechy vozu, seděl na nejbezpečnějším místě, u předního levého kola. Chtělo se mu na záchod, neskutečně moc. Pak ucítil jak má vlhké kalhoty na zadku. Lekl se, že to snad nevydržel a něco pustil, ale zároveň ho kopl do nosu pach benzinu. Promazal si ho mezi prsty.
Nápad přišel okamžitě. Bingo, zašeptal si pro sebe. Chytil mrtvolu Collinse.
Zapálil kaluž, okamžitě vzplála modrým plamenem, který pohltil za vteřinu celé auto. Collinsovo tělo jako návnada letělo přes karoserii, Vebster vyběhl druhou stranou. Jako sprinter běžel střelci naproti, kličkoval se sehnutou hlavou sem tam. Každým krokem čekal kulku. Když byl nejzranitelnější uprostřed cesty, cítil na sobě střelcův pohled skrz zaměřovač.
Auto vybouchlo! Plameny konečně pohltily nádrž. Střelec ale přesto zmáčkl spoušť.
Vebsterovy se nad hlavou rozprskla lampa, ale to už byl šest kroků od branky, kterou přeskočil a rozrazil dveře rodinného domku.
Chodbou proběhl do obýváku, kde se krčila celá rodina za sedačkou. Někdo, zřejmě otec, nepříčetně řval a mířil na Vebstera starou dvojhlavňovou brokovnicí. Vebster se okamžitě prokázal jako policista, asi třikrát než to pochopili.
„Ty dveře si zpravte a ukažte mi, kudy se dostanu na střechu!“ překřičel proud otázek.
„Tudy.“ Otec rychle vyběhl schody do pokoje dcery. Otevřel vikýř a přistrčil stoličku.
„Tady bydlí dcera?“ nemohl si odpustit Vebster. ,,Buď si sem kupte zámek, nebo s ní zítra zajděte ke gynekologovy.“ Ušklíbl se. „Tohle se mi bude hodit.“ Zahlédl starou brokovnici opřenou o postel.
Nečekal na odpověď a proskočil oknem. Brokovnici zavěšenou na zádech a svoji zbraň Glock v pravici. Přivítala ho na střeše další kulka, ta rozstřelila omítku na vikýři. Schovaný za komínem začal Vebster přemýšlet o svém nekonečném štěstí.
Odvážil se vykouknout.
Zahlédl ho. Ležel za komínem ani ne deset metrů od něj, když se schová za další vikýř tak ho střelec neuvidí a Vebster ho může napadnout zespoda.
Potichu a pomalu se přesouval pod vikýř. Nedýchal. Krok za krokem se modlil aby nezakopl nebo nezaskřípala střecha. Už byl pod vikýřem. Připravil si Glock. Jedna, dva, tři! Vyrazil. Zbraň přímo před sebou, připraven na cokoli.
Ale ne na nic. Střelec tam nebyl. Překvapení bylo chvilkové, ale stačilo střelci čekajícím jinde. Asi o dva metry dál za jiným komínem. Vystřelil.
Koutkem oka ho zahledl. Co mohl? Sehnul se. Vebster stihl zareagovat. Střelec dnes už asi po páté minul jasnou šanci. Odštěpek střešní tašky ho bodl do tváře a podklouzla mu noha. Spadl na záda a vezl se dolů ze střechy. Glock mu vypadl z ruky. Střelec pálil dál. Jet po zádech hlavou dolů ze střechy není nic příjemného, ještě když máte pres sebe brokovnici.
Její popruh se zasekl o střechu a Vebstrův pád nepříjemným trhnutím zastavil. Střelec znovu pálil vedle jeho hlavy.
Vstal, serval si brokovnici ze zad a střelil. Výstřel byl ohlušující a utrhl střelci půlku komína nad hlavou. Vebster vyrazil kupředu, získal výhodu. Běžel dál. Dupal po střeše směrem k němu, ještě tři metry.
Ozvalo se rupnutí a Vebster se propadl pravou nohou do střechy. Střelcovy oči jako by se zablýskly v měsíčním svitu.
