Minulost tě dožene

„Mám ho,“ oznámila Jess, když právě přiběhli Charlie s Deanem, aby spatřili bezvládné tělo, od kterého se valila rudá skvrna. Dean poklekl k tělu a zjišťoval jeho stav. Engel byl v bezvědomí. Kulka prošla ramenem.
Charlie přišel k děvčatům a spokojeně prohlásil: „Dobrá práce, holky.“
„Poděkuj Jess, to ona jej zastavila,“ chválila její práci Bonnie. „Ale bylo to tak tak.“
„Bravo, první akce, bez škrábance. Vedeš si dobře,“ přidal svou poklonu Charlie.
„Díky, rádo se stalo,“ Jess se usmála, aby vyzařovala šťastným dojmem. V momentě, kdy z její zbraně vyšla první rána a z Engelsovy druhá, zasáhly oba náboje svůj cíl. Jess měla přesnější zásah, který prošel plící, ale nezasáhl srdce. Naneštěstí však Engelsova rána také našla cíl, avšak minula oblast srdce, na kterou původně mířil. Jess pocítila ostrou bolest, která projela pravým bokem. Snažila se udržet rovnováhu a vydržet na nohou. Nechtěla, aby si kolegové mysleli, že toho moc nevydrží.
„Jess, jsi v pořádku?“ Vyrušil ji ze svého přemýšlení Dean. Zahlédl malou skvrnu vznikající na boku trička.
„To nic není,“ tvrdila, i když podle bolesti a přicházejících mdlob věděla, že je kulka hluboko a krvácení se musí zastavit.
„Opravdu?“ Dean jí nevěřil ani slovo. Viděl, jak pomalu bledne, zatímco ji krev pomalu vytéká z těla a vytváří mnohem větší skvrnu.
„Je to jen škrábnutí, nechám si to u sanitky ošetřit. Tak přece… první akce, první škrábanec,“ vtipkovala z posledních sil.
Dean přivolal vysílačkou zdravotníky, aby se ujali Engela. Zásah nebyl smrtelný. Okolo zločincova těla se utvořila louže s tělní tekutinou.
Čtyři agenti vycházeli z banky a byli naprosto spokojeni se svým hotovým případem. Perez a Engel budou postaveni před soud za loupežné přepadení a mnohonásobnou vraždu.
U schodů se zastavili a zhluboka se nadechli čerstvého vzduchu. Uvnitř byla hustá atmosféra a nedýchatelno.
„Jsi v pořádku?“ Strachoval se Charlie o svou novou mladší tajemnou kolegyni.
Jess jeho slova nevnímala. Pouze se jí zdálo, že cosi slyší v dálce, ale nemohla rozeznat co. Kolena se jí začala podlamovat. Během několika minut ztratila značnou část krve. Dostávala se do šoku. V mdlobách se jí viditelně podlomily nohy. Zapotácela se a padala ze schodů. Charlie se ji pokoušel zachytit, ale zmírnil ji pouze pád z posledního schodu na dláždění před budovou. Sklonili se nad ni a Dean Jessice odhrnul triko, aby se přesvědčil o onom škrábnutí.
„Tohle nic není?!“ Zděsil se. Zdravotníci přiběhli na pomoc a zjistili, že kulka neprošla skrz, ale zůstala uvězněna uvnitř. Naložili Jessicu na nosítka a odnesli ji do druhé sanitky. Se zapnutou sirénou ujížděli rychle přes křižovatky do nemocnice. Ostatní nasedli do vypůjčeného vozu a snažili se sanitku dohnat.

„Je tam už celou věčnost,“ bručel Charlie sedící v čekárně nemocnice před operačním sálem. „Jen ať je v pořádku!“
Jediné přání všech přítomných bylo, aby to přežila. Báli se o ni. První akce a hned ji dostali do smrtelné situace. Co na to asi Mike řekne? Teprve ji získali mezi sebe, přesto že nikdo nechápal Mikův důvod, proč ji vlastně přijal, ale byla dobrá a za tu chvíli si ji stačili oblíbit. V řemeslu se činila, tak proč by měla zrovna teď skončit!?
Ze sálu vyšel chirurg v zeleném operačním hábitu.
„Bude zase v pořádku, ale musí tady zůstat nejméně týden, dokud se její stav nezlepší. Potřebuje odpočívat. Je hodně slabá, ztratila mnoho krve a i přesto, že dostala transfúzi, tak tělu potrvá, než se dostatečně zregeneruje a zesílí.“
„Můžeme ji vidět?“ Tázala se Bonnie. Chtěla vědět, jak vypadá žena, které se podařilo dostat pachatele. Kdyby Engel vystřelil dřív, než se stačil otočit, mohla by zde ležet ona a nemusela se z toho dostat.
„Jistě, ale na malou chvíli. Kdyby se probudila, snažte se, aby moc nemluvila. Nesmí ztrácet energii.“ Lékař zavedl starostlivou trojici do pokoje, kde zrovna zřízenci ukládali Jessiino bezvládné tělo na postel. Byla napojena k monitorům a z loketní jamky ji vystupovala malinká hadička zajišťující nitrožilní výživu.
Bonnie byla srdceryvně dojata jejím stavem a ve chvíli litovala, že na jejím místě neleží ona.
Po zbytek dne zůstali Bonnie s Charliem sedět v místnosti před Jessiiným pokojem, kde vedlo okno a mohli na ni snadno vidět, aby věděli, jak se jí daří.
Dean odjel z nemocnice do hotelu Omega, aby zavolal Franka a objasnil mu nastalou situaci. Bylo velmi těžké sdělit Jessiin stav, když je Frank všechny varoval, aby dávali pozor a nepodnikali nic sami.
„Bude v pořádku,“ odpovídal Dean na otázku, jak se Jess daří. „Musí zůstat nějakou dobu v nemocnici. Doktor říkal, že asi týden.“
„Nejspíš by to měla vědět její rodina. Co kdyby se její stav najednou zhoršil. Někdo musí vědět, co s ní je,“ přemýšlel nahlas Frank.
„A víš, komu to oznámit? Má vůbec někoho?“
„Vůbec netuším, ale zjistím to od Mika. Když ji přijal mezi nás, musí o ni něco vědět,“ rozhodl nakonec Frank.
Po tomto rozhodnutí ukončili rozhovor a Dean se vrátil zpět do nemocnice, kde našel v pokoji Jess, která byla nejvíc umluvená, když hovořila s Bonnie. Byla čilá jako rybička. Člověk by ani neřekl, že se ležící ženě něco stalo. Měla udržovat klid a místo toho se zabrala do hovoru s kolegyní. Charlie tiše seděl v křesle a naslouchal ženskému tlachání. Do debaty se jim nepletl.