„Do prdele.“
Vebster přímo cítil červenou tečku uprostřed svého čela. Obličej se mu svraštil do nepříjemné grimasy z očekávající bolesti a následné smrti. Vteřiny ubíhaly jak hodiny. Čekání na smrt. Když už to nebylo k vydržení, ozvalo se nepříjemné…
Cvak!
Vebster měl pocit, že z něj spadla celá tíha světa. Zabijákovi došly náboje. Okamžitě vyšvihl svojí dvouhlavňovou brokovnici.
Střelec se otočil a skočil pryč na odvrácenou stranu střechy, právě když zazněl výstřel a broky mu prosvištěly nad hlavou. Kutálel se dolů.
Vebster vytrhl nohu z držení střechy a skočil přes zlom za ním.
Zabiják se postavil, nejspíš se zaleknul a protiútok necekal, chtěl seskočit dolů na zem. Vebster ho však za letu chytil za kotníky a on spadl do nějakého křoví. Než se Vebster zvednul a seskočil za ním, střelec vyklopýtal na silnici. Doběhl ke vzdálenému autu na druhé straně ulice a nasedl do něj.
Vebster se rozeběhl za ním, z rány od omítky krvácel po tváři a z natrženého obočí mu tekla krev do pravého oka.
Zabiják nastartoval a za kvílení gum vystřelil pryč z místa činu.
Vebster se za ním díval, z těžka oddychoval, jak střelec ujížděl k nejbližší křižovatce, pořád na plný plyn.
Vletěl na křižovatku na červenou. Zprava se mu naproti řítil autobus, ani jeden se nepodíval. Vzápětí do sebe vlítly ve sto kilometrové rychlosti. V ohlušujícím střetu se střelcův Ford srážkou otočil dvakrát na střechu a autobus měl zničený celý předek.
Vebster nevěřícně přihlížel a až po chvilce, když neviděl žádný oheň od nádrží, klopýtal k nim. Běžel kuli zranění nohy pomalu a dvakrát málem spadl. To mu zachránilo život.
Zabijákův Ford náhle vykvetl v ohnivou kouli, výbuchu. Ten vymlátil okna všech aut okolo a především autobusu.
Vebstra vařící tlaková vlna odhodila v běhu o metr zpět. Zůstal tak ležet ještě minutu něž se rozezněly sirény policejních aut. Promnul si krvácející obličej a postavil se.
„No, to mě poser nohu…“ komentoval svojí situaci.

Riggs kouřil u sebe v autě. Vypnul motor, vystoupil a zamknul. Lehce se opřel o kaslík na poštu, zahodil nedopalek a přejel dlaní po jeho plechovém povrchu. Stálo tam jméno Roger Murtaug. Mlčky přivítal černou kočku co se mu otírala o botu a vzal jí do náruče. Přešel ke dveřím a zaklepal. Odevřel mu o hlavu a něco vyšší černoch s knírem, který vypadal tak na padesát pět než na čerstvých šedesát dva.
„To ti to trvalo dneska než si odevřel, dědku,“ vtipkoval Riggs už mezi dveřmi a šťouchnul bývalého partnera do pokročilého bříška. „Jak se máš?“
,,Ale to víš Riggsi, na starý koleny jak starý namazaný vrata, taky si občas ještě vrznu.“
Chvilku se měřily od hlavy k patě, zíraly si zpříma do očí, až to Murtaug nevydržel a medvědím obětím Martina malem uškrtil.
„Riggsi! Ty starej blázne, jak je to dlouho co ses tu naposled ukázal na večeři? No ták pojď dál. Tu kočku nech venku, ať mi to tu nezadělá. Koukej, novej koberc. Udělal se Trisch radost k vánocům,“ hlaholil Roger po celé chodbě cestou do kuchyně. „Trisch, miláčku, Martin se stavil na večeři, doufám, že ne na svojí poslední. Co máme dobrýho?“
„V penzi si jí konečně naučil vařit?“ zasmál se Riggs. Rozhlížel se po kuchyni a spojeném obýváku. „Sakra, máš to tu úplně nový.“
„Na starý kolena…“
„Aspoň že už to přiznáš.“
,,Hele už vim, že si mi nechyběl za tak moc,“ zasmáli se oba. ,,Na ty moje kolena, sem si vybavil,“ mrknul na Trisch, „svoje místečko lásky…“
„A, posledního odpočinku…“ doplnil Riggs a také mrknul na Trisch.
Ta se zasmála a řekla: „Jestli budeš Rogera zlobit ještě chvilku, už nebudu o těch vašich eskapádách poslouchat každý den. Vemte si pivo a běžte si sednout na zahradu, než to dovařím,“ řekla a z lednice podala dvě láhve.
Riggs i Murtaug se tedy sebrali a vypadli na zahradu, jak jim bylo řečeno. Když si sedali bylo slyšet, jak oba vzdechly úlevou.
Murtaug se díval na měsíc a pravil: „Když jsem býval v tvém věku, říkal sem si, že už nebudu starší, že už prostě nezestárnu. Podívej se na ten měsíc, nádhera. Dřív jsem tu sedával jen občas, ale plynuly měsíce, roky a já… já se tu přistihl sedět a koukat na měsíc každý večer. Teď mě dohání stařecká nespavost a sleduju i východy slunce.“
Riggs se podíval na svého bývalého partnera.
„Taky se ti stává, že nevidíš jedinej gól, co padne vo zápas, když musíš jít na zachod?“
Rodger opětoval podhled do stále živelných ale už také stárnoucích očí přítele. A pomalu se jim oběma rozlil po tváři obrovský úsměv přecházející v obrovský smích.
„Ty starej hajzle, pořád mě dokážeš ještě vytočit!“ smál se Mutraug.
„Seš v penzi, to je samo vo sobě k nasrání a ještě máš to co si celou dobu spolupráce semnou chtěl. Tak si to užívej a neleň tady. Děti, už máš dospělí tak proč dřepíš tady?“
„Nějak ti nevim. Dřív sem měl co dělat. Každý ráno vstával do práce, která mě bavila. Večer se vracel k Trisch a dětem. Bylo to dobře rozběhnutý kolo života, ale postupně mu začaly vypadávat převody a já nakonec jel na ten nejtěžší. Ted, už prostě nemám co na práci. Nejsem potřebnej.“
„Tak si někam vyjeď jen s Trisch a užijte si to spolu jako zamlada.“
„Ty to nechápeš Riggsi, já čekám, že mi ještě z práce zavolaj kuli nějakýmu případu, nebo že po mě bude chtít někdo pomoct.“
„Zrovna včera sem hledan kam zmizel ten poslední měkej toaleťák z roku padesát osm, měl sem ti zavolat.“
„Martine, já se chci cejtit užitečnej. Dávat rady, nebo tak.“
„Rodgi, ptal se snad někdy někdo dinosaurů, kde udělali chybu, nebo jestli nemaj ňákou radu? Ne, tak si s Trisch vyjeď.“
„Počkej jako že já sem dinosaurus? Dost o mě, co ty?“
„Jak já?“
„Strašíš nováčky ještě ve školách jako obvykle?“
„Ne. Už dávno ne. Teď sem se odhodlal znovu pracovat u protidrogovýho jako detektiv, dostal sem jedno mladý ucho jako partnera. Mam ho zaučovat.“
„Role se obrátily.“
„Asi tak nějak, je šikovnej a hodně vynalézavej. Náš posledního překupníka zatknul sám za dopoledne, když já zaspal.“
„Lorna tě nevzbudila?“
„Rogi, já teď nespím doma.“
„Proč? Nějakej problém? A co malá?“
„Ne, to ne, ale já teď moc nejsem doma kuli práci, máme velkej případ, tak sme se nepohodli. Lorna by už taky chtěla začít znovu pracovat a malou poslat do školky, ale byl sem proti. Já myslel, že to víš.“
„Mě taky nikdo nic neřekne,“ řekl Murtaug, poposedl si a podíval se na hodinky.
„To už je hodin, touhle dobou si dřív už býval doma,“ poznamenal. Vytáhl si sušenku a nabídl Riggsovi, ten odmítl a zapálil si.
„Ty už zase kouříš?“
„V tomhle věku stejně nezjistím, co mě zabije dřív, a cigára, jsou levnější než psí sušenky.“
Dveře za nimi se odevřely a Trisch na ně zavolala s večeří. Ven se lynula lahodná vůně.

Po večeři si řekly ještě pár slov. Riggs ro se všemi rozloučil a Murtaug ho šel vyprovodit k autu.
„Podívej, na ty hvězdy.“
„Svítěj. Ne jako u centra.“
„Právě to se mi tu vzdycky líbilo. Obloha. Modrá, pak tmavá s třpytícíma se hvězdičkama, nejkrásnější je však ta oranžovo nachová k večeru.“
„No, oranžová obloha, tam nahoře.“
„Já vím, kde je obloha, Rodgere.“
Oba se uchechtly.
„Nezdá se ti, že trochu senilníš staříku?“ popichoval Riggs.
„A nezdá se ti, že něco slyšíš?“
„Co?“
„Ty to neslyšíš?“
„Nedělej ze mě starýho hluchýho páprdu jako ses ty, co tim myslíš?“
„No slyšíš to?“
„Co to je?“
„To mi utíká život Riggsi.“
„Srandisto.“
„Nemám radost z toho, že sem pesimista, ale ty si myslíš, že to vypadá dobře. Život vyčerpává. A když se zaposloucháš, uslyšíš jak ti i tvůj čas peláší pryč.“ Chvilku bylo ticho.
Riggs si pomalu nasedl do auta a nastartoval. Uvědomil si, že cigára nechal na zahradě. Šel si pro ně. Když odcházel, pronesl: „Dědo, musíme si vážně promluvit o tvém návratu z penze.“

-Trisch mela něco z mikrovlnkou.
Žádná žena nás neuvítá doma s večeří a polibkem. - Proto Bůh stvořil mikrovlnky.

BOOOOOM!!!!

-
Murtaug a Riggs s vytasenými zbraněmi prolétly chodbou a zastavily se přede dveřmi. Když je Riggs odevřel spatřil zabodlou SPZektu zvenku do dveří. Přečetl si jí a pak pohlédl na ulici. Džíp, jaká náhoda že zrovna jeho Ford, hořel uprostřed ulice. Byla to dokonce jeho SPZetka. Pustil i Rogera ať se podívá.
„Do prdele. Na tohle sem už starej,“ zamručel si Murtaug pro sebe.
Riggs se už chtěl jít podívat zblízka, když mu v kapse začal zvonit telefon.
„Riggs, kdo je?“
„Martine, hele máme průser, to sem já, Vebster. Právě se mě někdo pokusil zastřelit a pak vybouchnul uprostřed křižovatky v autě. Taky mi hlavně spadla do rukou mrtvola Jacka Collinse. Ulice ožívá.“
„Takže se Jack neztratil. Mě právě vybouchlo auto před očima. Někdo nás chce pod drnem mladíku. Počkej tam.“
Zavěsil.
„Ježiši, co se to tu stalo?“ zazněl za nimi vyděšený hlas, to zrovna přiběhla Trisch.
„Pořádáme táborák, nechtěla sis taky něco ohřát? A když tam budeš vezmi i buřty...“

Na špinavé ulici se válely bezdomovci, ožralové a sem tam nějakej ten feťák. Když černé boty od bahna tyto lidské trosky překračovaly, nebraly ohled na nikoho. Černá kapuce se otočila a překontrolovala skoro prázdnou ulici, byla si jistá, že ji nikdo nesleduje. Čas se blížil. Přistoupil k telefoní budce, skrz skla nebylo vidět ven a zroven ani dovnitř. Nepatrná výhoda. Vhodil do pusy žvýkačku a překontroloval čas. Telefon zazvonil.
„Máme radost?“ ozval se hluboký chraplavý hlas ze sluchátka.
„Nemáme. Neby…“
„My nechceme slyšet, proč nemáme radost, protože jí už mít stejně nebudeme. Stavte se za mnou.“
„Rozumím, pane, ale…“ nedomluvil, sluchátko bylo už hluché. „Do psí prdele.“
Třísknul s telefonem a vztekle kopnul do stěny budky. Za ním se nejistým pohybem zvedla jedna z mnoha postav ze země. Otočil se a zahlédl jí. U pasu nahmatal pistoli.
„Nedostaneš ani floka, fetko. Zpátky…“ už zase nedomluvil. Přerušila ho kulka uprostřed čela.
Feťák se blesku rychle přestal potácet, a než muž u budky dopadl na zem, mezi ostatní pobudy, byl u něj a prošacoval ho. Zabavil všechny doklady, zbraň a obral ho o cigaretu. Ostatní, praví zkrachovalci se začaly probouzet a něco si mezi sebou brmlat. Nasadil si čepici víc do obličeje, proběhl výparem z kanálu a vběhl do postraní uličky.

,,No, to si děláte ze mě kurva PRDEL?!“ řval kapitán na mlčky sedícího Riggse a Vebstera. „Jak se vám povedlo za noc zničit půl kavárny, pět aut, posranej autobus a nechat za sebou plno mrtvol??“
„Když se daří…“ mumlal se Vebster. Žmoulajíc v ruce pár sirek, které kdoví kde našel.
„Kapitáne já bych se to odvážil obhájit. Oba nás chtěly zabít…“
„Mohli počkat až to auto splatím…“ odfrkl si Vebster.
„A každej z nás našel svýho mrtvýho donašeče,“ pokračoval Riggs. „A protože jdeme po krku tý nový bandě překupníků, je to myslim jasný,“ rozhodil Martin ruce ve výmluvném gestu a vytáhl si cigaretu. Vebster, se usmál a za horlivého přikyvování Riggsovy zapálil těmi sirkami.
Kapitán se uklidnil. Obešel stůl, převrhl schválně tabulku s přeškrtnutou cigaretou, a sedl si. Židle se s ním zhoupla lehce dozadu.
„Město tak, tak pokryje výdaje za škody a bude nadávat za ten autobus, pokud mu nezavřu hubu vyřešeným případem. Vezmu ty lejstra a nacpu je tomu ouřadovy do huby aby si udávil, za tu buzeraci, ale něco k tomu potřebuju…“
„Kečup?“ zeptal se s nezájmem Riggs.
„Ten případ co nejdřív vyřešenej! Je to možný?“
Riggs se zvedl, upustil vajg na zem a zašlápl ho. Kapitán se zvedl, opřel o stůl a zvedl tabulku se zákazem kouření.
„A přestaneš mi tu laskavě kouřit a típat vajgly vo koberec? Je i tohle možný?!“
Riggs už byl napůl ze dveří a jen prohodil polohlasem.
„No…“ slovo protáhl. „ Možný je všechno…“

Murtaug nedočkavě seděl na stanici a čekal. Sem tam ho někdo pozdravil ze starších tváří.
„Riggsi, Riggsi, tak co?“
„Na hovno Rodgere.“ Zachmuřil se Martin.
„Jebe na něj staříku,“ neodpustil se Vebster, když si měřil Murtauga.
„Trochu úcty, mladej.“
„Rodgi, stará vojno, nesuď vola za jeho koule.“
„Riggsi, co je ta mumie zač?“ provokoval Vebster dál.
„Hej, hej, negři. Nechte si to na doma…“
„Drž hubu Riggsi!“ dostalo se mu odpovědi od obou.
Riggs se otočil a už neposlouchal, jak se urážejí. Na stanici to žilo. Každý tu měl co dělat. Zaposlouchal se do hlášení. Našel se dobře oblečený muž bílé pleti v chudé čtvrti zastřelen. Nalezen bez identifikace. Riggs chtěl přemýšlet nad ničím jiným, ale v podvědomí se to nějak rozleželo. Ta nedávná informace.
„Kluci, uklidněte se, já si sundám ty růžový brejle a promluvíme si.“
Murtaug i Vebster se stoupli vedle sebe a poslouchaly.
„Murtaugu, protože ses nezaměstnanej důchodce dostaneš úkol…“